Naše ministryně střílení navrhla, abychom vystoupili z OSN, paní Müllerová?

„Naše ministryně střílení navrhla, abychom vystoupili z OSN, paní Müllerová?“

„Nepovídejte milostpane. A to jako ta Černochová? A kde nebo kdy to navrhla?“

„Na sociální síti X v sobotu večer. Čili hned druhý den potom, co Valné shromáždění OSN velkou většinou hlasů schválilo rezoluci vyzývající k humanitárním příměří mezi Hamásem a Izraelem.“

„A to jako jde, vystoupit z OSN? Já myslela, že být v ní je  povinné.“

„Tak to nemůžu sloužit, paní Müllerová. Vím, že se do OSN nové státy hlásí, ale nevím, jestli se z OSN dá taky vystoupit. Možná že jo, ale nevzpomínám si, že bych o takovém případu kdy slyšel.“

„Ano, je to asi moc vzácné, to vystoupení, že pane Švejk. Ale vlastně proč bychom to právě proto neudělali, že ano? Aspoň by se o nás víc mluvilo. Vždyť jinak o nás dnes nezakrákorá už ani ten havran.“

„Moment! Teď jste možná klepla hřebíček na hlavičku, paní domácí. Protože já si od rána říkám, proč na nás ta  Černochová ten nesmysl s vystoupením z OSN vytasila, a vy jste mě teď přinutila dumat nad tím, jestli to není proto, že už 24 hodin nebyla na obrazovce, v rozhlase a ani v novinách.“

„Jo, tohle je vážná nemoc, milostpane. Slyšela jsem o jedné ubožačce z Vinohrad, že se vrhla pod lokomotivu jenom proto, aby se o ní psalo. Ale ještě těsně předtím napsala do novin, že si přeje, aby zprávu o jejím konci doprovodili jejím celým jménem a neodbyli to jenom zkratkou.“

„No byla pečlivá, to je všechno. Ale ani se neptáte, paní domácí, co se té naší ministryni na OSN tak nelíbí, že navrhuje, abychom jí dali sbohem.“

„No tak toho bych byla opravdu žádoucna, pane Švejk. Mluvte!“

„Nelíbí se jí ta rezoluce Valného shromáždění OSN, o které jsem už mluvil. No ta, co vyzývá k humanitárnímu příměří mezi Hamásem a Izraelem.“

„Ale to je přece dobře, aby bylo to příměří, ne? Lepší, než aby se tam lidi, natlačeni prý v té Gaze jeden na druhého jak sardinky, poráželi hůř než dobytek, jak je tomu dneska. Tak co se jí na tom příměří tak nelíbí?“

„Vyznává asi zásadu, že když jste mi dali na držku, musíte vydržet, když jich dostanete deset  zpátky. Víte, ale já si myslím, že o tohle jí ani tak moc nejde. Podle mě ji hlavně zdrtilo samo to hlasování. To, že ze 193 zemí světa hlasovalo pro humanitární příměří 120 zemí, 45 zemí se hlasování zdrželo a jenom 14 zemí, mezi nimi i my, hlasovalo proti humanitě. A že mezi těmi 14 protihumanitárními zeměmi byly vedle nás, Izraele, USA, Rakouska, Maďarska a Chorvatska už jenom tak málo proslulé země jako Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Republika Nauru, Papua – Nová Guinea, Paraguay a Tongo“.

„No jo, tak teď už chápu, že se té dámě z tak málo vznešené společnosti udělaly pupínky po těle. Ale řeknu jen jedno. Bude si muset zvykat“.