Zlaty Milouš Jakeš

Dneska je temu pravě čtvrt stoleti, co ten srandovni šedivy dědek měl povidani pro svoje bolševicke kamoše v Červenem Hradku. Synci z estebe, keři všecko nahravali a robili odposlechy tajak dneska, z teho pak zrobili taky fajny sestřih, keremu se pak všeci v Československu smali. Bo už tenkrat zme byli mamlasi, keři věřili všeckemu, co se odvysilalo v masnych medyjach.

Dneska už se nesmějeme. Dneska už vime, že je lepši vystat si frontu na banany, než stat frontu na pracaku. A tež je jasne, že Milouš byl sice šedivy bolševicky mamlas, ale když si poslechnete cely, nezestřihany projev, tak zjistite, že su chvilky, kdy aji šedivy bolševicky mamlas može mět pravdu. A to je smutne.

Ale nemusite se bat, v dnešni televizi se to určitě nedozvite, maksymalně vam pusti uryvky o tym, že Zagorka je mila holka a zemědělci krmili bojlery.

To zme to dopracovali s tym našim svobodnym medyjalnim světem…


Stabilizaci naší ekonomiky vidíme tak, abychom se v následujících letech nezadlužovali. My se musíme srovnávat s těmi, kteří jsou vpředu. Jestliže chceme, aby se životní úroveň zvedala, aby se zlepšovaly naše služby, i ty neplacené, pak samozřejmě si musíme na to všechno vydělat. To je jediná cesta a jediný správný přístup.


No, Dubček, no, oni řeknou prostě, Dubčeka zlikvidovaly tanky. Jaký tanky zlikvidovaly Dubčeka? Osm měsíců byl u moci po vstupu vojsk, a protože se ukázalo, že není schopen uklidnit tu společnost, najít východiska, no tak ho ta strana sesadila, jako neschopnýho člověka. Demokraticky ho sesadila. Ústřední výbor rozhodl a přišel jiný, a taky ho demokraticky zbavila členství ve straně, podle stanov strany protože nebyl schopen řešit problémy. A dnes samozřejmě by rád běhal po světě a dělal mesiáše.


Dobře se jim vede, vcelku, ale mají nemálo nezaměstnaných, v západní Evropě je deset milionů nezaměstnaných, ve Spojených státech je pět milionů nezaměstnaných a plno polozaměstnaných. Všechny špinavý práce jim tam udělaj Turci, Alžířani a další, ty oni nedělají, vykořisťujou celý svět. Nakupujou laciný suroviny a prodávají drahý výrobky, zadlužen je u nich celý svět. Ceauşescu na té poradě teď v Rumunsku tam mluvil o některých svých problémech a varoval tam na některých otázkách, a tak jak dřív byl takovej nacionální, a všechno po svým, tak dnes vlastně je zas příliš internacionální, aby žádal, aby jsme to dali nějak dohromady všichni, a abysme prostě postupovali jednotně, nedali se, neustupovali a tak dál a tak dál. Ale o to nejde. Jde o příklad, který jsem uváděl. Říkal: my jsme si pučili jedenáct miliard dolarů, kůži z nás dřeli, diktovali, co máme dělat, přesně nám určili co, jak máme dělat, na co to použít, co s tím dělat. Zaplatit jsme museli dvacet miliard, ne jedenáct, dvacet. To je úroky a splátky. A úroky v těch letech, kdy se to půjčovalo, byly osmnáct procent. Tedy prakticky za pět let, když jste si to půjčili na pět let, jste vrátili dvakrát tolik, co jste si půjčili. A když si to někdo půjčil, aby to snědl, nebo koupil za to spotřební zboţí, no tak samozřejmě to byl veliký krach pro tu zemi.


No prostě musíme stavět na tom pozitivním a jít dál. A věci, který jsme dělali špatně, neopakovat, který jsme dělali dobře a je možný tou metodou to dělat i dnes, dělat. A věci, který jsou před námi a není ta metoda vyzkoušená, nejde to dělat po staru, musíme experimentovat, učit se, zkoumat od druhých. A nekopírovat všechno, od A do Z, každý má svý podmínky. My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu prostě do pronájmu rolníkům, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, tam ta situace je zcela jiná než naše, naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností.


Ono to není tak jednoduchý, zítra se stát ministrem a řídit to ministerstvo, musí nějaký zkušenosti nabýt, musí v tom centru být způsobilý se pohybovat, a když není způsobilý pohybovat, to je i osobní znalost lidí koneckonců v tom centru, tak se mu to těžko dělá, a to rok, dva trvá, než si tyhle vlastnosti, než to pozná, to co má vlastně řídit a to co má ovládat. Pač my nemáme vysloveně politický ministry jak na západě. Tam se o to nezajímají, o to co je to ministerstvo, tam dělají politiku pro svou stranu, no. A my máme, proč ta sloţitost v té naší zemi, páč mi řídíme tu ekonomiku. Tedy víceméně jsme za všechno jakoby odpovědni.


Tuž zlaty synek, ten Jakeš, ni? Poslechnut si cely, nezestřihany projev možete niže, anebo když ste chudobni a nemate reproduktory, možete se přepis přečitat tady.

A další! Milion! Dva miliony berou! Janouškové, Dalíkové, Rittigové. Tihle náhodou nepodepsali. Ale jiní podepsali.

Ladislav Větvička, tajemnik UV KSČ

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
7 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Sio
Sio
19. 7. 2014 6:18

No, někdy věci nejsou úplně takové, jaké se zdají. A skoro nikdy ne takové, jak to do nás buší naše média. Těm se nedá věřit ani nos mezi očima.

hudryper
hudryper
19. 7. 2014 9:23

Historie se ,i když v trochu pozměněné podobě,opakuje.Poté,se dostal
tento výtečník -Jakeš- do vrcholné funkce,bylo už všechno stran plyše
upečeno. Byl nepochybně vybrán právě pro tu roli,kterou tak brilantně
performoval.Také u nás si lidé tu a tam povzdechli za normalizace po Pražském jaru : “ Tondo,odpusť !“

idiotronic
idiotronic
19. 7. 2014 14:59

hudryper napsal istorie se ,i když v trochu pozměněné podobě,opakuje.Poté,se dostal tento výtečník -Jakeš- do vrcholné funkce,bylo už všechno stran plyše upečeno. Prvně jsem o tom četl v Miroslavu Polreichovi (Utajená zákulisí), později se o alternativách (před rokem ´89) zmiňuje Oskar Krejčí (Sametová revoluce) a o vnitřním pnutí samotné ČSSR (tlak na nerealistickou velikost hosopodářského transferu Česko- Slovensko již v roce 1986) popisuje František Nevařil (U tří premiérů – možno stáhnout z http://www.ulozto.cz . Nikoho z informovaných nenapadlo, že Miloš I. by mohl zrušit – s co možná nejmenšími škodami – vedoucí úlohu strany, ale věděli, že je to hlavní… Číst vice »

PB
PB
19. 7. 2014 20:00

Byl jsem v Červeném Hrádku u toho. M. Jakeš se přijel do Západočeského kraje podívat na žně. Přijelo jedno auto, v něm řidič, Jakeš a ochránce (prosím o porovnání některé suity a výzdoby organizované některým politikům dnes). Po návštěvě kombajnů byl přiveden do kulturního domu nacvaklého lidmi aniž to předem věděl. Natáčení bylo veřejné ČS televizí a byl tam i přenosový vůz. Po jeho úvodu dostával od přítomných dotazy, někdy i dost ostré. Dostal papír s dotazem, sám jej přečetl a hned odpovídal. Tedy bez jakékoliv přípravy, asistence a několik hodin. Myslel, že je mezi svými a tak také mluvil.… Číst vice »

idiotronic
idiotronic
19. 7. 2014 22:24

Knižně vyšel vlastní životopis Miloše Jakeše:
Dva roky generálním tajemníkem
nakladastelství REGULUS 1996
ISBN 80-90 15 64-2-8
(začíná popisem poměrů v Pošumaví ve 20. létech, přes strategii Baťovy školy práce, dopsáno roku 1991).

Sio
Sio
21. 7. 2014 7:57

Tady zajímavá analýza:
http://sichtarova.blog.idnes.cz/c/417985/Prijde-krize-jaka-jeste-nebyla-Podvod-ci-pravda.html
Co mšě zaujalo je konstatováná, kterým se řídím už nejméně 10 let:
„Takže asi takhle: Já bych dneska na valnou většinu cenných papírů sáhla jen dvoumetrovou hygienickou tyčí…“


Nejnovější příspěvky