Na dvě zhruba stejné poloviny je dnes v politických otázkách rozdělen národ a na zhruba dvě stejně početné poloviny jsou dnes rozděleni čeští novináři. Přičemž rozdíl mezi rozděleným národem a rozdělenými novináři spočívá v tom, že občané rozděleného národa, tzn. obě jeho poloviny, dostávají za svoji práci v továrnách, úřadech, obchodech, farmách, dílnách, sportovních klubech, ve službách, ve školství atd. zaplaceno, ale jen u novinářů je to jinak. Tam peníze za svoji práci dostává jen polovina první, zatímco polovina druhá píše zadarmo.
Kdo je proti tomu, abychom se stali demokracii skutečnou a bez přívlastků, a ne tedy demokracií s přívlastkem „liberální“, kterou dnes jsme a která de facto znamená demokracii poloviční?
Říká se tomu déja vu.
To abychom si snad o sobě mysleli, bůhvíjací nejsme kabrňáci, co si umí udělat všechno sami, jak jsme si to namlouvali za totality?
Velkému vůdci velké demokratické proevropské strany se udělala vize
„Jak to, to už končíme, ale to je škoda?“ ptala se tímto náhlým ukončením interview zaskočená Soňa Červená, a já jsem za jejím „to je škoda“, zřetelně slyšel myšlenku. „vždyť právě teď jsem se chystala říct, co mě tíží nejvíc, a vy jste mi tu možnost vzali.“
ČT možná jen na okamžik pootočila kolo svých dějin – a Farský ze STAN ji za to sepsul. Stal se zázrak.