Mám v rodině tetku. Jde jí na sedmdesátku, žije sama na pasekách. Celý život makala vlastníma rukama. Pracovala v kolchozu (JZD), ve Svitu, tiskárnách a nakonec v důchodu uklízela léta jídelnu na jedné střední škole. Zaměstnavatelem jí byla škola, měla částečný pracovní úvazek. Tři hodinky denně poklízela se stálou partou svých vrstevnic ve škole. Důchodkyně se všechny znaly, za ty roky měly svoji práci dobře zorganizovanou. Tak to zavedl ředitel, který jim šéfoval posledních dvacet let. Letos přišel nový manager. Je pružný, dynamický, mladý. Spolu s funkcí a podpisovým právem dostal vyšší plat, k tomu patří i noví přátelé. S aktuálním slovníkem ( užívat jen slova co jsou "in") tu najednou byly i nové myšlenky – outsourcing. Otevřela se možnost seberealizace a komplexní změny na sebe nenechaly čekat. Tetka dostala výpověď a spolu s ní samozřejmě i všechny její spolupracovnice z celé uklízecí party. Nový ředitel tuto vedlejší činnost svěřil smluvně jiné společnosti, čili subkontraktorovi, specializovanému na příslušnou činnost. Celá uklízecí parta ještě v době výpovědní lhůty pracovala, a na chodbách školy se už potuloval takový pružný, dynamický, mladý, ale neměl to hnusné fialové sako, to už se dávno nenosí. Na první pohled sympatický příjemný mladík projevoval nevšední zájem o každou prostou pracující důchodkyni. Tetka si toho slizoňa zařadila hned. Tož to víte, životní zkušenost, ta už holt nedá na první dojem. Mladý muž ji oslovil, když stála zaražená s hadrem v ruce nad nerezovým pultem. Myslela si, že ten chlap je nejaká kontróla. Zastavil se u ní s pracovní nabídkou. Práce byla důvěrně známá – uklízení jídelny. Peníze za práci i tříhodinový úvazek, všecko stejné. Tetka to už nevzala, má roky. A ten chlap sa jí nezdál. Celé to vykládala dlouho a rozlévala při tom slivovicu do štamprlat. Vytrvale se mne ptala pořád dokola: "Tož ně řekni, jak može tá škola ušetřit. No řekni kde. Tož přeca mosíja na ty záchody ty papíry dávat. Děcka nebudú přeca chodit nasucho, to je jasné každému."
A přidávala jeden argument za druhým, pil jsem a mlčel. Ti co možú, kradú a nic sa s tým nedělá. Trochu jsem slivovicu cítil v hlavě, ale za objasnění významu slova outsourcing v kontextu doby, se všemi konotacemi co jen jich s sebou nese, tož za to to opravdu stálo. Teď nemám problém když si přečtu zprávu o Homolce . Naprosto přesně vím, jak to ve skutečnosti je. Žádné kecy, ba ani litr slivovice nezmění hospodářský výsledek ztrátu (-) na zisk (+). Na to už musí být jiné metody.
Douška
Tetka pálí špičkovú kvalitu. Tož to víte, hodně záleží na roku, na pálení, ale nic sa nesmí uspěchat. Sú aj tací barbaři, že trnky oráňajú ešče zelené. Pozdní sběr, tož to je to její tajemství.
Foto: zdroj