Na síti se množí řada názorů vyzývajících RF k tomu, aby v rámci předběžné opatrnosti reagovala vojenským obsazením co největší části území dnešní Ukrajiny (z hlediska delší historie tato země v dnešních hranicích neexistuje). Osobně se domnívám, že Rusko něco podobného jako obsazení jižní a jihovýchodní části dnešní Ukrajiny udělá až jako opravdu poslední krok – a jen s cílem mj. zabezpečit ruské obyvatelstvo těchto území. Jinak ne. RF potřebuje stabilní a neutrální CELOU DNEŠNÍ UKRAJINU. Krym pomíjím, kdo zná něco o heroické obraně Sevastopolu ve 2. světové válce, jeho znovuosvobození, i rusko-turecké války, ví že jde historicky o území, které zažilo největší rozkvět pod ruským (sovětským) vedením. Krym je stejně tak ruský, jako dnes USA patří Appalačské pohoří – a nehodlají je vracet původním indiánským kmenům… Uznávaný diplomat Miroslav Polreich včera na BL uvedl, že Ukrajina není územně geopolitickým problémem. Má v podstatě minimálně částečně pravdu. Soudobé Rusko skutečně nepotřebuje obsazovat bývalé "satelity" Varšavské smlouvy pro zřízení nějakého "nárazníkového pásma". Úvahy Dugina či K. Dolejšího o ruské hrozbě obsazení Giblartaru či Grónska patří do úplné říše sci-fi, navíc brakové úrovně.
Možnosti soudobé vojenské techniky, organizace a řízení obrany, útoku či velení, koncentrace sil jsou dnes někde úplně jinde nežli v dobách Napoleona, Hitlera či Husajna. Málokdo si uvědomuje, že zatímco USA a jejich spojenci (zejména v NATO či v "koalicích všehoschopných ochotných") si měli možnost "otestovat" své zbraňové systémy a organizaci boje (ať již "na frontě" či výsadky a diverzí v týlu, nebo "protipartyzánským bojem"), vyprázdnit sklady a zadat zakázky výrobním závodům, ani druhá strana nelenila. Ruská zkušenost z předchozích "angažmá" v době SSSR, stejně jako události v Čečně a na Kavkaze a ve středoasijských republikách je spolu s "družicovým a radioelektronickým odezíráním" dostatečná pro pacifikaci čehokoliv na Ukrajině. Rusové se z věrolomnosti Západu poučili, jejich zbrojní průmysl a špionáž nespaly. Vždyť například nejmodernější letouny připravované do výroby, stejně jako i již vyráběné vrtulníky jsou vždy v mnoha charakteristikách lepší nežli jejich západní protějšky. Ruská síla v raketovém vojsku a dělostřelectvu současnosti je známá. Stejně tak možnost zajistit potřebný výcvik posádek na profesionální úrovni nejvyššího stupně. Terény, palivo, střelivo ani simulátory a invence jim rozhodně nechybí. Nepříteli proto nezbývá nežli informační válka, ideologizace a ohlupování, snaha o vnitřní rozklad a podvratnou činnost, případně útoky menšími jednotkami schopnými rychlých přesunů a dekoncentrace. Aeromobilní speciální brigády jsou ovšem dlouhodobou specialitou Ruska, dříve Sovětského svazu. Jeho "VDV" byly vždy silné a známé. Již před II. WW byly nejsilnější v Evropě.
Jak je to tedy s ohrožením ruského jaderného odstrašujícího potenciálu v souvislosti s děním v jižní a jihovýchodní Evropě, Pobaltí a nově i na Ukrajině reálně?
Jde bezesporu o reálné ohrožení nejvyššího stupně.
Nejzranitelnější je struktura vedení země, státu a armádního velení – zejména strategických sil a sil schopných dalekého nasazení. Ty jsou logicky ze strany možných protivníků nejohroženější. Americká válečná doktrína se již druhé desetiletí specializuje na schopnost masivního, vysoce přesného raketového úderu bez potřeby koncentrace sil – a tedy využívající momentu překvapení (věrolomného přepadu – chcete-li přepis do hovorové češtiny). S ohledem na možnost zasažení ruských štábů, velení, spojení, komunikačních a energetických uzlů do cca sotva 8-10 minut (variantně cca 15 minut) ze strany USA a NATO musí RF konat. Trend miniaturizace jaderných náloží probíhající od konce 80 let (s cílem omezit negativa záření, kontaminace území EMP, atd.) stejně jako vývoj vysoce bizarních výbušnin nové generace, termobarických náloží, aerosolových technologií, stejně jako vysoce přesné opticko-elektronické družicové naváděcí systémy dovolují na vzdálenost tisíců kilometrů trefit přímo konkrétní dveře a propálit či prorvat i metry železobetonu či sendvičových pancéřů…
Spojené státy evidentně nikdy nepřistoupily na fyzická omezení své jaderné triády na moři (a zejména pod hladinou). Naopak ji vylepšily již nejméně čtyřmi ponorkami na nukleární pohon, z nichž každá je schopna nést každá až 154 křídlatých raket (de facto letounových střel) Tomahawk. Další podobné jednotky se staví. Rovněž křižníky třídy Ticonderoga a Long Beach, torpédoborce třídy Arleigh-Burke jsou vybaveny 60 až 120 Tomahawky. USA usilují mít těchto odpalovacích zařízení 10 000 ks a to vícenásobně použitelných. Princip "zahlcení obrany protivníka" počítá i s napadáním ruské PRO (zejména systémů S-400). Vše je kombinováno s prvky PRO na úrovni "obrany bojiště" (za něž je dnes možno od prvních minut možného konfliktu nutno počítat i centrální části Ruska), tak ochrany samotných jednotek (odpalovacích paltforem). "Přebití", znovunaplnění je snadné a rychlé, protože střely jsou dodávány v kompletním vyjímatelném kontejneru. Jeden Tomahawk současnosti přitom zasáhne až 3 cíle i na vzdálenost cca 2600 km.
Odpovědí RF je zvyšování počtů systémů PVO a PRO a zásoby použitelných protiraket, jejich široká modifikace i na protizemní (resp. protilodní), zvyšování jejich dosahu a doletu (tj. časová možnost napadení řady cílů jedním kompletem). S ohledem na nutnost eliminace i vlastních odpalovacích platforem mobilního charakteru (lodí, ponorek, letadel, příp. i družic) je vyvíjen a kompletován i nejnovější systém PRO S-500. K reálným možnostem eliminovat ohrožení v důsledku přiblížení potencionálního protivníka k ruským základnám patří tedy nejen automatizace možné raketojaderné odpovědi i po vyřazení velení, modernizace sil ruské strategické jaderné triády, ale také některé další vojenské systémy a strategie (taktiky). Zmíním namátkou jen některé další možnosti:
Taktika, která by se dala nazvat "ani vy nevíte dne ani hodiny" spočívá ve vývoji hypersonických střel s plochou dráhou letu. Zde RF navazuje na rozsáhlý vývoj a praxi SSSR v oblasti tzv. náporových motorů. Cílem je vyvinout extrémně rychlé střely s plochou dráhou letu (ovšem zároveň se schopností kvazibalistických raket) s rychlostmi od M7 po M14 a více. Ve spojení s ruským, technicky a technologicky zcela odlišným analogem amerického systému stealth (zneviditelnění střely pomocí obtékání střely tenkou vrstvou "zneviditelňující plazmy") je tak USA stavěno před riziko, že Rusové nemusejí vyvíjet a vyrábět desetitisíce střel, a ty přesto budou schopny zasáhnout New York, Los Angeles nebo Washington během obdobné doby jako americké tomahawky Moskvu, Vladivostok či Petrohrad…
Zvládnutí této technologie i v reálných bojových podmínkách nás všechny postaví do situace možnosti války kdekoliv na planetě do 5 minut. Jinými slovy: pokud by měla být jaderná, nestačíme se ani pomodlit. Je přitom známou skutečností, že vývoj a zejména výroba střel s plochou dráhou letu je podstatně levnější a dostupnější např. i zemím jako Írán, Brazílie, aj. O takové Indii, která již s RF vyrábí například solidní střely "Brah-Mos" ani nemluvě. Američanům tak hrozí, že střel sice nebudou desetitisíce, ale mohou být doslova všude. Tato strategie "může to přjít kdykoliv, odkudkoliv, kdekoliv a jakkoliv" souvisí např. s operativností a operační adaptabilitou nejen ruských systémů S, ale také Klub, a jiných. V Československu kdysi koloval po rozvinutí sovětských raketových vojsk a modernizaci ČS dělostřelectva systémy Točka a OKA v souvislost s úspěchy českých tenistů jeden vtip: "Jsme opravdu tenisová země – na každém dvorku jedna raketa…" Dvojsmysl byl mnohým zcela zřejmý…
Umístit střelu s plochou dráhu letu s potřebným "příslušenstvím do jednoho či dvou běžných kontejnerů KDEKOLIV NA SVĚTĚ dnes není problém. Problémem by ovšem bylo, pokud by ruské střely útočily na anglická letiště či ponorkové základny z holandského Rotterdamu, Hamburku, dánské Kodaně, či španělských přístavů, dálnic (kamion), či skladišť ve Francii, Německu… Tvrzení, že je tam ruská armáda není schopna dostat, je stejně směšné, jako fakt, že mohou reálně využít i "třetích zemí" – a například ze severní Afriky postřelovat celou Evropu. Je nepochybné, že tomuto "asymetrickému prvku boje" budou Rusové a jejich pověstná "maskirovka" věnovat odpovídající pozornost… Přitom snadno může nastat kuriózní situace popsaná např. přeživšími z Varšavského povstání: Těsně před jeho vypuknutím přenášeli dva polští odbojáři bednu granátů přes jednu z ulic v centru Varšavy, když je zastavila německá hlídka. Na příkaz "Stát!" a dotaz "Co to nesete?!" Poláci odpověděli: "No přece granáty!" Němci se zasmáli, řekli že jde o dobrý vtip a bez kontroly obsahu bedny je pustili dále… Takže analogie na dotaz ruského prezidenta americkému, co že to letí od toho Severního ledového oceánu? – Jen "hejno ptáků" (odpověď američanů) již i z historie existuje. Díky praxi USA a Západu totiž již dávno platí že "neplatí žádná pravidla" a dávno před tím, nežli se k tomu dopracovala řada lidových stratégů platilo ono "jedinou jistotou je úplná nejistota"…
Další analogickou odpovědí RF může být logické vypovězení smlouvy o raketách středního doletu. Rusku stačí tvrzení: Když naše Moskva a Petrohrad jsou v dostřelu vašich OTR (operačně taktických raket), zarušitelné prostředky REB (radioelektronického boje) na úrovni taktického bojiště, proč by tomu v případě Londýna, Paříže či Prahy mělo být jinak? Je možné, že v souvislosti s modernizací a "plochodrážní" variantou ruských OTR Iskander nebude formální vypovězení dnes již díky postoji a konání Západu mrtvé dohody ani nutné – a Rusové to prostě pouze fyzicky provedou. Jako zcela logický prvek vícevrstvé a víceúrovňové obrany země si tak logicky vezmou za rukojmí opět celou Evropu… a za to vděčíme našemu členství v NATO a blbosti mnohých politruků (politiky je kvůli rusofobní ideologií vymytým mozků nazývat již nejde).
Dalším možným obranným prvkem RF bude znásobení počtu stavěných raketonosných ponorek a jejich vybavení ruským analogem amerického tomahawku – ovšem v mnohem rychlejším provedení. Rovněž ruské torpédoborce – ale i fregaty mohou být posíleny o prvek střel s plochou dráhou letu dalekého dosahu. Navíc jde o menší jednotky, méně nápadné, snadněji hájitelné a rychleji produkovatelné.
Exteritoriálním prvkem bude pak obnova některých ruských zahraničních základen nejen v Asii a jejich vybavení "příslušnými kontejnery s pastelkami"… S příslušným přídavným modulem by taková "pastelka" snadno dosáhla nízké oběžné dráhy a mohla tak zasáhnout kterékoliv místo na planetě… manévrující nálož by pak pro každou PRO byla nepředstavitelně těžkým "oříškem", přičemž lze předpokládat časově koordinované napadení PRO střelami s plochou dráhou letu ve výšce hladiny či i přímo z pod ní… A stále platí "mnoho psů – zajícova smrt". A Rusko evidentně nehodlá být tím zajícem…
Dalším možným prvkem možné obrany proti zhoršní výchozí situace faktickým posunem potencionálního agresora k ruským centrálním oblastem je UMÍSTĚNÍ ZBRAŇOVÝCH SYSTÉMŮ NA OBĚŽNOU DRÁHU ZEMĚ. Byla by to obtížně kontrolovatelná možnost spojená s velkým rizikem závažných nepředvídatelných důsledků s ohledem na možnost zásahů z vnějšku (střet s malým asteroidem, meteory), ale dnes již reálně technicky proveditelná. Militarizace vesmíru by jen potvrdila jeho již nyní širokou využívanost pro mnohé prvky soudobých pokročilých zbraňových systémů a jejich koordinaci.
Rusové jsou nejen vynikající šachisté, ale především lidé s vysokou mírou invence a zkušeností improvizace. Takže nečekejme, že se "Západem" budou hrát šachovou partii v případě, kdy "Západní černí" (porušující základní pravidla -mj. právě zahájením hry černými) obklíčí pár jejich posledních bílých figur s králem v rohu šachovnice… Mnohem spíše v takovém případě "Západu" vrhnou šachovnici do obličeje – i se všemi figurami a figurkami – a vezmou jej po hlavě poctivým ruským kladivem…
Proto stále zřetelněji vidím potřebu udobřit si rozezleného ruského "míšu" rozpuštěním NATO a nebýt pouhými figurkami coby prekarizovaní gastarbeitři Západu, naopak jeho nahrazení celoevropskou bezpečnostní aliancí – ovšem již bez farizejství dnešních Američanů. Těm bych ze slušnosti připustil statut "pozorovatele" aby se naučili skutečné diplomacie a fair play, kterou dávno odložili kdesi do kouta.
Soudobé dění na Ukrajině tedy není rozhodně jen o lepším příštím Ukrajinců a dalších národů tam žijících, ale zejména o strategické bezpečnosti Ruské Federace, nás samotných – a tedy i celého světa.
A také o tom, že dáme zlodějům a nacionalistickým válečným štváčům na celé planetě na vědomí, že podle jejich not už se hrát nebude.
Je to v našem životním zájmu.
Čtenářům OM tedy závěrem navrhuji: vyrobme si něco na způsob placky "Ne NATO, ano Celoevropské bezpečnosti i pro Rusko" a začněme ji demonstrativně nosit – třeba ode dne Vítězství, který se nezadržitelně blíží…
Bylo by to takové naše "referendum". A kdo ví? třeba ho Úsvit či KSČM protlačí i jako téma do Parlamentu? Jde "jen" o naši bezpečnost, životy nás i těch budoucích, o to zda budeme i my přispívat na další kolo celosvětového zbrojařského šílenství.
