Zvýšení minimální mzdy roztočí ekonomiku

Naše vláda opět musela kousnout do kyselého jablka a zvýšit minimální mzdu. Samozřejmě se proti zvedly hlasy těch správných ekonomů a politiků. Tito – teď nevím jestli napsat hlupáci nebo lumpové – nechtějí uznat, že od posledního stanovení minimální mzdy tady rostla inflace, která nám všem ukrajuje z našich mezd a důchodů. Naštěstí vláda každoročně musí zvyšovat důchody o inflaci, aby důchodci nechcípli hladem – o mzdách to samozřejmě neplatí.

V diskuzích o minimální mzdě dominují tlachy o tom, že zvyšování minimální mzdy znamená úbytek pracovních míst. Podniky budou nuceny propouštět zaměstnance. Opravdu tomu tak je? Přestaňte trvat na tom, že pokud zvýšíme mzdu pracovníkům s dosavadním minimálním platem, nezaměstnanost by raketově vzrostla a zničila ekonomiku. Je to naprostý nesmysl. A důkazem můžou být manažeři. Generální ředitelé dříve vydělávali 30násobek průměrné mzdy; nyní se válí v 500násobku. Přesto, jak vím, žádná firma neodstranila své vedoucí manažery. Místo toho dnes máme více generálních ředitelů a vedoucích pracovníků, než kdy předtím. To samé platí o lidech v bankách a finančnictví. Tito lidé vydělávají celé násobky průměrné mzdy, ale jejich počty rostou. To se však netýká dělníků a úředníků.

Už 100 let si kapitalisté stěžují na minimální mzdu, stěžovali si, když byla zakázána dětská práce, když se pro ženy uzákonil spravedlivý plat (což není dodnes všeobecně přijímáno). Pokaždé kapitalisté říkali to samé: „No, a teď všichni zbankrotujeme! Budeme muset zavřít!“

Přesto ale většina zaměstnavatelů platí své zaměstnance na hranicích minimální možné mzdy, a platili by je ještě méně, ale nemohou jenom proto, že jim brání zákon. To jsou zaměstnavatelé, kteří si nevidí ani na špičku svého nosu. Tito lidé chtějí mít své zákazníky bohaté, ale své zaměstnance chudé.

Když lidé budou brát nízké platy, jaká část jejich příjmů skončí v pokladnách místních malých a středních podniků? Tito lidé musí platit nájemné, musí jíst, platit vodu, elektřinu, plyn. Kupovat budou jen laciné potraviny v hypermarketech. Ale nebudou (protože nemůžou) si kupovat nové oblečení ani další zboží osobní spotřeby. Nejzákeřnější představa v ekonomice není ta, že když bohatí bohatnou, tak se ekonomice daří. Je to víra, že když bohatnou chudí, ekonomika upadá.

Teorie stékajících kapek bohatství je další podvod. Ze stolu bohatých nikdy nic dolů nespadne.

Je známo, že nejhůře platí své zaměstnance velké nadnárodní firmy. Na internetu je možno si přečíst o platech a pracovních podmínkách v Amazonu a dalších. Pracovní podmínky v nich je možno přirovnat k otrokářství. Přesto naše vláda nedělá nic, aby ochránila své občany.

Právě proto, aby ekonomika pracovala pro blaho všech, musí zaměstnavatelé vyplácet mzdy, se kterými je možné slušně žít, ne jenom poslušně přežívat. Menší nerovnost a obnovená střední třída podpoří rychlejší hospodářský růst.

Nedaleko nás je firma, jejíž roční čistý zisk na jednoho dělníka je více než 7 milionů korun. Svým dělníkům zaplatí tak cca 300 tisíc za rok. Kdyby vyplatila na mzdách dvojnásobek nebo i trojnásobek, tak i potom by byl její zisk nádherný. Ale ona to neudělá. Proč taky. Myšlení Henry Forda je mimo jejich chápání.

Ten na začátku svého podnikání zvýšil mzdy svých dělníků na pětinásobek. Když se na něj ostatní kapitalisté obořili, že jim kazí kšefty, tak se jich zeptal: „A kdo myslíte, že bude kupovat moje automobily?“ Měl totiž logické myšlení, které dnešní kapitalisté nejsou schopni pochopit. Aby lidé kupovali jejich výrobky, musí na to mít peníze. Z minimální mzdy si nikdo nic nekoupí. Navíc to bude i velká pomoc pro stát. Stát nebude nucen vyplácet všelijaké podpory a příspěvky. Nebude potřebný velký sociální stát. Příjmy státu z mezd a daní z prodeje by se zvýšily… a tím snížil deficit. Menší nerovnost i obnovená střední třída by podpořily rychlejší hospodářský růst. Ale takového uvažování naši politici nejsou schopni. Ti ve spolupráci s podnikateli ničí tento stát a dělají všechno proto, aby ho přivedli na buben, jak o tom svědčí stoupající státní dluh.

Myslet si, že bohatí jsou hlavními tvůrci pracovních míst, zdaleka není pravda. Bohatí vydělají stokrát, tisíckrát víc než jejich dělníci, ale nemůžou se stát hnací silou velké ekonomiky. Můžou si koupit tři auta, pár obleků, nějaký svetr, ale ekonomiku nezachrání. Tisíc dobře zaplacených dělníků si koupí tisíc aut, tisíc obleků a tisíc svetrů. A to už ekonomice pomůže. Bohatí mají své peníze v bance a tím ekonomice neprospívají – vlastně ty peníze chybí a ekonomiku přímo dusí.

Vzorem pro naše podnikatele by měl být Henry Ford. Měli by si uvědomit, že jejich dělníci nejsou jen lacinou pracovní silou, ale jsou to také spotřebitelé. Základní zákon kapitalismu musí být: „Mají-li pracovníci více peněz, mají podniky více zákazníků. Když podniky mají více zákazníků, potřebují více zaměstnanců. A může růst výroba.“ Není tedy pravdivé strašení, že růst minimální mzdy bude znamenat propouštění a bankroty firem. Pokud podniky vyplácejí zaměstnancům mzdy, se kterými se dá normálně žít namísto platů na hranici chudoby, daňoví poplatníci nemusí platit rozdíl.

Ve Spojených státech udělali takový pokus. Ve městě Seattle zvýšili minimální mzdu na rekordních 15 dolarů. A co se stalo? Zhroutila se ekonomika – zkrachovaly podniky? Nikoli! Ve Spojených státech jsou dvě města s nejvyšší mírou růstu počtu pracovních míst v malých a středních podnicích – Seattle a San Francisko. I v San Fancisku zvýšili minimální mzdu. Seattle je nejrychleji rostoucí město v USA. Tedy vyšší minimální mzda má dobrý vliv na ekonomiku (a naopak). Dnešní hloupý neoliberální ekonomický model má zhoubný vliv na ekonomiku.

Rostoucí mzdová nerovnost mezi manažery a jejich zaměstnanci znamená likvidaci střední třídy. Jde skoro o návrat poměrů jako za feudalismu. Vracíme se do začátku minulého století těsně před revolucí. Historie nezná příklad, že by se takto hromadily peníze a revoluce nepřišla. Někde hledají řešení v policejním státě, ale to je rozbuška pro revoluci. Jiný konec to nemá, jedinou otázku zůstává, kdy to přijde. Zatím můžou být kapitalisté klidní, žádný Lenin na obzoru není. Ale ve světě to vře. Jižní Amerika se probudila. Poslala strýčka Sama domů a hospodaří si po svém. Říkají tomu Socialismus 21.století. Ať se to komu líbí nebo ne, ale socialismus je budoucnost světa. Těm, kteří nevěří, bych připomněl, že Fukuyamův Konec historie ještě nepřišel a nikdy nepřijde.