Tuž na Ukrajině ide všecko tym spravnym, globalně multykulturnim směrem. Nedemokratycke zakony byly zrušene, bo Unyja bila na poplach. Enem by mě fčil zajimalo, kdy budu tyto nedemokratycke zakony zrušene u nas.
Když sem na počatku prosinca čuměl v Kyjevě na desitky tisic lidi, keři mirumilovně kempovali proti hajzlum demokratycky zvolenym do vedeni Ukrajiny, měl sem fajny pocit jak na podzim 89. Když sem odevřel česke noviny a viděl, jak situaci popisuju jako statisicove nadšene davy, kere chtěji rychle do EuroSajuzu, cosik mi tu nehralo. A když sem viděl otevřene vměšovani do vnitřnich zaležitosti Ukrajiny ze strany bruselskych agentu, bylo jasne, že tady se hraje uplně jina hra.
To se mi libi, jak velke světove narody su prozřetelne a hlasi se ku svojemu kulturnimu a historickemu dědictvi, aji kdyby bylo jakkoliv nepřijemne. To enem my zme take hovada, že s každym novym režimem burame pamatniky, přemalovavame ulice a pliveme na našu hystoryju.
Su Vanoce. Stejně nemate co robit, enem se přežirate sajrajtama a nemožete se pohnut. Nechte už teho, bo budete brzo vypadat jak vypaseni bravci. Co kdybyste se třeba naučili jakysik novy jazyk? Třeba taka lituanština je velice jednoduchy jazyk.
Vanoce su nadherna doba. Typicky Čech řeže stromky, vraždi kapra a běha po hytlermarketach. Zblbly z televizni propagandy do nich leze hlavně v nedělu, bo si mysli, že tam budu ganc jine sračky jak v sobotu.
Potkali se Heřman Rompuj, šef EuroSajuza, co ma schopnosti a charyzma mokreho hadru s Vikym Janukovyčem, co vypada jak bolševicky vyžrany aparatčik, ale zase ma dluholete zkušenosti z kriminalu…
They came first for the Communists, and I didn’t speak up because I wasn’t a Communist.
Kdysik davno, v třicatych rokach, zme byli hrdi na to, že jakysik švec ze Zlina měl pobočky v Jugošce, v Rajchu, v Angliji, Indyji, Franciji, Ameryce, Africe a kdovi kaj ještě. Každemu bylo jasne, že ty pobočky nesu žadne mistni firmy. To byly pobočky naši, moravske mateřske společnosti.
Stěžuju si, mila bruseli, že zje nedusledna jak cyp. Tuzemsky rum si nam zakazala, bo princyp je princyp, a rumove pralinky ti nevadi? Přitom jejich naplň ma k rumu tak daleko, jak kobzol k cukrove třtině.
„Dobry, tady Peťa. Kupil sem mobil!“ „Pane Kellner, už sem vam řikal, že nam nemusite hlasit kdejakou prkotinu. Mam teď zasedani bankovni rady.“