Pavel Letko

Prezidenti lžou nebo udělují nepochopitelné amnestie, historici zamlčují nepohodlná fakta a vyzdvihují ta marginální. Nedůvěra ve slovo je předzvěstí krachu systému, v němž se pohybujeme.

Několik vyčerpávajících úspěchů západní demokracie za rok 2014, a její české odrůdy zvláště.

Ústavní soudci dlouho hledali, jak odůvodnit placení regulačních poplatků. Nakonec sestavili takové odůvodnění, za jehož některé části by se nemusel stydět Gogol či Hašek.

Žijeme v korupčním prostředí, ve zkorumpovaném systému vlády. A drtivá většina z nás svou nečinností podporuje společenské uspořádání, které je na korupci založeno.

Škoda o takové krásné demokracii psát. Máme banány a toaletní papír, zkušené mediální střihače, co víc si přát? Jen hrstce věčných kverulantů se zdá podobný způsob demokracie poněkud nešťastným.

Proč bychom neházeli vajíčka, po prezidentovi řádně zvolenému miliony voličů, navíc v přímých volbách. Na Ukrajině házeli Molotovovy koktejly po policistech, a jak se to osvědčilo. Předsedu tamní vlády ihned přijímali v Bílém domě…

Připravuje se novela branného zákona, ve které prý o nic nejde. Jenom se tak nějak všechno zkrátí a zjednoduší, aby vláda mohla poslat nejen muže, ale i ženy do armády a do války.

Policista je placený z daní, zločinec z výpalného. Proto chrání hlavně a zásadně sám sebe. A česká policie dělá někdy totéž.

Ať už za útoky 11.září 2001 stála parta kolem amerického prezidenta Bushe nebo skupina kolem Bin Ládina, každopádně zvítězila. Násilí spuštěné tehdy ze řetězu se nepodařilo znovu uvázat, ale naopak řádí více než kdy před tím.

Moralizuje-li Babiše třeba Miroslav Kalousek, který má z ostudy za svou polistopadovou kariéru nejen kabát, ale i celý šatník, nemůžeme v tom vidět nějakou upřímnou snahu o záchranu národa, ale jen a jen pokrytectví na druhou.