Ukrajina: Videopřehled z 8. 9. 2014

Ukrajinský kamelot speciál: Kozáci

***

6. 9. 2014, Luhansk. Povstalci: „Poláci, nazdar, čekejte na nás“

Jmenuji se Vladimir Sosnov. Bydlím, teď už v Novorusku, ne na Ukrajině. Narodil jsem se v Samsonovce, to je nedaleká vesnice v Luhanské oblasti. Šel jsem do domobrany. Přišli Ukropi a začali nám říkat separatisté, ale já jsem obyčejný horník. Těžká práce to byla v mírových dobách. Teď nás chtějí zabít a my se nechceme nechat.

Jak jste osvobozovali to letiště?

Těžké to bylo. Mnohé sami nevíme. Zasekli jsme se v Kreščevatém, a tam nás trochu potrápili. Byla tady 80. brigáda VDV, ukrajinská…

Kolik jich padlo?

Bylo tady asi 5000 uskupení a odjelo jich asi 320 živých. Z 5000 jich zůstalo 320. Ostatní jsme odvezli, náklad „dvoustovek“ (padlých).

Na konci se vzdávali, nebo jste bojovali?

Nepochopil jsem, kdo se měl vzdávat.

No Ukrajinci.

Aha, ukrajinští vojáci…. Řeknu to takhle, ať jsou moc rádi, že se dostali do zajetí k domobraně. Já nevím, kam utíkali, kdo je sebral. Větší část jich padla. Ti ostatní měli štěstí, ať se modlí ke strejdovi Vovovi, kterému jich bylo líto. Vladimir Vladimirovič s nimi jednal humánně. Kdyby sem postavili ty vojáky, kteří zažili jejich loupení a znásilňování v našich zemích a to jejich bombardování v Kreščevatém a v Luhansku, tak bychom je naživu nenechali. Já sám osobně bych nenechal naživu ani jednoho. Támhle stojí houfnice, ze kterých stříleli na město. To je jejich práce. Minomety, houfnice… s tím vším stříleli na město.

A kdo byli ti ukrajinští vojáci, regulérní armáda?

80. brigáda VDV – leteckého výsadkového vojska. Našli jsme jejich znaky na uniformách, autech.

Vy jste se s nimi osobně potkali?

Ne, vždyť je všechny odvezli. …Oni byli velmi dobře zajištěni, dokonce měli sebou i americký proviant. Ochranné vesty měli tedy nekvalitní, levné… Nemá smysl je vůbec nosit, ale ať je kluci nocí, ať mají nějakou naději. Podívejte se jenom, co všechno vystříleli na Luhansk, tam nalevo a napravo taky.

Odtud stříleli na Luhansk?

Jo, přímo odsud. Každý den.

A proč stříleli po civilistech?

Měli takový příkaz. Přece tady nebydlí normální lidé, jenom teroristé, separatisté… Všichni, kdo neuznali fašisty, žijí tady. A my nechceme být fašisty. Strejda Adolf neměl v 45. radost, to samé bude i s ukrajinskou osvoboditelskou armádou. Amerika jim pomáhá. Vždyť to tady vidíte, dá-li bůh a všechno to uvidí jejich mámy. Mami, ahoj, jsem naživu. U mě je také všechno v pořádku.

Vy jste mladí. Já si nemyslím, že je vám více než 30?

Mě je 31, mě taky tak.

Odkud jste přijeli?

Já z Ruska. Já jsem místní horník. A já jsem viděl ten fašismus a to, co se tu děje. Dva měsíce jsem se na to díval, a potom jsem přijel. Všeho jsem nechal a přijel.

A jaké mají místní pocity, jak vypadalo letiště před tím bojem?

Normální město. Hezké město, lidé v něm normálně žili. Tady v Luhansku bylo moc pěkných holek. Moc pěkných holek. Teď tu nejsou, buď odjely, nebo je zabili. Ve městě zůstalo asi 20 % obyvatel. Všichni, kdo tu zůstali, hynou. Já sám osobně jsem viděl humanitární katastrofu, když babička nabírala vodu z louží. Všechny vodárny schválně zničili, aby tady lidé nemohli žít. Vytvářejí tedy podmínky, za kterých se nedá přežívat. Oni měli příkaz zabíjet civilisty. Vždyť po nás se střílet ani moc nenamáhali. Většinou stříleli na civilisty. Jim bylo jedno, kam střílí, jenom aby stříleli. Zařízení a munice měli až až, ještě celý den to budou naši vojáci odtud všechno odvážet. Měli příkaz všechny likvidovat. Porošenko přece vysvětlil, že tady civilisti nejsou. Všechno jsou to separatisti, tak to tady čistili. O všech nás řekl, že jsme dobytek. My podle nich nejsme lidé. Jo, jo. Budou toho velice litovat.

A proč jste zvítězili vy, a ne Ukrajinci? 

Oni nás podcenili. My jsme je obklíčili. Neznají okolí. Nejsou místní. Tady zahynou. To není jejich země, tady prostě zdechnou. My je tady dokážeme sledovat, a jakmile se jich sejde houf, tak je prostě likvidujeme. Bylo to i u Sverdlovky, i v Luhansku. A tak to bude i dál. To se stane každému fašistovi, který přijde do Donbasu. My je nepustíme.

A co dále po boji o letiště, a co jeho stav? A co cítíte, když se na něj podíváte?

Budeme ho muset znova postavit. U nás také bombardovali. Vždyť se podívejte! Já například teď už mám dobré pocity. Na to budeme myslet až potom. Je to zbourané, tak je to zbourané. Musíme vzít zajatce, a ať to znovu všechno postaví. Když to uměli zničit, tak ať to teď postaví. To si myslím já. …Já myslím, že časem to tady všechno obnoví. Budou zametat ulice, všechno budou dělat. Časem, až se uklidní…. Prostě to tady budou stavět.

To bude dále Luhanská republika nebo Novorusko?

Novorusko. Všechno to bude Novorusko.

Takže Novorusko to je dnes Luhansk a Doněck?

I za cara tu bylo Novorusko. Já doufám, že sevčasem i do Kyjeva dojdeme, a potom uvidíme. Zaženeme je až do Polska. Poláci, nazdar, čekejte na nás. Jen tak mimochodem, bylo tady hodně Poláků, Arabů, černochů. Obamo, posílej víc černochů, my tu na ně čekáme! Jen posílej.

A jak se jmenujete?

Andrej, já jsem Rus. Já jsem Vladimir a taky jsem Rus, místní. Já jsem místní horník, zdravím všechny kdo mě znáte. Žiju. My nejsme vojáci, my jsme dříve…

Vy jste Rus?

Ano. A já jsem bývalý Ukrajinec a teď žiju v Novorusku.

Vy považujete Rusy za bratry?

Ano. My tady všichni společně bojujeme proti těm zvířatům.

A pokud je to ruský bratr, kdo to vysvětlí těm lidem ze Lvova?

No tam jsou takoví nerozumní, které sem nahnali. Taky je mi jich líto. Já osobně k nim žádné námitky nemám. Pokud se vzdají, tak ať se vzdají. A ostatní strýčkové, kteří bojují za penízky… Arabové, černoši, Poláci, Litevci, Gruzíni…

Oni bojují za peníze. A vy?

Jenom tak. Mně nikdo nic neplatí. Tohle všechno jsem si koupil sám, za svý. Nebo máme trofejní věci. Zbraně si bereme tady. A já mám dokonce ještě emblémy. Musíme to přebarvit. To je taky člověk z našeho oddílu. Z Luhanska.

A jak se cítíte dneska?

No, jsme trochu unavení. Museli jsme uklízet všechny ty zásoby munice, co nám tu nechali. Velice děkujeme ukrajinské armádě. Máme zase čím bojovat…

***

6. 9. 2014, Ukrajina. Bojovníci z bataliónu Donbas mají bohaté zkušenosti s dobrovolnickou službou, ale „málo co jim dojde“

Jak vás mohu představit?

Přezdívka Charja, batalión Donbas, ochranná rota, první četa, druhý útvar.

Vy prý chcete odejít z Donbasu.

Chci se nechat převést do jiného bataliónu.

A proč?

V bataliónu jsem od začátku léta a v ATO od 17. července. Na to mám doklady. Začínalo to pěkně, naslibovali toho hodně a realita je jiná. Materiální zabezpečení je špatné. Mám bohaté zkušenosti s dobrovolnickou službou, ale tady se k bojovníkům málo co dostane. Musíme si najít vlastního sponzora, který nám něco zajistí. Já jsem například dostal pouze maskovací uniformu „Dubok“, a ještě jednu uniformu multilog NATO, vojenské boty, helmu, ochrannou vestu. To mě dal můj sponzor velmi dobrý, jednička s hvězdičkou – novou helmu i vestu… Sami jsme si museli ty věci zajistit.

Výplatu jste dostávali?

Za tři měsícem jsem do včerejška dostal – 1052 hřiven asi před měsícem za tři měsíce a až včera jsme se nasbírali 34 lidí v Petrivce a ještě tři… tam byli z Ilovajsku ranění, kteří se tam dostali.

Dostali se z kotlů?

Ano hodně nás tam bylo a dokonce přišel příkaz, aby nám nedávali peníze a zmrazili naše dovolenky. Nám čtyřiatřiceti lidem nakonec zaplatili, mně konkrétně něco přes 3 100 hřiven za červenec – jsem v ATO od 17. července a slíbili nám za pár týdnů zaplatit za srpen. Lidé dostali za tři měsíce 1000 hřiven. Hodně lidí ani není v seznamech. Jsou to přízraky.

Takže bojují, ale nejsou evidovaní?

Mají jenom takové potvrzení, ale nemají smlouvu. Takže ani jejich rodiny nejsou zabezpečené…. Mně se zdá, že vy nechcete odejít kvůli penězům. Ne, kvůli neschopným velitelům…. Například rozvědka špatně pracuje – v tom smyslu, že prověřuje bezpečné cesty a nás pak posílá jinudy. Slíbili nám mapy, bezpečné mobilní telefony, nic jsme nedostali… Bojujeme takříkajíc jenom se svým patriotismem. Kvůli špatným příkazům umírají lidé.

***

Kyjev, 6. 9. 2014. „Tobě je líto toho masa?“ – Semjončenko o bojovnících bataliónu „Donbasu“

300 patron, které měli lidé bez vojenských zkušeností, kteří neabsolvovali žádné cvičení.

Vy říkáte, že lidé s 300 patronami měli odrazit útok. A co Semjon?

Semjon tam v té době nebyl. On tam nebyl nikdy, ani v prvním boji, když jsme útočili na blok-post v Krasnoarmějské. Semjon tam nebyl, když jsme odráželi útok čtyři a půl hodiny v „Novom Pidhorodě (?)“. Semjon nebyl ani v Novosjolke, já nevím, kde byl? Ale u něj v autě zůstala větší část munice. 300 patron, to je deset zásobníků. S tím se nedá udržet pozice. To znamená asi tak 5 minut. 5 minut, jestli budeš střílet nepřetržitě na protivníka. Lidi vyvedli ze stanoviště. Lidé se nacházeli na stanovišti… Dobře, že jsem stačil dát rozkaz, aby alespoň lidi beze zbraní odvedli někam za zelenou čáru. Domluvil jsem se se sousedním vojenským útvarem, vzal jsem několik kulometčíků a náklaďáky, abychom odvezli, prostě odvezli z nepřátelského území ty neozbrojené lidi. Na což jsem dostal odpověď: „Tobě je snad líto toho masa? Odstupovat. Kdo dal rozkaz přivézt sem ty náklaďáky. Kdo dal příkaz přivézt sem ozbrojené lidi?“

To jsou slova Semjona?

To jsou slova Semjona.

A koho nazýval „masem“?

Udělejte si závěry, kdo z nás byl to maso…. Bojovníci Donbasu, kteří byli beze zbraní a v té době se nacházeli za zelenou čárou. To je ta věc, kterou mu dosud nedokážu odpustit a nevím jak ostatní.

***

Fašisti na obou stranách?

Ten sympatický mladík, co hovoří od 52. vteřiny záznamu o likvidaci praporu Ajdar se jmenuje Alexej Milčakov. Asi byste nechtěli být v kůži Ajdarovců, podívejte se na jeho minulost:

Odkaz pro 18+ a silné nátury

Další důvod, proč je špatný mír lepší než „dobrá“ válka.

Překlady: Irena

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments