Ukrajina: Videopřehled z 24. 8. 2014

Ukrajinský kamelot č. 12082014

Novorusko, 21. 8. 2014. Vzdal se jakýsi Kac

Aktualizováno: Titulky: Kolektif.

Jak se jmenuješ. Kac Maxim Andrejevič. Řekni, z jakého jsi útvaru? 3. samostatný pluk speciálního určení, kterému se říká jakoby specnaz. V čem bylo to jeho určení speciální? No říkali nám rozvědčíci. Běhali jsme po lesích. Napřed posílali skupiny. Všechno bylo v klidu. Když naše skupiny začali reálně ničit, tj. zabíjet lidi, když nás začali posílat do horkých bodů, byl to průšvih, protože nikdo nic neumí, nikdo vlastně nic neumí. V podstatě jsme nebyli nijak školeni. Žádná školící centra. Vůbec nic. Koště, kýbl, a tak… To bylo to naše školení. Řekni kolego ze specnazu, jak jsi se sem vůbec dostal? Poslali nás do vesnice… Řekli nám, že tam budeme zachraňovat nějakého pilota. Takže jsme družně vyrazili. Projeli jsme tu vesnici, hledali jsme tam toho pilota. Potom jsme dostali příkaz tam v té vesnici přenocovat. Zezadu střelba nebo tanky a vepředu domobrana a my jsme nebyli žádní neutrálové. My jsme pro ně byli nepřítel. Všechno je v pořádku, v klidu odpočívejte. Nechali nás na stanovišti. Měli jsme štěstí, že nás tam nechali. Hned jsme vyšli, ruce nahoře. Kolik vás tam bylo? Na stanovišti dva. A celkem vás bylo kolik? Asi 25 nebo 26. Všichni zahodili zbraně? Bohužel……hodně lidí zahynulo. Neměli jste vstupovat do cizí země. Měli jste zůstat doma, nebo se hned přijít vzdát. Chápej, nám řekli, že jsme na cvičení a všude je klid. My jsme vyrazili uvolnění, řekli jsme si, že se prostě projedeme…, že tam nikdo střílet nebude, všude jsou naši. Jak jste si to mohli myslet? V zemi probíhá válka… Nám neřekli, že tu je válka. Nám neřekli, že tady bojují obyčejní lidé. Nic takového nám neřekli. Řekli, že je tady teror a šikanují obyčejné lidi. My jsme šli s cílem zachránit civilisty. My jsme nevěděli, že prostě ti civilisté brání svoji zem. My jsme to nevěděli. To nám neřekli. Říkali nám, tam jsou teroristé, separatisté a tak podobně… Nic takového nám neříkali. A taky kdo by nám to řekl, že? Kdo zůstal doma. Máma? Táta, máma. Bratry, sestry nemáš? Mám hodně bratranců a sestřenic, kteří bydlí hned vedle nás. Všichni to velice prožívají a dělají si starosti. Telefonoval jsi jim, mluvil jsi s nimi? Ano, nechali mě zavolat. Chceš s nimi ještě mluvit? Je velice těžké s nimi mluvit. Moc bych chtěl domů. Jednou jsem zavolal, uslyšel ty hlasy a stačilo mi to. Je to psychologicky velice těžké. Tobě je 19 let? 19. Mně je 20, taky volám své matce, která pořád pláče. Já tě chápu a doufám, že se ti povede dobře. Pojedeš domů celý a zdravý. Budeš tam lidem vyprávět, že i speciální útvary se nám sami vzdávají. Samozřejmě.  Řeknu toho i víc. No zkusím říci všechno, co vím, protože vidím.. Ty jsi taky kluk, který má rodinu. Tady běhají se zbraní už i děti. Když jsem to viděl, tak jsem byl v šoku. Obyčejní lidé… Přišli jsme do cizí země… Již chápu, že … co jsem tady k čertu dělal. Kdybych to věděl… Já nevím. Vlastně je to pochopitelné, kdybych to věděl, tak bych nešel… Podvedli mě… A řekni mi, já osobně nevím. Nezavřou tě, až se vrátíš domů? No, to je… Nevím. Ta pravděpodobnost tu je. Myslím, že tak 60% že mě zavřou. 40% naději vkládám do lidí, které znám ve městě, kteří mi pomohou, aby se to nestalo. Já vím, ty jsi dobrý kluk. Uvidíš, co se děje u domobrany …. Já už ty zbraně nechci vidět. Chci prostě jenom domů. Raději se budu učit, někde pracovat, jenom… Kým chceš být? Ani nevím. Někam. Hlavě co nejdál od těch zbraní, tanků, techniky, střelby… Víš co? Knihovník je ta nejmírumilovnější profese….. No můžu číst knihy. Já, až to všechno skončí, budu historikem. Takže budu sedět a taky číst knihy… Taky to není nejhorší varianta…. Tak jo. Měj se tedy dobře. Díky. Všechno bude dobré. Díky. Budeme se držet. A víckrát na cizí zemi nevstupuj, ani když tě budou balamutit. Teď už budu vědět…

Nevinné oběti mocenských bojů

Pravda na ČT. K neuvěření!

Ukrajinská reklama: Večery při svíčkách, studená sprcha

Překlad a titulky: Irena