Vojensko-bezpečnostní komplex USA si zlého nepřítele – když není – musí vyrobit. Ale co my s tím?
Jak je možné, že média, tak finančně mocná a tak svorná ve snaze učinit z nás názorově jednotné proamerické a protiruské stádo v této své snaze tak fatálně selhávají?
Z pravdivých, protože spolehlivými zdroji ověřených zpráv, které mi každodenně přistanou v počítači, je vždy minimálně aspoň jedna (ale někdy třeba až pět, což občas znamená všechny), opatřená tímto dovětkem: „Tohle se z ČT nedovíš!“ nebo „To na na našich televizích nehledej!“ atd.
Bezpáteřnost (souhlas s bombardováním srbských měst), nevděk (ničení památníků Rudé armády), a servilita (poklonkování Západu včetně divoké soutěže, koho že se to americký pán uráčí pozvat do Bílého domu, puncují jakost naší zahraniční politiky způsobem, za který se sebevědomý Čech může jedině stydět.
…oznamuje nám s obzvláštním ohledem na český pravopis a gramatiku na svých Novinkách přímo v titulku Seznam.cz, a první co člověka po jeho přečtení napadne je, jak věrně se úroveň pravopisu těchto seznamových Novinek rýmuje s jejich obsahovou či morální úrovní.
Ministr zahraničí ČR Tomáš Petříček: „Mé pojetí zahraniční politiky nejen odpovídá politickému směrování naší vlády, ale je i mým niterným přesvědčením osobním.“
Posadili ho do Černínského paláce a tam ho teď drží v jistém druhu karantény. Mezi lidi, zvláště pak mezi politické oponenty, ho v podstatě nepouštějí.