Je potřeba si především uvědomit fakt, že všechny asociálně vládnoucí světové elity se společensky vždy chovají tak, že nejdříve mediálně a pak exekutivně a justičně uměle vytvářejí krize a údajné problémy a pro ty krize a tzv. problémy pak okamžitě nařizují a realizují tzv. ekonomická a mocenská „opatření“ k jejich údajnému řešení.
Uzákonit a realizovat cenzuru pod vymyšlenou záminkou ohrožení bezpečnosti národa a státu, to se sice i v kapitalismu zdá politicky snadné, ale může to být brzy pěkný malér.
Politika v tzv. kapitalistické demokracii je především (a odjakživa) jedno velké divadlo. Divadlo často velmi nechutné a velice falešné.
…dobro došli, milá a brzy už proletářská bývalá střední třído!
Psychologická zkušenost, nejen ověřená dneškem a nedávným obdobím „pandemie“ koronaviru, ale i životem vězňů v koncentračních táborech před mnoha lety ukázala, že větší poslušnosti jak vězňů, tak i jakýchkoliv jiných sociálně podřízených lidí se účinně dosáhne tak, že se pro ně náhle zvýší a zároveň zpřísní dávky řídících příkazů a zákazů ve způsobu a podmínkách jejich života.
Za bývalého režimu samozřejmě propaganda fungovala také a politici a příslušní redaktoři tehdejšího mainstreamu jistě nebyli žádní agitační čajíčci. Jenže, jeden rozdíl proti té dnešní propagandě tam tehdy byl. Byla to otázka lhaní. Samozřejmě, když bylo třeba, tak i oni občas nevhodnou pravdu zamlčeli stejně, jak to dělají i ti mediální šmokové dnes. Avšak vyloženě, bez ostychu a zcela očividně lhát, aby svým slovem škodili zejména obyčejným lidem tak, jako ti politici a redaktoři dnešní, to si oni téměř nikdy netroufli.
Politici vždy záměrně vytváří dosud neexistující problémy, aby ty problémy „jako“ mohli řešit a tak prokázat nezbytnost svého mandátu a své moci z něj plynoucí.
Dopis pro pana Gattu na téma jedné prastaré pravdy aneb Několik připomínek k teorii „Kolapsy složitých civilizací“