Totalita čili vláda jedné strany

Padla tu už mnohokrát slova o vládě jedné strany (1948-1989). Strany, která byla po roce 89 politicky odsouzena a ideologicky zavržena a její společenský režim byl nazván slovem TOTALITA. No dobrá, ale přitom co – z pohledu řízení státu – to vlastně bylo? Byl to stejný stav politické vlády a řízení státu, jako je realizace jakéhokoliv jinde kapitalistického „většinového volebního systému“ (dále pro stručnost už jen VVS). A co o VVS píší dnes tak uznávaní wikipedisti? Že prý to politicky není zase až tak špatná věc, protože VVS umožňuje (přibližně cituji) „snadněji dosáhnout relativní politickou STABILITU a úzkou a konkrétní zpětnou VAZBU mezi zvolenými zastupiteli a jejich většinovými voliči“.

Zároveň však politicky korektně a ideologicky poslušně ti wikipedisté dodávají, že VVS je prý vhodný jenom tehdy, je-li někam volen jen jediný člověk typu prezidenta nebo hejtmana, ale jinak ne. Jenže to, „proč jinak ne“, už nijak nezdůvodňují a zdůvodnit to evidentně ani neumí. Takže, proč? Inu proto, že logicky a naprosto věrohodně to zdůvodnit vůbec nelze. Jinými slovy lze tedy proto vyjádřit, že VVS je zřejmě uznán jako vhodný systém jen za podmínky, že je výhodný pro ty, co píší a schvalují zákony.

Co to však vždy znamená, když někde na základě ústavou daného VVS začne vládnout samostatně a nezávisle nějaká jediná strana, která ve volbách zvítězí? Znamená to, že pak ta strana nejen vždy drží STABILNĚ po určité volební období v rukách moc, ale zároveň si i na ramenou nese za všechna svá rozhodnutí a opatření kompletní a plnou ODPOVĚDNOST.

No a právě té zodpovědnosti se ve všech tzv. „demokratických státech“ dnešní doby (včetně státu našeho) všichni ti politici tak chytře vyhýbají a raději nám „lidem dole“ hrají divadélko, jak pracně a namáhavě oni „musí“ lepit a smolit ty povolební koalice jenom proto, aby vůbec nějak tomu státu někdo mohl vládnout. A proč ten tyjátr už 30 let oni takhle pořád provozují? Dělají to právě proto, aby tu zodpovědnost za všechny své příští hloupé a asociální činy vždy mohli svést na svůj politický „osud“, daný koaličními „spory“ a „rozpory“ ve všem, co se jim jako „koaliční neshoda“ hodí do krámu – co by výmluva.

Takže, když zapneme do provozu selský rozum a budeme chvíli přemýšlet, tak dojdeme k pochopení, PROČ po roce 89 tehdy vládnoucí převážně už jen v úvozovkách „komunistické“ dětičky (těch starých rodičů a v poctivosti „vykovaných“ komunistů) odhodily tak rády právě tu zodpovědnost na dlažbu dějin a reformovaly se demokraticky a velice rády z „totality jedné strany KSČ“ na kapitalistickou „demokracii“ všech možných budoucích koaličních politických stran a hnutí – BEZ ZODPOVĚDNOSTI. Nu a kampak se nám tehdy poděla ta klasická zásada, že pravomoc vést a rozhodovat v sobě vždy zahrnuje zodpovědnost? No nic, vraťme se tedy raději k těm dětičkám tehdejších komunistů a položme si další otázku: Proč asi tehdy to všechno ony „reformní“ dětičky těch starých a pak již prakticky nevládnoucích kovaných komunistů tak rády udělaly a „reformovaly se“?

Inu proto, že oni ti mladí „reformní komunisté“ roku 89 už konečně chtěli ten národní stát jejich rodičů sami jen pro sebe si zprivatizovat a bez zodpovědnosti za prosperitu (toho státu) – a zopakujme si to, abychom si to už konečně zapamatovali – mít ho nadále mocensky už jenom PRO SEBE. A především, aby bez odpovědnosti za prosperitu toho státu si mohli „svobodně“ a korupčně beztrestně „podnikat“. Podnikat s tím bývalým národním majetkem, na který by si jejich rodiče nejen nikdy nedovolili chamtivou rukou majetkově sáhnout, ale na to ani pomyslet.

Pravda ale, vždyť i ti staří a v minulosti v třídně sociálním boji fest vykovaní komunisté – také ti si (nejen) v normalizaci jistě rádi užívali mnoha kariérně osobních a společenských papalášských výhod, jenže nikdy by se nemohli vysvléct a vyzout právě z té zodpovědnosti za kvalitu své vlády a tak se i předem šikovně zbavit jakékoliv kritiky od prostých lidí za své činy a na cokoliv se vymluvit. A výsledek? Budovali soběstačný stát, stavěli ve všech městech nemocnice, mateřské školky a fabriky – a též byty pro všechny – nejen pro ty své rozmazlené dětičky. Ovšem ale jen do doby, nežli sami zestárli a předali moc těm mladším a toužícím po reformách pod praporem neokoloniální bruselské euro-svobody.

Nu a tak nám zbývá už jen poslední otázky: Jak je možné, že ty havloidní významy slov „čecháčci a totalita“ hned téměř všichni „umělci“ a mediální šmokové tak rychle, snadno a tak jednoduše do svých slovníků okamžitě přijali a ani na chvilku se nezamysleli nad faktem, jak právě oni – ti bývalí režimní propagandisté socialismu – tím ze dne na den a obratem ruky už z národa psychologicky udělali nesvéprávné stádo? Občanské stádo dříve zvané lid, který je (zejména nyní v době tzv. covidu) tak ukázněně poslušný všech těch dosud tolik ztuha sesmolených vlád? Vlád vychytralých „demokratických“ eurounijních koaličníků na všech stupních moci?

Koaličníků, které vždy a všechny jednoznačně spojuje jen jediná myšlenka: Je to dobré, protože teď už navždycky můžeme v klídku a pevně lidem cokoliv přikazovat, protože vůbec nikdy už za nic se těm svým „VOLIčům“ NEBUDEME MUSET ZA NIC ZODPOVÍDAT. No a pak se divme, kolik mladých nemakačenků s korupčně koupenými magisterskými tituly snad už dokonce 72 rasových a genderových oborů našich univerzit se dnes hrne do mocenské politiky. Vždyť přece ty jejich líné jemné ručičky a hlavičky nikdy doopravdy a skutečně pracovat nebudou! To si sem na práci raději pozvou další slovenské pendlery nebo mongolské, ukrajinské a polské gastarbeitery a afghánské „tlumočníky“. A možná nejen ty…