Český lékař: Cukrovka a rakovina jsou skutečné. Nepijte peroxid

Reklama


Ten článek měl všechno. Bombastický titulek, Rusko a trochu té alternativní medicíny. Jeho předmětem byl jistý profesor. Tedy abych nekřivdil: “Zakladatel medicíny pro kosmonauty, věhlasný ambasador alternativní medicíny s několikaletou praxí a ještě k tomu autor několika knih.”. S takovou autoritou se můžete přít jen velmi těžko.

Přesto se mi článek moc nezdál. Hlasité popírání existence chorob se mi zdálo být v rozporu s recepty na jejich léčbu. A pití agresivní látky v takových dávkách, že dotyční omdlívají? To se mi zdá v rozporu nejen s tím málem, co vím o medicíně, ale i se zdravým rozumem

Ale co já o tom můžu vědět? Nakonec – nejsem ani z oboru… Proto jsem požádal o názor svého kamaráda Michala Poddaného, který pracuje jako lékař v krajské nemocnici. Nemá deset titulů za jménem a pokud vím, zatím ještě neléčil žádného kosmonauta. Na druhou stranu je do svého oboru opravdu nadšený a drží krok s nejnovějšími medicínskými poznatky.

Říká ti něco jméno Ivan Pavlovič Neumyvakin?
Teď jsem o něm slyšel poprvé.

Co ruská medicína jako celek? Jak na tom je?
Ruští lékaři se účastní světových kongresů stejně, jako lékaři ze západních zemí. Takže se určitě nedá říct, že by ruská medicína byla nějak pozadu. Jiná situace bude v léčitelství – v tomto má každá země určitý způsob, který je pro ni typický.

Celý článek o kterém se bavíme, se hodně dotýká alternativní medicíny. Myslíš, že je nějaký rozdíl v tom, jak se tyto směry v Rusku prosazují oproti třeba Čechám?
O těchto věcech nemám žádná data. Obecně bude hodně záležet na tom, čemu říkáš alternativní medicína. Podívej se třeba na bylinkářství – je to alternativa? Ty rostliny často obsahují stejné látky, jako léky z naší farmakologické medicíny.

V titulku článku, o kterém se s tebou chci bavit, se píše “Cukrovka a rakovina jsou vymyšlené nemoci a dají se léčit”. Jsou to vymyšlené nemoci?
Vymyšlené? Vždyť můžeme odebrat vzorky tkání a udělat pod mikroskopem histologii. I dalšími metodami můžeme dokázat, že ta tkáň není zdravá. To tvrzení zkrátka není pravdivé. Je to taková bomba na začátek, aby to lidé vůbec četli.

To platí pro cukrovku i rakovinu?
Samozřejmě. Můžeme chirurgicky vyříznout nádor a i pouhým zrakem se může každý přesvědčit, že ta tkáň nevypadá zdravě.

Dají se tyto nemoci léčit?
Tady je dobré si říct, že je rozdíl mezi léčit a vyléčit. Cukrovku umíme léčit. Jde o onemocnění, které je charakterizováno vysokou hladinou cukru v krvi. V článku se trochu míchá diabetes 1. typu (slinivka nedostatečně tvoří inzulín) a 2. typu (tkáně jsou rezistentní vůči inzulínu). Oba typy končí nedostatkem inzulínu. Oba můžeme léčit, ale obnovit funkci tkáně, zvláště v pokročilých stádiích, je v současnosti nemožné.

Jak je to s cukrovkou u malých dětí? Má na to nějaký vliv, jak se matka stravuje?
Pokud je matka zdravá, pokud není diabetička (jakéhokoliv typu), tak se to nijak zvlášť neprojeví. Ona dokáže zajistit, aby hladina cukru byla pro dítě přiměřená. Pokud se bavíme o matce diabetičce, tak tomu dítěti bude procházet přes placentu víc cukru a to dítě bude muset produkovat inzulín, aby stáhlo cukr od matky do norem, které jsou přiměřené. To má za následek větší velikost plodu. Děti diabetiček mají víc cukru, proto víc rostou. Pokud mají děti v malém věku cukrovku, tak bych předpokládal, že půjde o 1. typ a bude to dědičné.

O diabeticích se tu dál píše, že musí dbát o své nohy…
To naše západní medicína dobře zná. Problém nohou cukrovkářů je komplexní. Diabetici mají často sníženou citlivost (neuropatie), navíc jsou postižené i velké a malé cévy, proto jsou nedostatečně vyživované, a nohy jsou velmi namáhanou částí těla. Proto o své nohy musí diabetici opravdu hodně dbát.

Ohledně rakoviny mě zaujala jakási veličina jménem znečištění organizmu. Ve článku nabývá hodnoty v procentech. Slyšel jsi o tom někdy?
Vůbec nemám tušení, o co jde. Co je to znečištění? Jak se to měří? Nevím.

Napadá tě ohledně rakoviny aspoň nějaká hodnota, která by se měřila v procentech?
To mě teď opravdu nenapadá. Možná by nám autor vysvětlil víc. Bohužel v článku pouze naznačuje.

Pan Neumyvakin tvrdí, že další nemoc, která neexistuje, je Parkinson. Pokud tedy “máte zdravá střeva”. Tomu mají napomáhat gymnastická cvičení.
Parkinsonova choroba je hodně specifická a já o ní tolik nevím. Je to onemocnění, kdy je nedostatečný přenos mezi buňkami v mozku. Buňky spolu nekomunikují a tím dochází k typickým motorickým projevům. S tím souvisí i funkce střev. My vidíme na první pohled to, jak se ten člověk pohybuje, ale i střeva to značně ovlivňuje.

Dále se tu píše o léčbě střev lidí trpících Parkinsonem. Tito pacienti prý nemohli chodit a za 2 až 3 měsíce se uzdravili do té míry, že si chodili sami nakupovat. Dokonce se jim přestaly třást ruce. Je to možné?
Abychom něco takového mohli brát jako důkaz, muselo by to být podloženo kazuistikami. To si můžu taky vymyslet, že jsem vyléčil člověka běháním kolem stromu a couváním proti kolečku. Dokud to není podložené, je to pro mě “jedna paní povídala”. Ačkoliv jsem tohoto člověka důkladně hledal přes internet, žádnou kazuistiku jsem nenašel.

Ještě k té Parkinsonově chorobě. Je to nervové onemocnění, takže je možné, že na nějaký impulz ten člověk výrazně zareaguje. Jsou například zaznamenané případy, kdy se pacient nehýbal, ale když mu byla zahraná jistá písnička, najednou se probral a začal tancovat. Takže do jisté míry by něco takového teoreticky nemuselo být vyloučené.

Co léčení pitím vody? Doporučuje se tu pít 1,5 – 2 litry denně…
To jsou všeobecně doporučované zásady zdravého životního stylu. Pít čistou, neperlivou, neslazenou tekutinu. Pokud piji minerálky, tak často střídat a nepít je ve velkém množství. Hlavně normální kohoutkovou nebo stolní vodu. Minimálně – jak pan profesor píše – kolem dvou litrů. V létě víc.

A co Peroxid? V článku se řeší kyselost a překyselení organismu. Peroxid je udáván jako lék. Mohl bys to doporučit?
To rozhodně doporučit nemůžu. Nikdy jsem se s tím nesetkal, ani jsem neslyšel o studii, že by to pomáhalo. Nedokážu si představit, jakým způsobem by to mělo fungovat.

Používá se peroxid vodíku na něco v lékařství?
No samozřejmě. Používá se k dezinfekci ran. On tu tkáň vlastně do určité míry poškozuje, ale co je pro nás důležitější, že tím zabíjí choroboplodné zárodky. V tomto případě tedy ano. Vnitřně, pokud vím, se neužívá.

Údajně by měl působit na střeva – bránit tam hnití. Dostane se vůbec peroxid do střev, když ho vypiji?
Záleží, na koncentraci, ale spíš ne. Většina reaguje už v ústech a v jícnu. Zbytek zreaguje v žaludku s kyselinou chlorovodíkovou a dál už to neprojde. Co se týká hnití ve střevech – to je přirozený proces trávení. V tlustém střevě jsou dokonce bakterie, které hnití podporují.

Někteří z uživatelů prý při léčbě peroxidem prý  ztráceli vědomí.
Pokud bylo cílem ty lidi uspat, tak je nejspíš vše v pořádku (smích). Jinak samozřejmě každý lék je i jed. Všechno záleží na dávkování. Pokud bych ten peroxid pil koncentrovaný, tak poleptá sliznici stejným způsobem, jako kdybych vypil třeba kyselinu sírovou.

Ty jsi hned na začátku zmínil pojem farmaceutická medicína. Z diskuzí na internetu se zdá, že lidé nemají v medicínu a především ve farmaceutické společnosti důvěru. Myslí si, že nejednají vždy v jejich zájmu…
Tohle je složité téma. Jsou tu samozřejmě obchodní motivy – dodat nějaké léky na trh a tam jich hodně prodat. Na druhou stranu každý lék je před i během používání několikrát hodnocen – je tu tedy možnost zpětně hlídat jeho účinek a pokud nefunguje, přestane se předepisovat.

S tím souvisí i téma nadužívání. Často používáme lék, který zabraňuje nežádoucím účinkům jiného léku – to je bohužel běžná realita. Nedá se říci, že se dnes každý lékař dokáže orientovat v nežádoucích účincích.

Teď mluvíš o příkladech, kdy jde lékaři o zdraví pacienta, ale jsou tam ty nežádoucí účinky. Já měl ale na mysl případ, kdy by člověku prospělo, kdyby odešel bez receptu, ale lékař mu přesto něco předepíše. Třeba kvůli provizi od farmaceutické firmy.
Jasně, vím, kam míříš. Ty případy existují. Tlak farmaceutických firem je velký. Pro ně je to byznys. Tady je důležité mít kontakt s lékařem. Dneska si každý může zvolit svého lékaře. Pokud si se svým lékařem rozumím a mám v něj důvěru, tak bych se těchto praktik neobával.

A jak je na tom ta alternativní medicína?
U nás platí, že ta běžná západní je placená z pojištění, zatímco alternativní se platí na ruku. Když půjdete na nějaké sezení k léčiteli, tak ten má většinou taxy nejméně v řádu stokorun za hodinu. Pokud bych já dostal tisícovku od pacienta, tak si s ním tu hodinu budu klidně taky povídat. Spousta nemocí je psychického rázu a až 60 % příznaků samo zmizí. Léčitelé jsou často dobří psychologové. Když člověka vyslechnou a dají mu nějakou radu, tak mu tím často dokážou hodně pomoci. U nás na hodinové povídání s pacientem zkrátka není prostor. Musíš za den vyřídit třeba i 50 pacientů, máš nějakou ordinační dobu a pak na tebe ještě čeká další papírování. Zkrátka – toho času je málo. V tom vidím největší slabinu západní medicíny.

A lehčí otázka na závěr: Co máme udělat, abychom si uchovali své zdraví?
To je hodně široká otázka. To bychom tu byli do rána, než bych všechno vyjmenoval (smích).

Zkus to prosím shrnout v pár větách.
Základem je zdravý životní styl. To znamená: zdravá a vyvážená strava, dostatečný příjem tekutin a dostatek pravidelného pohybu. Dále můžeme zahrnout i psychické zdraví. Ohledně stravy – každý si může najít aktuální podobu známých nutričních pyramid. Z tekutin čistou vodu, neslazenou. Vyvarovat se nadměrného energetického příjmu. V rámci pravidelného pohybu doporučuji aerobní aktivitu s nižší frekvencí 30-45 minut pětkrát nebo ještě lépě sedmkrát týdně. Svižná chůze. Jízda na kole. Plavání. Každý podle svého zájmu. Můžeme zahrnout i pravidelné preventivní prohlídky. V dnešní době dokážeme léčit spoustu nemocí a včasná diagnóza je kritický faktor.

Přejít do diskuze k článku 18 komentářů