Začal školní rok a ještě dřív, než stačí děti donést první známky a poznámky, už nosí hromadu žádostí o peníze. To jsou sešity, pastelky, učebnice, SRPŠ (nebo jak se tomu dnes říká) a stokorunka se přitulí ke stokorunce a najednou to může být pro leckoho pěkný průvan v peněžence (na který jako supi čekají lichváři, dnešním ptydepe poskytovatelé nebankovních půjček).
Jenže jak jdou tyto požadavky na spoluúčast rodičů dohromady s deklarovaným bezplatným vzděláváním? Chápu, že rodiče musí platit obědy a kroužky a další volitelné aktivity (i když zrovna u toho jídla by možná nebylo od věci, kdyby se děti ve škole naučily, že existuje i jiná strava, než sladký tučný náhražkový krmný odpad, ale to je zase jiný příběh), ale co pomůcky a hlavně učebnice? K čemu je bezplatné vzdělávání, kterého se dítě nebude moci účastnit, protože nebude mít pomůcky? Mají rodiče povinnost koupit vše, co si škola poručí? Kde je potom bezplatnost. Může škola odmítnout vzdělávat žáka, který není k výuce materiální způsobilý?
Ale školní docházka je přece povinná. Potom by ale měla být skutečně bezplatná. A dobrovolnou ji udělat nelze, už jenom kvůli matičce Marušce Terezičce. Takže asi zůstane současný paskvil bezplatného dopláceného školství, který vede tak akorát k tomu, že se mezi dětmi – budoucími občany prohlubuje a fixuje nerovnost podmínění sociálním statusem jejich rodičů, protože přístup ke vzdělání (a to není jen penzum znalostí) nemají všechny děti stejný.
Převzato z blogu Tribun
7 komentáře
Je nezvyklé přehlédnout občanskou válku v Evropě.
Ale vzpomněli si na Allendeho a je tam i diskuse.
Podíval jsem se na diskuzi u originálu článku
http://tribun.name/2014/09/10/takove-to-bezplatne-skolstvi/
Je tam 47 komentářů. Většinou se tvrdí, že tisícovka pro prvňáčka je nějak moc nebo že je pro rodiče hračka ji vydělat. Také moje rodina lehce dala dohromady potřebnou částku. Statistiky však tvrdí, že značná část rodin žije z ruky do huby nebo že neočekávané vydání jim způsobí skoro neřešitelné finanční obtíže. Nějaký xcnemo si stěžuje, že nemůže pro svou firmu najít techniky. Asi mu nedošlo, že dává málo a proto technici pracují dávno v Praze.
Za povšimnutí stojí, že Tribun se stejně jako DR vůbec nevěnuje Ukrajině.
Roku 1992 vydalo nakladatelství Paseka dvoudílnou učebnici Dějiny zemí Koruny české , určenou pro střední školy (autoři Čornejová, Čornej,Rada, Vaníček). Za dva roky se obsah školních knihoven šrotoval,zatímco v knihkupectvích zůstávala tatáž publikace
za cca 200 korun a příští žactvo už si ji vesele kupovalo. Zná někdo výchovný smysl tohoto postupu? (netýká sejen této publikace).
Dostanou to hlavně církve.
… bude smrtelnou ránou posledním zbytkům bolševictví v nás. Chudinská péče a charita, to je dar současné koaliční vlády. Nebuďme překvapeni, charita byla ve volebním programu OF k prvním svobodným demokratickým volbám v roce 1990. Výstřižek z novin jsem před časem při přehrabávání papírů našel, aby ho zase na léta ztratil. Kdo si tehdy pomyslel, že to takto skončí?
Můžeme být v klidu. V EU už si všimli a už se to řeší.
“ Česko začne v příštích letech využívat evropské peníze i na pořízení jídla, oblečení, obuvi, školních pomůcek či hygienických potřeb pro lidi v tísni. Nový operační program potravinové a materiální pomoci schválila dnes v noci vláda. “
http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/cesko-bude-z-eu-cerpat-penize-na-jidlo-a-obleceni-pro-chude/1121666
„Potraviny a materiál by měly rozdělovat vybrané neziskové organizace.“
Za prvé to zaručeně přispěje ke zvýšení sebevědomí lidí, kteří se ne vlastní vinou ocitli v této skupině.
A za druhé „vybrané neziskové organizace“ – to zase bude pro někoho „vejvar“.
Nikdy jsem si nemyslela, že se někdy tohoto dožiju. Kdysi jsem jako dítě čítávala v knižkách o např. vánočních dobročinných burzách a podobných vymoženostech a myslela jsem si, dítě naivní, že to bylo kdysi kdysi dávno a že se to už nikdy nemůže dít.
Možná tu tisícovku nebo ještě pár stovek navíc sežene každý rodič, i když některý opravdu s potížemi. Tady by vysmívané pastelkovné mohlo pomoci.
Ale je tu horší věc. Sociální status se projevuje v oblečení, drahých hračkách (mobily, notebooky, a všemožná další elektronika). Tak se dítě záhy dozví o nerovnosti a to chudé dítě o tom, že je z horší kategorie. Tohle utváří psychiku člověka-otroka už od dětských let. V menší míře se to projevovalo už za socíku. Co je tu ale markantně navíc? Protekcionismus rodičů – některé děti si prostě mohou dovolit víc lumpáren, než jiné, pokud je člověk bohatý podnikatel, v patřičné funkci nebo má na školu jiný vliv. Také bylo i dřív, ale dnes vládnou peníze. A je to vidět.
Kroužky, doplňkové vzdělávání stojí také peníze. Kdo na to má, pošle za 50000 dítě do Británie na kurz angličtiny, nebo rovnou na celý rok do některé tamější školy. O školách typu PORG je asi zbytečné diskutovat.