Dojmy z výletu do USA: příliš mnoho špíny a rozkladu

Reklama


Musím hned vysvětlit, že žiji v Moskvě, proto objektivně mohu porovnávat pouze s Moskvou, a o ruském zapadákově prakticky nic nevím, kromě toho, že občas tam pobývám na vystoupeních a někdy se i jako turista procházím po městech (chápu, že je tam o mnoho hůře, než v Moskvě, ale pro mě jako Moskvana je důležitější pochopit situaci sám pro sebe).

Sám výlet byl úžasný, co se týče událostí a dojmů. Navštívil jsem sedm měst: New York, Los Angeles, Houston, Nashville, New Orleans, Pitsburgh a Filadelfii. K tomu jsem projel téměř po celé zemi autem z jihu na sever, cikcak z Houstonu do New Yorku. Takže jsem se podíval i do zapadákovů i do velkých hlavních měst států. Z profesionálního zájmu jsem byl na hudební výstavě NAMM v jednom z největších studií Los Angeles. Exkurze v NASA na mě také udělala velký dojem. Na všech svých výletech se snažím navštívit nejen turistická místa, ale i obyčejné bohaté, střední i chudé oblasti, snažím se všude pocítit život ne očima turisty, ale očima obyčejného místního obyvatele. Například jezdím místním metrem, tramvajemi, procházím se po neturistických oblastech.

Ještě musím hned říci, proč se moje povídání může na první pohled zdát neobjektivní a soustřeďující se na negativa. Takže zaprvé proto, že všechno dobré, co tu mají, je obyčejné, stejné jako u nás: čistá moderní letiště, víceméně moderní auta, nádherné moderní kancelářské budovy, moderní nákupní centra, dobrý fastfood atp. A o tom není potřeba psát, toto je vnímáno jako samozřejmé a pro běžného Moskvana to není nijak zvláštní. A zadruhé, obvykle si turisté udělají fotku, když vylezou z autobusu na Times Square. A při tomto přístupu se Rusko bude zdát fantastickou zemí: na fotkách bude Kreml, ty nejkrásnější kostely, Moskva City, Zimní palác, nádherné metro atp. No a taková maličkost. Dokonce pokud, řekněme, jsou přímo před očima odpadky, tak jako turista automaticky zvedneš foťák a namíříš na krásnou budovu. Reálné okolí a atmosféra, která je v životě na očích, bezdomovci, alkoholici, neudržovanost, se do snímku namířeného na krásu nedostane. A vůbec, nikdo nebude fotit schválně nepořádek nebo odpadky kolem zdí. A to je právě to, co má vliv na skutečný dojem, co chybí na turistických fotkách. Na fotkách se všechno nějak uhlazuje, možná proto, že očima vidíme širší úhel a celý obrázek je úplnější, všechen nepořádek a odpadky jsou více na očích než skrze objektiv. Navíc na výletech máme dobrou náladu, spoustu nových dojmů, což také dopomáhá směřovat směrem k neobjektivnímu pohledu.

Známe USA podle ideálního obrazu z pohlednic, který se nám vytváří v kině a mytologie 90. let. No a samozřejmě nejdůležitější jev, který přihřívá mýtus o fantastické Americe, jsou komentáře emigrantů. Ti obyčejně z celé duše nenávidí Rusko, upřímně ho považují za chudý, zaostalý, kágébácký koncentrační tábor pro zombo-dobytek s mozky vymytými státní propagandou (to téměř doslovně převypravuji slova emigranta, se kterým jsem se tam bavil na toto téma). A zároveň viditelně přibarvují svůj nový život i zemi. Vytahují se a ukazují, jak skvěle si žijí. Poslouchají výhradně „Echo Moskvy“ a velmi se radují z každého našeho problému a nedostatku a silně je přitom zveličují. Taková hypertrofovanost natolik bije do očí, že je jasné, že se jedná o primitivní psychologický mechanismus kompenzace, aby zdůvodnili, proč zvolili emigraci. Evidentně je pro ně těžké přiznat sobě, kamarádům i příbuzným, že v hloubi duše by se chtěli vrátit. Například Američané, když jim říkám, že v New Yorku je ve srovnání s Moskvou strašně moc odpadků, ochotně souhlasí a mrzí je to. Avšak emigranti na mě zaútočí s obviněními, že jsem podujatý a zombifikovaný kiseljevskou propagandou. :-) (Doma ani nemám televizor a už vůbec se nedívám na Kiseljeva).

Abych nevytvořil dojem, že jednoznačně popisuji jen to špatné, řeknu něco málo i o tom dobrém. Nehledě na spoustu nepořádků, je jasně viditelné, že v zemi je i mnoho bohatství: mnoho krásných obchodů, obchodních center, restaurací, na vodě je přivázáno mnoho jachet. Překrásná letiště. Mnoho nových a skvělých automobilů. Mnoho krásných domů. Prakticky každé město, které má k sobě úctu, má svůj downtown s velmi krásnými mrakodrapy. Vypadají zdálky velmi hezky (u nás je máme jen v Moskvě). Skvělá síť meziměstských cest, jsou překrásné. Čtyři cesty, oddělené proudy, všude nájezdy a výjezdy. U nás máme takové cesty jen v okruhu 200 km od Moskvy. I ve městech jsou cesty funkční (nehledě na neupravený vzhled). Téměř všechny kancelářské budovy jsou skvělé. I když většina privátních domků nevypadá moc honosně, mívají docela velkou obytnou plochu. Samozřejmě, mnozí v USA si žijí velmi dobře. Zvláště určití specialisté jako programátoři, lékaři a podnikatelé. Ideální způsob života Američana je nádherný a existuje. Krásný dvouposchoďový dům, dvě auta, vše skvěle udržované, krásný nábytek a technické vybavení. A takové oblasti lze vidět poměrně často. Ale vyskytují se napřeskáčku s chudobou a reálně ani tento ideál není beze skvrn. A samozřejmě, že takto nežijí všichni Američané. Emigranti mě přesvědčují, že takto žije většina, ale řeči emigrantů je potřeba dělit pěti. Na vlastní oči jsem viděl, že podobně blahobytných oblastí je asi 20 % . Navíc těch 20 % je na hypotéku, což znamená život ve stálé obavě ze ztráty zaměstnání. Ano, je možné si vybudovat „svou“ Ameriku. Dobře vydělávat, žít a pracovat na dobrých adresách, do těch špatných nejezdit. Pak se ta země bude zdát jako ráj. (I když to samé je možné s nemenším úspěchem i v Rusku).

Ale viděl jsem velké disproporce mezi mým vysokým očekáváním a realitou. Všechna krásná místa jsou natočena ve filmech. :-) A při nezaujatém pohledu je jasné, že v Moskvě je absolutně všechno lepší.

Co mě hned po příletu udeřilo do očí, bylo množství odpadků a zanedbanost. Obecně se dá říct, že je všechno hodně podobné na Rusko. Když jedeš, zdá se vše hezké (třeba obchodní centrum). Ale jedeš dále, a vidíš rezavé chatrče, pokřivené ploty, špínu atd. A jen co vyjedeš z letiště, městské cesty jsou špinavé a neudržované, rezavé a špinavé jsou i výjezdy, příkopy často zarovnané odpadky, na ulicích je nerovný asfalt plný zalátaných děr. A protože jsem na silnicích trávil velmi mnoho času, měl jsem neustále pocit, že jsem někde v Africe, a ne ve vedoucí světové mocnosti. No a odpadky, ty jsou všude. V příkopech, na cestách do metra, na chodnících. Myslím, že místní jsou už otrlí a už to všechno ani nevnímají, ale pro Moskvana je taková situace s odpadem ve městech neslýchaná. Někde je v centru čisto (tady tomu říkají downtown). Ale těch případů je tak málo, že na celkový dojem to nemá vliv. Ze sedmi mnou navštívených měst bylo čisto v downtownu Los Angeles a Filadelfii. Ale ten downtown je tak malý a vylidněný, že je to možné zanedbat. :-) A odpad není také ve vzácných bohatých oblastech. Ale je jich tak málo, že na celkový pocit to nemá vliv. Ani v Rusku nejsou v bohatých oblastech odpadky, takže na tom není nic zvláštního.

K té vylidněnosti. Ještě jedna nepříjemná zvláštnost. Přijíždíš ke městu a vidíš ten nejkrásnější profil z mrakodrapů. Moderní architektura je zde nádherná. Když zajedeš dovnitř, zjistíš, že na ulicích je prázdno a doslova na každém rohu bezdomovci. Obyčejní lidé na ulicích prakticky nejsou a když už nějakého uvidíš, je to z 90 % bezdomovec. Ve výhledu máš vždy několik bezdomovců. Chodí, prosí o peníze, hrabou se v odpadcích a v hromadné dopravě jsou v každém vagónu. V 17 hodin se tam všechno zavírá a o víkendu nikdo nepracuje. A přes den všichni sedí v kancelářích. Jen bezdomovci leží a chodí všude. Máš pocit, že jsi ve městě po chemickém útoku. Pro mě, Moskvana, je to velmi divné. Lidi přece musí po práci zajít na procházku po obchodech a restauracích. Ale ne, jezdí domů k televizi. Bezdomovců je reálně stokrát více než u nás. Jsou všude. Je to také signál, že systém je v kolosální krizi. Přitom velmi mnozí jsou bílí a na tabulkách mají napsáno něco jako „bojoval jsem v Iráku, posral jsem to, jsem bezdomovcem, pomožte, ať vás Bůh požehná“. Místní mi řekli, že průměrná americká rodina má zásobu peněz na jeden měsíc, což znamená, pokud jsi přišel o práci a neplatíš za byt a auto, moc se s vámi nebaví, vyhodí vás na ulici i s dětmi a hotovo. A potom to jde s tvým životem z kopce, protože se dostaneš do bankovního registru dlužníků a už ti nedají půjčku na nové bydlení, dokonce ani když najdeš práci. Věřím, že i v USA jsou u mnohých dobré mámy, které pomohou nějak přestát těžké časy, ale stejně je to jaksi kruté.

Dále. Ty „downtowny“ jsou obyčejně jen dva až tři čtvereční kilometry a za nimi začínají nepříliš vzhledné oblasti. Někde je líp, někde je hůř, ale vcelku máte pocit chudoby. Ve velmi mnoha čtvrtích jen dva až čtyři kilometry od centra můžete vidět úplný úpadek a chudobu, jaké v Moskvě odjakživa vůbec nebylo ani, jak si myslíme, v těch nejhorších okrajových čtvrtích. Zvláštní barvy k tomu přidávají hloučky Afroameričanů sedících na trávě a doprovázejících vás nedobrými pohledy. Často chybí chodníky, cesty jsou rozbité, příšerné věnce drátů na sloupech, graffiti, hroutící se rezavé ploty, obité, neudržované vesnické dřevěné chaloupky. Jistě, pokud žijete v dobré čtvrti, není důvod jezdit do těchto oblastí, ale pro Moskvana je to je to něco neslýchaného. V Moskvě je do pěti kilometrů od Kremlu všechno ideální, klidně se tam dá udělat pohlednice. A vůbec, celá Moskva je ideální ve srovnání s touto ubohostí.

Jistě, jsou i normální čtvrti s krásnými domy, ale je to všechno promícháno. A když jedeš kolem těch sympatických domečků a pak po kilometru kolem těch ubohých, je pak vnímání měst docela smutné (a nezapomeňme na neudržovanou infrastrukturu cest). Naše ideální moskevské cesty s novým značením, bez odpadků, nabarvené, s podsvícením dělících čar – to je jednoduše fantastický 3D obrázek na pozadí americké reality).

New York – tady je to zvlášť bídné. Hezky je jen v samotném centru, v oblasti Central parku, Brodwaye a Wall Streetu. O kilometr dál je jakási Albánie. Úpadek, neskutečné množství odpadu, rozbitý zalátaný a přelátaný asfalt a samozřejmě, na každém rohu bezdomovci. Úzké neudržované chodníky, všude nějaké pochybné kiosky. V nepočetných lepších čtvrtích je nádherně, odpadky a rozklad zde nejsou vidět. Ale ceny bydlení jsou takové, že je možné o nich uvažovat, jako by neexistovaly. Mohou tam žít pouze milionáři. (Například nájem bytu stojí 400 – 500 tis. rublů). Dovolit si to může jen necelé procento obyvatel. Naši boháči žijí ještě okázaleji v moskevských mrakodrapech na Rublovce nebo Ostrožence. Podobně elitního bydlení není u nás méně. Takže nic zvláštního na tom nevidím.

Ale chudé čtvrti, do kterých jsem jezdil v New Yorku (například Brooklyn), to je prostě dno. Pokud si představíte ten nejvystrčenější zapadákov v Rusku – odpadky, graffiti, jakási rezavá železné vrata, ploty, domy s opadanou omítkou atp. A ani to nebude tak špatné, protože k tomu se přidává místní atmosféra, místní lidé obývající to dno. V naší zanedbané vesnici to nebude tak smutné díky lidem. Bezdomovci, alkoholici, místní spodina je všude (většinou samozřejmě Afroameričané).

Mnoho čtvrtí New Yorku a přilehlých maloměst vypadá slušně. To je právě typická jedno nebo dvoupodlažní Amerika. Ale při bližším pohledu se okouzlující mýtus, že každý Američan má svůj dům, vůbec nevytváří (ve skutečnosti jsou ze dvou vrstev překližky, u nás tak dělají příčky mezi místnostmi), plocha mnohých není o moc větší než u moskevského bytečku. Naopak v New Yorku vypadá byt v mnohopatrovém domě jako elitní bydlení. Například nedaleko od centra Houstonu nájem docela ubohého bytu, kde je jeden a půl místnosti, (daleko menší, než obyčejná chruščovka a s nižším stropem, který ji dělá úplně smutnou) stojí 80 000 rublů měsíčně. A přibližně 100 tis. rublů stojí hypotéka s pojistkami za nevelký domek na okraji města. Nekonečný pás soukromých domů okolo Moskvy, to je podle amerických standardů velmi bohaté bydlení. Navíc jsou u nás tradičně domy se zahradami, a tady jsou ty zahrádky jakési mizerné (na zadním dvorku dva až čtyři metry od domu), což je možné brát jako nic.

Dále je zapadákov. A tady už je všechno špatně. Existuje takový mýtus, že v USA je stejně dobře všude. I v New Yorku, i ve vesničce v státě Mississipi. Není tomu tak. Na zapadákově jsou dokonce i domy bílých obyvatel velmi-velmi skromné. No a přesně jako v našich vesnicích, takový jednoposchoďový dřevěný domek. Nejčastěji jsou o ploše náklaďáku (viděl jsem, jak je převážejí). Mnohé domy jsou navíc neudržované, se stopami rozpadu. Dokonce i nebytové prostory tu vypadají dost skromně, stejně jako u nás, něco je normální, něco polorozpadlé, rezavé nebo opuštěné. Benzínové pumpy, nemám slov. U nás jsou pumpy synonymem udržovanosti a bohatství. V amerických vesnicích jsou to jakési olezlé chatrče se zasviněnými pomalovanými toaletami. (Když jsem u toho, ve městech se často setkáte se zasviněnými toaletami, myslím kvůli úděsnému množství bezdomovců. Například v McDonalds v Pittsburgu se dostanete na záchod jen s dovolením managera, ale ani tam to není moc veselé). Je však spravedlivé říci, že je i mnoho dobrých toalet. Například na letištích. Ale protože v Moskvě je většina toalet čistých, Moskvana stav amerických toalet udivuje.

Co se týče infrastruktury lázní, tak v Soči je všechno lepší :-). Dokonce i na Krymu je to v polovině míst lepší. Byl jsem ve třech různých a charakteristických lázeňských oblastech. Brighton Beach, Malibu a v Halvestonu. Zaprvé – všude je oceán, koupat se v něm je nepříjemné, jednoduše těžké. Je to vždy bitva s velkými vlnami. Vlny zvedají písek a voda je tmavá a neprůzračná. K tomu silně štípe v očích. Zaplavat si také nejde. Abyste se dostali do hlubšího místa, musíte jít daleko od břehu. Unaví vás to a i tady vás vlny srážejí. Když vyjdete z vody, často duje silný vítr a to vám nedovolí si odpočinout. Navíc máte obavy. Každý rok alespoň jednou vysílají v místních zprávách, že někoho poranil žralok. (V Halvestonu je tu ještě navíc stres z toho, že na vás často v absolutně neprůzračné vodě narážejí ryby. Zamrazí vás – a co když je to žralok?) Jednoduše řečeno, koupání někde nad Sevastopolem – to je ve srovnání s tímhle prostě ráj. Nejčistší klidná voda, pozvolné dno, krásný břeh, žádní žraloci. Mimochodem, i lázeňské domy se moc neliší od našeho Gendžiku nebo Alušty. Jsou samozřejmě i krásné hotely, ale i jakési polochatrče. Celkově je všechno jako u nás, jenom moře je horší. A přírodní krásy jak v Soči, tak na Krymu jsou o hodně lepší, než na těch třech březích, které jsem navštívil.

Když je řeč o Los Angeles, náhodou jsem se začal seznamovat s městem počínaje mexickou čtvrtí. To je také dno. Asi málokterý ruský zapadákov je v tak děsném stavu. Jakési nebezpečně vypadající chatrče, garáže, nekonečné graffiti, olezlé domky. U nás není nikde taková bída, špína, odpadky a rozpad v takových rozměrech. Přesněji je, ale jen místně a velmi zřídka. Tady je to všude. Asi 300 metrů od slušné pláže vrstvy špíny v příkopech, například. Pak jsem se jel podívat do Beverly Hills a nálada se mi zlepšila. Je tam čisto (ale do Rublovky to má daleko, takové paláce jako u nás nejsou ani v Hollywoodu). Celkově je město špinavé, dost chudé a neudržované. Pár normálních míst jako alej hvězd, ale o 100 metrů vedle je typický ruský zapadákov. :-)

Zvlášť špatné je v USA metro. Vedle moskevského je to prostě filiálka pekla. Všude železné mříže (aby nikdo nemohl prolézt bez lístku), rozbité záchodové prkénko, úzké a špinavé průchody, vchody, smutné, polotemné stanice vypadající jako opuštěná toaleta, na kolejích odpadky. Vlaky jezdí jednou za 10 – 20 minut. Nemám slov. O bezplatném wifi si v takové hrůze můžete nechat zdát!

Samozřejmě je tu i mnoho pěkných míst. Jsou to obyčejně blahobytná předměstí z jedno nebo dvoupatrových domků. Je tam celkem příjemně, čisté ulice, posekané trávníky. No, opakuji, není jich moc. Asi 20 % z celku (zrovna teď v jednom takovém sedím a píši). A jsou velmi nudná, ani človíčka na ulici, do nejbližší lékárny nebo obchodu se pěšky dojít nedá. A samozřejmě, s rozhovorů s místními jsem pochopil, že ten blahobyt není zadarmo. Aby se dalo normálně žít, musí člověk vydělat sedm tisíc dolarů měsíčně. Takové platy má asi 20 % obyvatel. A většina Američanů, jak se říká, berou kolem 3000 dolarů měsíčně. Ale tady jsou nechutné měsíční poplatky za všechno – za inkaso, pojištění atp. Takže minimum (pokud žijete velmi skromně, šetříte na telekanálech a mobilním internetu atp.) je 2500 dolarů. Pokud by chtěl někdo žít normálně jako my v Moskvě, musí brát 3500 dolarů. To znamená, že na jídlo, školku, opravy auta, benzín, cestování a nákupy zbyde 500 dolarů. A to je nereálně málo. Je tu všechno velmi drahé. Za každé kýchnutí musíte platit velké peníze. Například průjezd po mostu v New Yorku – 15 dolarů na jednu stranu, měsíční lístek na tramvaj – 450 dolarů, školka – 600 dolarů (ty zdarma, jako u nás, nejsou) atp. Parkovací místo od 700 do 2000 rublů za den (a také mimo parkoviště a obchodní centra se nesmíte nikde zastavovat). Jak tu místní přežívají, jednoduše nechápu. Například v Moskvě si koupím balíček pro mobilní internet za 1300 rublů., za měsíc 30 GB a tady se podobný prodává za 30 000 rublů!

Jak se zdá, pravě proto Američané tak hodně pracují, často zůstávají v kanceláři po pracovní době a chodí do prace i o víkendech. Placenou dovolenou mají dva týdny (ne čtyři, jako u nás plus ještě jednou tolik různé svátky [Pozn. překl : u nás letos 13 dní svátků, v Rusku jsem napočítal 16 – zde], mateřská dovolená jen tři měsíce (a ne tři roky!, jak u nás). Musejí celý svůj život zasvětit práci, jinak, v případě propuštění, může jít v životě všechno z kopce, když příjdou o nájemné bydlení nebo bydlení na hypotéku, zdravotní pojištění atd. Nemocenská se nevyplácí, všichni jsou nemocní za své. Zdánlivě sympatické obrysy, které známe o Americe a Američanech se při bližším pohledu mění na opak. Řekne se, dobrá vlastnost. Jsou pracovití, ne lenoši jako my. :-) Ale ve skutečnosti to není výsledek dobrého života, ale jako výsledek široce rozšířených depresí, pití antidepresiv, uzavření života v práci, téměř není čas na sebe. Takový styl života bere člověku štěstí a dělá z něho otroka v neviditelných okovech.

Takže přátelé, nebuďte nadšeni absolutními čísly zdánlivě vysokých průměrných platů v USA. Co se týče množství reálných požitků je to pětkrát méně, než si můžeme koupit za průměrný plat v Moskvě. [Pozn. překl.: cca od 25 tis. rublů, průměr možná 50 – 60 tis. Viz zde] Za státní penzi zde není možné vyžít (kolem 700 dolarů, ale na absolutní čísla se nedívejte, protože nezbytné platby jsou 800 dolarů/měs., úplné minimum – 800 dolarů/měs., pokud hodně šetříte a vlastníte byt). Přesněji, je to možné, na minimu – sociální byt a s pomocí sociálních programů. Ale to není ten mytologický zabezpečený život amerických penzistů. Odhadl jsem podle oka reálný kurz rublu, pokud jej počítáme podle běžné parity koupěschopnosti – maximálně 15 rublů za dolar. Jak se ukazuje, Glazev má absolutně pravdu, když mluví o podobném kurzu. A pro vás osobně to znamená následující – pokud berete 45 000 rublů, žijete stejně jako průměrný Američan, který bere 3000 dolarů měsíčně. A dokonce lépe, pokud vezmeme v úvahu děsně vysoké poplatky za inkaso, pojištění atd. 20 000 rublů není v USA výjimkou), pak reálný kurz rublu bude blíže k 10 rublům za dolar. To se týká téměř všeho v průměru, nájmu, jídla ve fastfoodu, mobilní komunikace, dopravy, parkování, běžných produktů atd. V USA je dokonce film v on-line obchodě Apple pětkrát dražší. Všechno je pětkrát dražší, kromě takových věcí, které se dělají jen zde a ne v Číně nebo Rusku (například syntetizátory). Ale to se nepočítá, málokdo je nakupuje v každodenním životě, snad jen půl procenta obyvatel jako my, hudebníci. A i to jen zřídka (kytary, monitory, mikrofony, zesilovače, bubny atd., ale jsou i ruské, a ne horší než ty americké).

O toleranci mám potvrzeno od místních, že pokud jen plácneš něco politicky nekorektního o Afroameričanech, můžeš si zkazit celý život, hned tě vyhodí z práce a pak už na žádnou slušnou práci nevezmou. A tak jsou všichni zticha, ale potají nenávidí – Afroameričané bílé a bílí Afroameričany.

Také mi říkali, že policie tu jedná tvrdě. A tak se děsně bojí cokoliv narušit. Například můj průvodce byl v šoku, že chci jen postát a podívat se na přistávající letadla. Věřil, že mě okamžitě zatkne policie, odveze na výslech, jestli nejsem terorista. Všude chtějí dokumenty, číslo vozu, adresy, telefony atd. – přímo policejní stát. :-) U nás je to o hodně měkčí. Dokonce u vchodu na hudební výstavu všem prověřili pas! V hotelech je to prostě drsné, kolik informace musíte o sobě udat při ubytování. Číslo auta, domácí adresu, index, pas, podpis a data z kreditky. Snad jen otisky prstů nechtějí. :-)

O známé usměvavosti Američanů. Začal jsem se dívat pozorněji. A skutečně, ve většině případů jsou to falešné úsměvy. Nejčastěji jsou slyšet takové nacvičené větičky „Oh, jak rád vás vidím, jak se máte, bla-bla-bla“. Postupně jsem se naučil rozlišovat, kdy jsou upřímné a kdy hrané. Až budeme mluvit z očí do očí, tak mi to připomeňte, udělám na to parodii :-) Ale mnozí mají opravdu upřímné úsměvy a zájem. Ale to jsou především přátelé a kolegové muzikanti. Nejzábavnější na tom je, že jakmile takový „usměvavý a přívětivý“ přejde z angličtiny na ruštinu, falešná maska spadne a člověk mluví otevřeně. Je v tom něco hlubokého, měnící chování na úrovni jazyka.

Ještě jedna zajímavá zkušenost – zprávy. Naše TV, to je vrchol intelektu a analýzy ve srovnání s místními. Zprávy jsou tam přibližně takové: 1. Kdo koho zavraždil (a vraždí se tu každý den), 2. Trump nebo Clintonová pronesli další banalitu, 3. Počasí. A tak každý den. A pak je tu analytika. Točí se kolem nějakého jednoho vybraného tématu. Zrovna teď – zda zpřísnit či nezpřísnit prodej zbraní. Tj. zrušit nebo ne a nuance typu více osvědčení nebo méně (typický vymyšlený rozdíl mezi republikány a demokraty, hádají se detailech nebo nereálných problémech. Přitom vytvářejí pocit, že jde o různé pohledy na věc, ale ohledně zásadních otázek nejsou mezi nimi rozdíly – je to jedna strana, jako i u nás). Jednoduše řečeno, lživý pořad. Žádné reálné problémy se nerozebírají, ani události ve světě. Je to přímočařejší a drsnější, než naše propaganda, prostě se ignoruje všechno, co je důležité. Kdybychom přece jen použili srovnání s kiselevským programem, je tam celá hodina analýz, i když podujatých, na různá témata (listoval jsem online ozvučení několikrát, když někdo na FB dal odkaz na jeho reportáže). To znamená, i když podujaté, tak vidíte, že existuje svět, a minimálně, že reálné problémy existují.

Vcelku, přátelé, abych to uzavřel, řeknu, že jsem byl v různých zemích, v Itálii, Francii, Německu, Belgii, Polsku, Česku, Slovensku, Kypru, Egyptě a Černé hoře. V porovnání s nimi je jen v Egyptě hůř než v USA. V Evropě je všechno udržované a sympatické, takový rozpad tam nevidíte. Ta situace mě velmi udivuje.

Jednoduše řečeno, už se nemohu dočkat, až se vrátím do Moskvy. Budu si jí mnohem více vážit. Moskva je po USA prostě krasavice, nejlepší město na Zemi! A já, jak se ukazuje, žiji tak, jak si to v USA mohou dovolit jen milionáři (pokud srovnám čtvrť, dům, životní styl, skvělou práci, kterou miluji, množství a kvalitu odpočinku, stravu, automobil, kulturní prostředí, čistotu ulic, skvělý transport, školky a hřiště pro děti, relativní množství peněz, pokud je přepočtu podle běžných potřeb atd.) A musím říci, nevzniká ve mě ani to nejmenší přání žít v USA. V Moskvě je všechno (absolutně všechno) lepší.

Navíc, podle mých pozorování během cest a rozhovorů s místními se potvrzují negativní reakce těch Rusů, kteří se odtamtud vrátili.

Pozn. překl. : Trochu jsem bádal po internetu, abych si ověřil autorova tvrzení a našel jsem toto. Jedná se o průzkum množství a struktury odpadků, a také kdo je vyhazuje a proč ve státě New Jersey z roku 2004. Četnost údajně odpovídá průměru USA. Jen jsem to proletěl, ale víceméně to potvrzuje to, co sděluje článek. Zajímavý je Obrázek 1, který obsahuje graf. Z něj jsem vyčetl, že na 1 míli připadne cca 1400 viditelných odpadků.

Zdroj: Politikus.ru

Překlad: Sio

Přejít do diskuze k článku 46 komentářů