Taková zapomenutá krvavá pohádka z království Ukrajina, kterou naši trubači zapomněli

Reklama


Zdravím pane Zaorálku, Füle, Štětino, Pánku atd.

 
Budu vyprávět pohádku, která se stala a tak nějak, čistě náhodou, nezapadla do srdcervoucího troubení našich objektivních médií. Je ze dne 18. 2. 2014. Ten den vstoupila v platnost dohoda o amnestii a konečně vysvitlo slunce.

 
Dle vzájemné dohody šlechticů, ochránci "práva" zůstaly v pozadí a pracovníci komunálních služeb začali rozebírat opuštěné barikády (50°27’02.7"N 30°31’23.9"E ). Voňavý dým z hořících pneumatik pomalu zhasínal a vše konečně vypadalo normálně.

 


 

V tento den zasedal dobromyslný parlament a dělný lid, který během dlouhých dnů zčernal, se rozhodl ho podpořit. Pobral svoje ručně vyrobené nářadí a spořádaných zástupech se vydal na pochod k parlamentu. Šlechtici sice dělnému lidu řekli, že nemá nikam chodit, ale asi jim to řekli jinou řečí a oni tomu neporozuměli. Aby nedošlo k zácpám, v tak krásném královském městě, rozhodli se rozejít různými směry. Pochod to byl opravdu krásný, klidný, mírumilovný, demokratický. A protože se taková procházka po velkém městě nemusí opakovat, pořídili si šest hodin video záznamu:

 

 

Na cestě k parlamentu narazili, světe div se, na ochránce "práva", kteří jim svými povozy přehradili cestu. Jenomže to nebyl jediný problém v putování po městě. Jedna taková očouzená soťňa dorazila, čistě náhodou ale náhodou, k sídlu šlechtice, který se jmenoval „Strana regionů“. Zde špatnou manipulací, výstřelem do zátylku, usmrtili správce hradu. Přitom také nedopatřením pomuchlali přítomné obyčejné služebné, známé pod jménem sekretářky.

 

My ale budeme sledovat dělné činy jiné očouzené soťňi. Díky špatným mapám se omylem ocitla v Mariánském parku (Mariinskij park – 50°26’47.1"N 30°32’21.7"E ). Park je na jiném konci dění, kde se scházeli, světe div se, dělný lid s jiným názorem. Celý měsíc, možná déle, bez přileb, maskáčů, pálek, řetězů, štítů a hořících pneumatik a mimo obraz našich médií.

 


 

Ten den ale přišel jiný názor, názor s pálkami a maskáčích. Demokraticky pod záštitou EU a médií těmto lidem demokraticky domluvit.


 

 

Strhla se bitva a lidem s jiným názorem přišla na pomoc "právo" a jiný dělný lid. Začala téci krev.


 

Linie byla brzo prolomena a jak se říká, kdo seje vítr sklidí bouři. Nevím zda to je překladem, ale naši trubači troubili něco o pokojných lidech jdoucích z práce a kteří byli napadeni "právem".


 


Když dostanete úder, nebo zahyne někdo koho znáte, adrenalin rychle stoupá a padají nekontrolovatelné rány.


 

 

Boj skončil, ale naši trubači mlčeli.

 

 

Noví šlechtici se ujímají vlády a v takzvaném parlamentu demokraticky schvalují nové zákony. Sice volby nevyhráli, ale přemluvili šlechtice z opačné strany, aby se přidali. Ten druhý dělný lid, o kterém naši trubači mlčí, poslal šlechtice ve volbách hájit jejich zájem. Ale někteří šlechtici usoudili, že je čas zachránit vlastní paláce a takzvaně se "překabátil". Ti další se nechali demokraticky přemluvit. Ozbrojená a očouzená "soťňa" před domem, je pořádný demokratický argument.


Myslíte že je pohádky konec?


Nikoliv. Noví šlechtici zjistili, že část dělného lidu si chce na západě království vytvořit svoje vlastní "hnědé" království. To samé na východě. Lid mluvící jinou řečí pokukuje po vlastním království. Tak jim prozatím zbývá střed království, ale tam je málo bláta pro chrochtající šlechtice. Ptáte se a kde je "právo"? No, to se prostě rozuteklo.


Tak co pane Zaorálku, Füle, Štětino, Panku atd., jak se vám líbila pohádka?


Ale to nebyl konec.

Přejít do diskuze k článku 1 komentář