Senátor Kubera nás zvyká na válku jako na výsledek i východisko, jako na nutnost – možná dokonce i tzv. „poznanou nutnost“. Ale aspoň netvrdí, že si jí přeje.
Co kdyby kvantitativní uvolňování, které zde v Evropě beztak nemá ty účinky jako za velkou louží (a je otázkou zda i v USA tato forma řešení – tedy QE – bude stačit i v dalších desetiletích), bylo právě proto nejdřív v Evropě přetvořeno do poměrně robustní „fiskální alternativy veřejných rozpočtů“?
Z nedostatku vystižnějšího pojmenování ovšem můžeme dnešní aktuální stav věcí Starého vyspělého světa skutečně označit za „socialismus pro privilegované“, když víme, jak velkým dílem z jakých výdajů jsou „upředeny“, složeny a tedy charakterizovány výnosy vládnoucí třídy čím dál více závislé a parazitující. To ale nic nemění na tom, že takový druh „socialismu“ je pochopitelně pro levici stejně nepřijatelnou systémovou zrůdou jako pro pravicové propagátory původního kapitalismu.
Americké hospodářství se přece k žádné soukromozhodnocovací přirozené konjunktuře nevrátilo ani nevrací.
Skidelsky je bývalý profesor politické ekonomie na Universitě ve Warwicku, člen sekce historie a ekonomie Britské akademie, novinář a fejetonista … ale i politik a člen Sněmovny lordů.
Zbývá zlomit neúprosný charakter závodů ke dnu a růst nezaměstnanosti a zapojit do koloběhu nyní už celospolečenského zhodnocování užitečnou práci obecně.
Proto si, milý děde, zapamatuj – a prosím tě už natrvalo – že této zemi se zásadně k ničemu neblahopřeje, té se musejí dávat ultimáta – jinak by nám všem přerostla, jak se říká, přes hlavu…
Myslím, že tam, kde je volba jedině mezi zbabělostí a násilím, doporučil bych násilí…