Tribun

Pamatujete si ještě na poslance ČSSD Melčáka a Pohanku?

Informační hodnota nula nula nic, dokonce i jako bulvár je to bezcenné, ale Česká-tedy-naše-televize si stejně hraje na to, že poskytuje veřejnou službu a vyváženě a objektivně informuje.

Kdo se tady skutečně pokouší vyvolat ducha 50. let?

Pořád nás straší komunisty, ale ta rána na solar, která může českou společnost srazit definitivně do kolen, přišla od Nejvyššího soudu. Na základě vyumělkované konstrukce opírající se o nepostižitelnost projevů učiněných ve Sněmovně, Nejvyšší soud rozhodl, že ex-poslanci Šnajdr, Fuksa a Tluchoř nemohou být stíháni pro korupci.

Umět prohrávat znamená umět vstát a začít znova a třeba příště zvítězit.

S panem Fisherem na financích se prostě vláda odborníků mění ve vládu ochotníků, lidí ochotných podpořit prezidenta Zemana, ochotných přijmout funkci, ochotných riskovat politickou kariéru (i když tu by přece odborník mít neměl, že?) a ochotných nechat na sebe plivat média.

Hysterická reakce politiků na jmenování Jiřího Rusnoka premiérem totiž ukazuje, že Zeman přesně zasáhl jejich neuralgický bod, když obešel jejich kartel žijící až doteď v představě, že má monopol na politikaření (sic!).

Útok na nejnižší lidské pudy.

Naše civilizace zkrátka a dobře stojí na principech, které znamenají, že naše soukromí, a potažmo naše životy, jsou pro jedny zbožím a pro druhé zdrojem (což je v zásadě totéž, rozdíl je jen v tom, jak se o tom – o nás! – účtuje). Nelze proto dost dobře odmítnout šmírování ze strany vlád a korporací a zároveň neodmítnou systém jako takový.

Vzkaz, který pánové Nečas, Kalousek a Schwarzenberg vyslali občanům, je dobře čitelný: Rozejděte se, neshlukujete, tady není nic k vidění, tady se neděje nic, co by vás mělo zajímat.