Na horách Kavčích sedí na betonových nožkách divotvorný baráček, spíše barák je to, a hodně velký. V něm nesídlí baba Jaga, ale jeden generální ředitel. Jmenuje se Petr Dvořák a společně s několika dalšími "velkými šéfy" řídí více než 2 900 dalších zaměstnanců. Nad vrátnicí mají nápis Česká televize a na to konto utratí z našich daní a koncesionářských poplatků kolem 7 mld. ročně. Zhruba polovina těchto peněz pochází z kapes koncesionářů, což jsou všichni, kteří vlastní televizní přijímač a poctivě platí Kč 135,- koncesionářského poplatku. Ti, co tento poplatek neplatí, se nazývají dlužníci a vystavují se riziku vymáhání dluhu a exekuce.
Za tento poplatek by měli koncesionáři i dlužníci podle zákona o České televizi 483/1991 Sb. dostat přibližně toto:
"Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachování mediální plurality."
To, co nás jako veřejné koncesionáře ČT zajímá nejvíc, je především tato část zákona jasně definujícího úkoly vycházející z veřejnoprávního statutu ČT:
"Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání stanovené zákonem o ČT, jsou zejména
*poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů;
*přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky;
*vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti;
*rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin;
*výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež."
Zájmy koncesionářů má ze zákona hájit Rada České televize
, což je patnáctičlenný sbor volený Poslaneckou sněmovnou ze zástupců veřejnosti. Tato rada má vůči ČT poměrně velké kontrolní, schvalovací i personální pravomoci a měla by reprezentovat "významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy".
Vzhledem k její dosavadní rezignaci na jakoukoliv kritickou službu, kterou jsou nám její členové povinováni, dovolujeme si jim připomenotu jejich zákonné povinnosti:
"Rada ČT projednává podněty a připomínky k činnosti České televize, které na její adresu docházejí. Jestliže však obsah došlých materiálů nespadá do působnosti a pravomoci Rady, postoupí jej po rozhodnutí o této skutečnosti zpravidla příslušným orgánům v rámci struktury ČT, v mnoha případech potom Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Ze zákona je Rada ČT povinna řešit stížnosti na generálního ředitele České televize."
Několik desítek koncesionářů, nespokojených s objektivitou, ověřeností, vyvážeností a všestranností informací poskytovaných Českou televizí se dne 9. 5. 2012 obrátilo na Radu ČT s Komplexní stížností na neobjektivitu a cenzuru v ČT. Podrobnosti, záznam z předání petice i její kompletní text včetně jmen a adres signatářů najdete zde.
Text odpovědi Rady ČT z 21. 9. 2012 jen zamítl všechny body stížnosti na ředitele zpravodajství ČT Zdeňka Šámala. Ten se s pětadvacetistránkovou stížností vypořádal v devíti odstavcích bez jediného věcného argumentu ke konkrétním výtkám. To výmluvně vypovídá o atmosféře, která v ČT panuje. Instituce, která by měla otevírat okna do světa a posilovat občanské sebevědomí, se změnila v naprosto neprůstřelný nástroj vládní propagandy. A my ten televizní cirkus lží a manipulací platíme z našich daní.
Následné žaloby na vedení ČT byly odloženy. Státní zastupitelství ve svých rozhodnutích sdělilo, že neexistuje metoda, jak změřit objektivitu a nestrannost ČT, a že i kdyby se neobjektivita a cenzura v ČT prokázala, je dle zákona nepostižitelná. Neříká se tomu začarovaný kruh? A není na čase, abychom se my. občané, zabývali kontrolou těch, kteří kontrolují TV stejně mizerně, jako Státní energetický úřad po léta kontroloval solární energii?
