Zločin bez trestu

Projev na pietním shromáždění na Václavském náměstí ke čtvrtému výročí masakru v Oděse 2. 5. 2018

V mezinárodním právu patří zločiny proti lidskosti mezi nejzávažnější a jsou nepromlčitelné. U medializovaného chemického útoku proti civilistům v Sýrii, který se zřejmě vůbec nestal, byl viník určen okamžitě, dohodou a bez přispění soudu, zatímco vymahatelnost trestního stíhání osob, které se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílely na oděském masakru, je i po čtyřech letech nulová. Proč tento dvojí metr? Prostě proto, že představitelé ukrajinské státní moci nemají zájem na vyšetření zločinů proti lidskosti páchaných v jejich vlastní zemi. A proč je představitelé západních států, kteří mluví o lidských právech v každém projevu, neženou k odpovědnosti? Proč nevymáhají vyšetření a potrestání masakru?

I na tyto řečnické otázky je odpověď snadná. Ani představitelé Západu totiž nemají zájem o spravedlivě vyšetření oděských vražd, jelikož šetření by rozkrylo síť souvisejících událostí. V té síti by nakonec uvízli i oni sami. Tak veliké ryby však zatím mezinárodní právo lovit nedokáže.

Rada bezpečnosti OSN už dvakrát obdržela žádost RF, aby se oděským masakrem a dalšími zločiny proti lidskosti na Ukrajině zabývala a zahájila mezinárodní vyšetřování. Návrh Ruska byl opakovaně vetován USA a Velkou Británií.

Zločiny proti lidskosti jsou však nepromlčitelné. I když mnohé stopy byly v Oděse zahlazeny, stále existují důkazy v podobě autentických videozáznamů z místa zločinu. I kdyby svědkové oněměli, videa z druhého května 2014 zachycující obléhání Domu odborů i hrůzné snímky dokumentující mučení a vraždění uvnitř budovy jsou dostatečně výmluvné. Střelné rány na hlavách obětí a další zachycené strašlivé detaily svědčí o tom, že masakr byl plánovaný a organizovaný.

Co bylo jeho účelem? Nacistické tlupy, především z Pravého sektoru, se sjely do Oděsy proto, aby terorem zastrašily svobodomyslné město a unifikovaly jeho obyvatele k jedinému povolenému názoru. Stejně jako snajpři z Majdanu i zabijáci v Oděse měli pro své zločiny záruku beztrestnosti. Zřejmě za svou službu pučistické juntě dostali i nějaký žold, ale hlavním motivem, proč se dali naverbovat, byla přitažlivost akce. Prostě je ta „práce“ bavila a tak ji prostě udělali, tito „gerojové“.

Ukrajinský poslanec z nacionalistické Radikální strany Igor Mosijčuk charakterizoval teror v Oděse těmito slovy. „Přijde čas, kdy druhý květen bude státním svátkem, protože v tomto dni získali Ukrajinci první skutečné vítězství v současné národně osvobozovací válce.“ Podle Igora Mosijčuka bude tento den zapsaný zlatým písmem v novodobé ukrajinské historii.

V opraveném a čistě vybíleném Domě odborů dnes sídlí štáb oděského námořnictva. Žádný pomník ani deska s nápisem nepřipomínají, co se tu stalo 2. května roku 2014. Při každém výročí zločinu se lidé, kteří chtějí uctít oběti, musejí prodírat kordonem policistů a bezpečnostními rámy a ze střech je sledují ostřelovači. I pieta je v tomto sektoru smrti nevítaná.

Dnes, v den čtvrtého výročí, zorganizovali ukrajinští pravicoví radikálové v Oděse pochod na oslavu masakru. Jsem si jista, že jej neopomenou natočit a hrdě rozeslat po sociálních sítích. Jednak svým zvrhlým sympatizantům, aby je povzbudili, ale i lidsky cítícím bytostem, aby je zastrašili. Tento záznam pochodujících nácků oslavujících hromadnou vraždu zřejmě ČT vysílat nebude. Cenzuru mlčením zvolila i v opačném případě, když neposlala svůj štáb ani sem, na pietní shromáždění. Pouze alternativní weby informovaly o dnešní smuteční akci v Praze. Mnozí čeští politici a jejich novináři nazývají tato nezávislá média proruskými a jejich přispěvatele a šiřitele obviňují z vlastizrady. Vyhledávat informace z různých zdrojů, aby si člověk mohl vytvořit vlastní názor však není vlastizrada, ale klopotná cesta k poznání pravdy. Pravda nemá národnost a nekádruje své hledače.

Jsem si jista, že pravda o masakru v Oděse nezůstane pohřbena jako ti mrtví, pevně věřím, že povstane z popela jako Fénix. Bez této víry v lidskou spravedlnost, kterou musíme bránit i proti skeptikům, co už to vzdali, by totiž i naše životy ztratily smysl. Z tohoto hlediska se mučedníci z Oděsy stávají trvalými strážci vyššího principu mravního.

Vážení přátelé, na závěr vám chci navrhnout, abychom pro naše mrtvé z Oděsy dali vyrobit pamětní desku a zajistili její důstojné umístění v Praze. Například u vchodu do Domu odborů na Žižkově. Pokud s mým nápadem souhlasíte, oslovíme i další občanské spolky i jednotlivce a přizveme je ke spolupráci.

Zdroj: Nová republika

3
Komentujte

Chcete-li přidat komentář, přihlaste se viz Přihlášení.
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Autoři komentářů
AmenreracekAleš Autoři posledních komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Aleš
Člen
Aleš

http://www.novarepublika.cz/2018/05/ceska-zbrojovka-doda-na-ukrajinu.html Byznys Mirka Kalouska a Luboška Zaorálka Společnými Silami dotažen do konce… Nenávist Štětináčů a Gabalů proti Rusku nemusí být jen důsledkem toho, co dělali v minulosti a s jakými tajnými se zapletli, ale může v tom hrát významnou roli i faktor prvořadý: peníze a byznys. Pár lidí od nás z vesnice v Excalibur Army pracovalo, klidně se jich na Kraďousovo účinkování ve zbrojařském sektoru zeptejte. Proč to jen připomínám tady. Jakákoliv pieta totiž mezi našimi liberálními demokraty jde stranou. Ti byli vždy rusofobní, „proameričtí“, od počátku konfliktů na Ukrajině stáli na straně neonacistické Kyjevské bandy a jejich zločinů a… Číst vice »

racek
Člen
racek

No, nemyslím si že umístit pamětní desku na Domu odborů je nejlepší nápad. Spíše hloupý. Odbory by do politiky, zejména mezinárodní, vstupovat opravdu neměli.
Protestovat je úkolem vlády. Když to neudělá, zvolme si jinou.