Lubomír Man

Ale to je přece dobře, aby bylo to příměří, ne? Lepší, než aby se tam lidi, natlačeni prý v té Gaze jeden na druhého jak sardinky, poráželi hůř než dobytek, …

Včera, to je v pondělí 2. října, se už od časných ranních hodin nad svéráznou pražskou čtvrtí Žižkov ozývaly rány kladiv, jak se z nároží dnes už bývalé Koněvovy ulice, …

Jistě, uvádí to pan ministr pěkně a skoro se vším, co říká, by se dalo souhlasit, kdyby z pytle jeho uváděných nových opatření jako pověstné šídlo, připravené vás píchnout, nevyčuhoval …

„Co je bydlení, to vím. Ale co je participativní, nevím. Kromě toho, že jsem si při vyslovení toho slova právě skoro zlomila jazyk.“

„Na to je těžké odpovědět, pane Švejk. Vy to víte?“ „Samozřejně. Víc je génius národa.“

Máme za sebou několik dní v Budapešti konaného Světového mistrovství v lehké atletice lemovaného jedním překvapujícím poznáním. Stalo se jím budapešťské obecenstvo. A to nejen pro jeho každodenní mohutné počty, …

Víte, že u nás máme Centrum pro výzkum míru, paní Müllerová?

Kam se to svět řítí, když se chcimír stal nadávkou?

No když jsou uprchlíci, tak toho asi moc nenacestujou. Ale když jsou prachatější, mohli by napodobit náš zájem o Chorvatsko, ne?

„Ale to snad ne, pane Švejk. Odkud to víte?“ „Přímo z úst našeho prezidenta Pavla, paní Müllerová…“