Volby-nevolby aneb Pohled z opačné strany urny

Za pár dnů máme opět volby. Údajně svobodné, a hlavně prý demokratické. A tak jsem si říkal, že se s Vámi podělím o informace, jak vlastně takové volby probíhají v „zákulisí“, to je za zavřenými dveřmi, mimo zraky a sluchy voličů.

Letos na jaře jsme si volili své zástupce do Evropského parlamentu a mně se při té příležitosti naskytla možnost zprostředkovaně nahlédnout do zákulisí místních voleb. Má sestřička se stala pro tyto volby členkou volební komise, tak jsem ji trošku „vyzpovídal“. Osobně jsem často přemýšlel, jak vlastně samotné volby probíhají, kdo a jak vybírá členy volební komise, kdo a jak sčítá volební lístky, a kdo celý proces kontroluje. A tak se sestřička rozpovídala.

Jak tedy vše probíhalo? Sestřička pracuje u jednoho menšího živnostníčka. Dělá tam s partičkou místních i přespolních ženušek, takže je to takový malý „babinec“, jak samy s úsměvem říkají. No a jednou je tak při breptání napadlo, že když budou ty volby, tak že by se jich mohlytaky zúčastnit, ale ne jen jako voliči, ale jako členky komise. Že prý bude sranda. Slovo dalo slovo, a už běželyke starostovy se nahlásit, že jako dobrovolnice se tohoto úkolu zhostí. Měly štěstí, ještě se nikdo nepřihlásil, tak se členkami mohli stát všechny + dcera jedné z nich. Poslední volné místo obsadil místní bavič, postarší ladič-pijan, zkušený to člen, neboť v posledních několika letech v žádné volební komisi nechyběl. Bylo potřeba ale splnit ještě jednu podmínku – členové komise museli být členy různých politických uskupení a stran, jakože se tak budou vzájemně hlídat, aby se při volbách a sčítání nepodvádělo. Co dělat, když nikdo z nich v žádné takové partaji nebyl? Každá si vybrala jednu stranu, ve které se jakože na dobu voleb staly členkami – moje sestra se stala zelenou, a už jim nic nebránilo chopit se příprav voleb.

Volby probíhaly přesně podle jejich představ: samé pitíčko, papáníčko, kecáníčko, chechtáníčko, vtipy létaly vzduchem sem a tam, a ladič-pijan také nezklamal. Hned na začátku došlo k sázce, že kolik lidí přijde volit, a že vítězka měla s už lehce ovíněným ogárkem skončit v místním lesíku. Pijan následně začal sám nahánět místní obyvatelstvo k volební urně, aby účast byla co nejvyšší. Neměl s tím moc práce. Hned ve vedlejším vchodu sídlila místní nálevna, tak že nepustí do ní nikoho, kdo nejdříve neodvolí. Ti, co nevěděli, čí lístek do urny vhodit, těm ochotně radil, ba někdy jim je přímo vybíral, a do urny házel osobně. Jeden chudák musel cupkat přes celou dědinu zpět domů, protože nemá ve zvyku si brát do hospody občanku.

A tak volby proběhly, lidí se zúčastnilo hafó – skoro dvojnásobek republikového průměru – a komise se chopila za zamčenými dveřmi sčítat hlasy. Za chvilku bylo sečteno, hold jsme pidivesnička – cca 120 právoplatných voličů. Původně jsem si vždycky myslel, že ke sčítání hlasů přijede ještě nějaký dozor z okresu nebo kraje, ale ženušky s ogárkem to zvládly samy, poctivě vše zapsaly do přiděleného počítače, podepsaly protokol a vše odvezly do kanceláře obvodní volební komise v nedalekém městečku.

Volby skončily, a mne hned napadlo množství otázek. Jak je třeba možné, že se členem volební komise může stát člověk, který se jen fiktivně stane členem nějaké politické strany nebo hnutí? Jak je možné, že hlasy sčítá skupina přátel a kamarádů, a není u toho nikdo z vnějšku – koho členové osobně neznají – někdo nezávislý? Možná namítnete, že hlasy jdou přepočítat, ale při samotném sčítání bylo ve volební místnosti několik kompletních obálek s volebními lístky pro ty, co si je zapomenou vzít z domu. Někteří voliči své nepoužité volební lístky vhazují do urny za plentou, která je volně otevřená, a lístky jdou při sčítání vyměnit za ty, co byly vhozeny do zapečetěné volební urny. Nehledě na to, že členové komise si mohli vzít nepotřebné lístky od sebe z domova. Při takovém falšování a výměně lístků se nemusí vždy měnit lístek konkurenta a oponenta za lístek našeho oblíbence, stačí, když oponent vypadne, a místo jeho lístku se podstrčí lístek nějaké podřadné strany přátel piva, nebo jiných, kteří nemají ve volbách šanci.

V naší vesničce se s určitostí nefalšovalo, i když nestandardních věcí se tam dělo až až. Nebylo proč falšovat, nic by tím nezměnili. Nehledě na to, že milé dámy to ani nenapadlo. To napadlo až mně, při poslouchání sestřina vyprávění. Ale možnost měli. A nikdo by na nic nepřišel.

Volby jsou v podstatě manipulované od jejich samotného začátku. Počínaje mediální manipulací, kdy se nám jejich prostřednictvím podsouvá, kdo je ten hodný a kdo je zlý, mistrně se politické strany dělí na dvě skupinky dobrých a špatných, kteří dokonce sedí odděleně, aby i vizuálně bylo poznat, kdo je kdo, moderátoři „nestranně“ jedněm straní, jiné peskují. Úplnou náhodou potom někteří bohatší skupují pár měsíců před volbami celostátní tištěná i rozhlasová média,  aby se po volbách stali vlastníky druhé nejsilnější politické strany/hnutí. Vždycky jsem se bavil, jak se po debaklu vládních stran, kdy bylo jasné, že nastane odliv jejich voličů, začaly v médiích jak mávnutím proutku objevovat do té doby neznámé strany a lidé, kteří po volbách byly členy prapodivných koalicí právě s těmi, které měli nahradit…

Machinací kolem voleb je velké množství. Někdy stačí na „odstřelení“ nepohodlného konkurenta správný zákon – viz volba prezidenta a pan Okamura, kdy jsou pravidla nastavená tak, že čas na odvolání a jeho přezkoumání v případě neuznání podpisů byl příliš dlouhý, a dotyčný se voleb již nemohl zúčastnit. Dokonce i v případě, že veškeré manipulace – mediální, i ty s volebními lístky, nebudou stačit, tak je tady vždycky ještě možnost získání přeběhlíka ( Melčák + Pohanka ), a nebo dokonce puč – viz Sobotka vs. Hašek, dění na Ukrajině, nebo přímo „odstřel“ nepohodlného politika – Rath, a dočasné uvěznění politika – Sládek při volbě prezidenta.

Žijeme ve světě, kde jde o hodně. Do dění v jednotlivých státech zasahují i síly z vnějšku, jak z pozic jiných států a vlád, tak podnikatelských a jiných zájmových skupin. Je bláhové si myslet, že si zde vaříme tu svoji kašičku sami. Ročně z naší země odejde do zahraničí cca 250 miliard čistých zisků. Nehledě na další miliardy zisků, které se tvoří až za našimi hranicemi díky laciným dodávkám výrobků a služeb z našich firem. Kolik peněz odchází ze země formou odpisů, o kolik peněz přicházíme díky úmyslným manipulacím s kurzem naší měny. Církevní restituce – to už je jen taková třešnička na dortíku, který nám tady ještě zůstává. Lže, podvádí, a dokonce i vraždí se pro daleko menší částky. A tady jde o biliony ročně. Proto taky nesouhlasím s tvrzením, že máme vládu, jakou si zvolíme, nebo jakou si zasloužíme. Volby jsou od samého začátku do úplného konce manipulované snad na všech úrovních, a my – voliči – v této hře hrajeme jen kompars.

Šťastnou ruku při nadcházejících volbách