Nenávist k vlastnímu národu – havlovská absurdní tragedie některých emigrantů
Přestože oficiální propaganda dnes hlásá svobodu pohybu všech a nutnost emigrace tedy už u nás neexistuje, tento jev trvá a postihuje zejména bývalé ekonomické emigranty.
Přestože oficiální propaganda dnes hlásá svobodu pohybu všech a nutnost emigrace tedy už u nás neexistuje, tento jev trvá a postihuje zejména bývalé ekonomické emigranty.
Řekne-li se „mafie“, obvykle si představíme partu kriminálníků, kteří bezohledně spolupracují na nějakém dlouhodobém mocenském či ekonomicky ziskovém projektu.
K čemu je vůbec dobrý multikulturalismus v jeho dnešní politické podobě? Je snad vymyšlen pro svět bez válek a k pokojnějšímu internacionálnímu soužití světových národů? Rozhodně nikoliv.
Jak dokázalo předchozích čtyřicet let státem vlastněné, řízené a provozované ekonomiky orientované na zisk pro všechny, ekonomiky potravinově zcela soběstačné a bez zahraničních dluhů, jsou výmluvy na trh a krize a hlásání mýtů o nefunkčnosti současného hospodářského systému bez soukromých vlastníků výrobních prostředků – jen politickým mlžením pravicových ideologů proti vlastním spoluobčanům.
Ve třiadvaceti letech bývaly nevěsty už dávno vdané a chlapi zakládali rodinu. V životě obyvatel území státu to byla nová generace mladých a další generace zemřelých. V dějinách státu to může být jak období nehybné stagnace, tak i doba bouřlivých, radostných nebo smutných změn. Zdá se ale, že ve třídně rozdělené republice Česko to poslední období přineslo jen občanskou apatii atomizovaného živnostenského a zaměstnaneckého plebsu a útočnou aroganci elit vykradeného státu. Státu s nálepkou demokracie.
Teorie velké třesku, vytvořená pomocí další teorie, že vesmír se ve svých „rozměrech“ neustále rozpíná, je (podle mne), jen zřejmým dílem fyziků kreacionistů a vůbec lidí, kteří tvrdí, že může existovat okamžik absolutního nulového času…
Za všechno špatné na světě mohou především profesionální rozhýbávači zla. Podívejme se jim trochu na zoubek, co vlastně jsou zač.
Jak to vypadá, v poslední době začínají „Ruské oči“ někomu vadit. Komu? A proč?
Přerozdělovat lze jen ty prostředky, které nová vláda buď na daních nově vybere, anebo si je odněkud sebevražedně vydluží.
Kdo ze změn politických režimů nejvíce vytěží a kdo na nich nejvíc prodělá?