U blbečků na dvorečku

Vesmír je veselý, jenom my jsme blbí. Protože jsme blbí, předěláváme Vesmír, aby byl veselý, a doufáme, že my pak budeme také veselí. Bohužel se tím bohulibým úsilím stáváme ještě mnohem blbějšími než předtím. Pak zase znovu předěláváme Vesmír ještě více a více, a zároveň s tím blbneme ještě více a více. Jak z toho kola ven, babo raď!

Přihlásil jsem svého třináctiletého syna na náboženství. Nechtěl jsem, aby z něj byl komunista, fašista, terorista, demokrat či jiný lump. Přihlásil jsem jej na náboženství – na to naše náboženství, které je pochopitelně to nejlepší náboženství na světě. Je nejlepší, protože je naše. Sám jsem se moc nepovedl, a tak jsem měl dobrou vůli, abych alespoň ze svého syna vychoval lepšího člověka.

Náboženství prý zbavuje egoismu, jak individuálního tak kolektivního, a činí z hříšníků lidí svaté. Alespoň se to tak tvrdí, ačkoliv to tak nevypadá. Ale pokud to není pravda, nijak to nevadí. Syn se bude mít v životě alespoň lépe než jeho otec.

Přihlásil jsem tedy syna na náboženství. Pochopitelně na to nejlepší náboženství, protože je to náboženství naše. Ostatně znáte nějakého věřícího, který by tvrdil, že jeho náboženství je mizerné, falešné a špatné, zatímco jiné náboženství je mnohem lepší? Takový člověk by přece nebyl věřící, neboť by nevěřil tomu, čemu věří. Muslim by přece nebyl muslimem, kdyby nevěřil, že islám je to nejlepší náboženství na světě. Křesťan by přece nebyl křesťanem, kdyby nevěřil, že křesťanství je nejlepší náboženství na světě. Komunista by nebyl komunista, kdyby nevěřil, že komunismus je ta nejlepší filosofie na světě. A tak bychom mohli pokračovat.

Po půl roce syn odmítl náboženství dále navštěvovat. Syn podle svého mínění seznal, že náboženství a víra jsou naprostá blbost. Těžko se mi tomu nehodnému potomkovi vysvětlovalo, že to není určitě pravda, zvláště když sám jsa neznaboh v boha nevěřím. Jistě nejsem nejchytřejší, a tak se stále obracím o radu k odborníkům, aby vyvrátili mému synovi teze, které si vzal zarputile do hlavy.

Syn stvořený ze mne, tedy syn člověka, neboť jsem člověk, pravil, že podle náboženské věrouky máme milovat boha a všechny bytosti. Pak se mne zeptal, zda máme milovat také Hitlera?

Synovi se nelze divit, že má takové nejapné otázky. Hitlera nám totiž stále všude otloukají o hlavu i hubu. Všude v novinách, v televizi, v knihkupectvích i na internetu, se to ve všech barvách hemží samými fašisty, fašismem, nacisty a Hitlerem. Chudáci média již vůbec neví, jak nás prosté občany přesvědčit o tom, že jsme všichni Hitlerové. A my blbečkové to stále ne a ne pochopit.

Syn se posléze zeptal, že když máme milovat boha, který je jen Jeden jediný, a který je vším myslitelným i nemyslitelným? A když máme rovněž milovat všechny bytosti, které stvořil, a které jsou tudíž také dokonalé, zda máme také milovat Hitlera?

Synovi v mladické nerozvážnosti totiž vrtá hlavou, že pakliže bychom neměli milovat Hitlera, nemilovali bychom totiž všechny bytosti, a tím ani boha (celého). Neboť neúplný a nedokonalý bůh, kterého bychom milovali, by nebyl všechno a vším, nebyl by tedy dokonalý.

Dokonalý, Vševědoucí, Všemocný, Nejvyšší a Nejmoudřejší bůh, nebo alespoň Nejmodřejší (indický Kršna), přece stvořil i Hitlera. Dílo boží je přece dokonalé, neboť dokonalým je tvůrce. Všemocný přece nemohl udělat chybu, jinak by nebyl dokonalým, jinak by nebyl bohem.

Sám si nevím rady, jak vysvětlit synovi, že se mýlí. Jak říkám, je jistě mnoho lidí chytřejších a vzdělanějších, kteří mu to snad správně vysvětlí.

Přejít do diskuze k článku 13 komentářů