Robertsonův výrok, že ani láska neudělala z lidí takové blázny, jako zkoumání podstaty peněz, připomínají všichni ekonomové. Přesto všichni o té podstatě trošku hloubají, a jejich pohled na peníze ovlivňuje to, co dělají. Není to tak jednoduché.
Položil jsem dotazy komisařům Evropské komise odpovědným za čerpání strukturálních fondů. Obsahem interpelace byl požadavek vysvětlení současné situace, protože česká vláda nám léta tvrdila, že žádné problémy fakticky nejsou a zprávy o potížích jsou jen věčnou opoziční kritikou.
…Josef Dobeš úřad personálně neposílil, nýbrž nadobro rozvrátil. Osobnosti nepřivedl, ale odpudil. Řada schopnějších odešla. O koncepci mnoho netušil. Jeho rozhodnutí byla nahodilá, často diktovaná předpokladem mediálního ohlasu.
Česká pravice náhle přišla na to, že peníze z Bruselu vlastně nepotřebujeme. Pravice, která nás školila dlouhá léta o tom, že všechno se přepočítává peníze, říká najednou, že se přece všechno na peníze přepočítávat nedá. Že peníze z Bruselu smrdí.
Vždycky jsem bránil demokracii. Strany. Politiky. Policii. Zástupce. Soudce. Dnes mi trochu schází argumenty. Co, hergot, říci ve chvíli, kdy spravedlnost musí zastupovat bulvár?
Problémem současnosti není nějaká mrzká dohoda v Parlamentu. Tam se nikdy pěkné dohody neuzavírají. Politici vždy musejí obětovat ideje, aby se nějak dohodli. Naším problémem ve skutečnosti je, že sledujeme rozpad státu, rozpad hodnot, nefunkčnost institucí. Ztrácíme měřítka.
Občas mám pocit, že už je dovoleno vše. Bývaly doby, kdy se odstupovalo kvůli pitominám. Kalvoda hodil flintu, že nebyl dochtorem práv, jenom magistrem, Dlouhý to vzdal, že přestal být dost populární. I já hodil kdysi ručník kvůli nějaké maličkosti, že se mi tak úplně nezdálo nějaké banální výběrové řízení…
Když si stěžuji na některé naše domácí potíže, pohlédne na mne můj belgický poradce někdy s údivem. A pak řekne, jak je to u nich doma. Taky to není ideální, ale některé věci mají už trochu vymakanější.
Vyděsilo mne stanovisko maďarského komisaře Andora, který po návštěvě ministra Dobeše sdělovacím prostředkům potvrdil, že peníze jsou ohrožené. Neoficiálně se šušká, že prý ministrovi doporučil, aby ty peníze převedl na jiný fond, který bude schopen alespoň část prostředků využít.
Věci veřejné konečně uvěřily tomu, že když stát vydá církvím majetek dohromady za sto padesát miliard, nic tím neztratí a rozpočet tím vlastně ušetří, protože ročně bude o dvě miliardy menší. Zázrak!