Na videu je experiment s jednou třídou, kdy dětem vysvětlí, že pokud střelí do terče vlevo, vypadne peníz, který budou moci utratit pro svoji vlastní potřebu a pokud střelí vpravo, penízek spadne do společné kasičky pro potřeby celé třídy. Navíc to bylo zkomplikované tím, že než vystřelí, tak se rozsvítí počet lampiček na obou těch terčích, kde uvidí, kolik dětí si vybralo před nimi jaký terč, což nebyla pravda, neboť experimentátoři schválně nechali svítit více lampiček na terči s penízkem pro vlastní potřebu a jenom dvě nebo tři na tom kolektivním, aby měly děti to rozhodování ještě těžší. Výsledkem bylo, že 80 % dětí vystřelilo do terče pro kolektivní využití peněz.
Pozn. aut.: Nevím, zda vás toto zaujme. Mě to zaujalo. Jsem si jistá, že na jejich místě bych vystřelila stejně jako těch 80 %. U svých dětí po té demokratické výchově bych si tím tak jistá nebyla.
12 komentáře
http://blisty.cz/art/75051.html
Věřím tomu. A oni to o sobě vědí. Dělal jsem s nimi 2 měsíce na Sibiři na stavbě. Výkopy plné vody, bláto, kde se podíváte, déšť, zima, noci ve stanu, k jídlu jen kaše, mytí v ledové vodě. Pracovní doba od 8 – 20. Do té doby jsem si myslel, že něco vydržím. Ale to jsem se srovnával s Čechy.
Zhubl jsem 15 kg. Asi bych tam měl zajet znova. 🙂
Kdysi jsem četl memoáry od Leona Degrelleho, válečného zločince a velitele dobrovolnické brigády SS Walonnien. Zajímavá sonda do mysli fanatika… O Rusech a ostatních národech SSSR mluvil samozřejmě jako o podlidech a lidských opicích, ale zároveň přiznával: „… žádný voják není tvrdší než Rus a Kalmyk. Střílíte do jejich pozic celý den, nezůstane tam kámen na kameni, a když si myslíte, že jste je všechny postříleli, vylezou ze záhrabu ve sněhu a zmrzlé zemi a s obrovskou zuřivostí podniknou protiútok“.
Z jiného úhlu pohledu se děti ukázkově projevily jako individuality – nepodlehly „vlivu většiny“ (terče nastavené ve prospěch sobecké varianty) a volily podle svého přesvědčení! Takže ukázkové spojení individuality a kolektivismu:-)
Good or wrong, my country
Ale volby mohou upřednostnit člověka s jiným smýšlením.
Ruskou „vynoslivosť“ (schopnost snášet dlouhodobě bolest a útrapy) jse viděl na vlastní oči. Mají skutečně posunutý práh bolesti oproti většině Evropanů. A platí to pro ženské o nic méně, než pro chlapy.
Myslím, že je to velmi realistická představa. Jen by měla být doplněna o úvahu, že ty 4 dny budou plovoucí. Je neekonomické, aby některé provozy 3 dny stály, nájmy něco stojí, energie a tak. Muselo by se to zavádět postupně podle charakteru práce.
Co kdyby třeba váš doktor úřadoval jen 4 dny v týdnu? A vaše děti byly 3 dny v týdnu doma a ne ve stejné dny, jako vy?
Jako velmi perspektivní vidím u některých profesí práci z domova.
Mi je to jasné, z těch 20 procent se rekrutuje opozice na Bolotnom náměstí, oligarchové, prostitutky, zloději a čestný člen Navalnyj s Kasparovem. Na ně těch 80 procent nestačí.
Co dokážou ruští lidé jsem si přečetla v knize Stalingradský rok, pro mne to bylo neuvěřitelné, v jak těžkých podmínkách pracovali, myslím, že si to málokdo z nás dokáže představit. Mimochodem, tu knihu napsal britský válečný dopisovatel Alexandr Werth. Neuvěřitelné to bylo i pro něj. Napsal: jiný národ by padl na kolena, a prosil o smilování, ruský nikdy
http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/4905-rusky-parlament-zvazuje-ctyrdenni-pracovni-tyden-bez-snizeni-mezd-zamestnancu
Lidé v Rusku smýšlejí jinak než my. Jejich těžké přírodní podmínky i složité postavení ve světě je nutí být solidární, vzájemně si pomáhat, jinak by se ten národ těžko udržel. Nejsou takoví individualisté jako my, navzájem se k sobě chovají přátelsky a v těžkých chvílích se semknou a dost táhnou za jeden provaz.
Samozřejmě, že takoví nejsou všichni, ale většina asi ano. Bylo to vidět například kolem poslední volby prezidenta, kdy se postavili proti Navalnému a jeho bandě ve velkém počtu. Bylo to vidět i zjara ve východoukrajinských městech, když tam přijížděli agitovat majdanovci a místní je doslova vykopali.
U našich politiků bych si jistý byl. Do politiky skoro bez vyjímky lezou „pravoterčáci“ 🙂