Mateřská školka výuky historie státu, pravice a levice

Reklama


Pravičák s oblibou tvrdí, že kdyby bylo na něm, tak stát k ničemu nepotřebuje, protože stát na něm chce daně a krom toho mu ještě pomocí zákonů určuje, co on smí a co nesmí. Zatímco on, pravičák, chce mít ve všem jenom vlastní svobodu a možnost „sledování vlastního štěstí“. Štěstí bez nařizování zbytečných povinností a bez omezování jeho způsobu života nějakými příkazy a zákazy – a to jakýmkoliv státem – i s jeho zákony.

No, vypadá to sice hezky, leč i tomu méně inteligentnímu pravičákovi časem myšlenkově a logicky dojde, že kdyby si mohl každý kdykoliv dělat co chce, pak by lidé vůči sobě navzájem brzy sáhli ke kriminálnímu násilí, protože při „cestě za vlastním štěstím“ jim už stačit nebudou jen pouhé lži, pokrytectví, intriky a drobné zločiny typu podvodů a majetkových krádeží bez toho, aby na totéž nereagovali i ti postihovaní stejnou mírou síly a stejnými metodami odvety.

No a protože ten, kdo nic nemá, nemůže být okraden, tak pravičák brzy zjistil, že především kvůli ochraně svého majetkového vlastnictví právě on ten stát nutně potřebuje, protože jeho představa „cesty za vlastním štěstím“ spočívá zejména v hromadění majetku jako zdroje luxusu a moci a že téměř všechen jeho čas pak i vyžaduje energie, věnovaná ochraně a rozšiřování jeho vlastnictví.

Někdo možná vůči nemajetným lidem může namítnout, že z těch chudých vždy jen mluví jejich závist, když vůči těm bohatším namítají, že pramenem zla a svárů mezi lidmi vůbec je obecně právě jen a jen ta chamtivost a nenasytnost v hromadění věcí a potažmo i závist a nenávist z toho plynoucí. Zapneme-li však do myšlení mozek, zkušenost a logiku, tak brzy zjistíme, že mít majetek je sice tržní výhoda, ale zároveň i bezpečnostní riziko.

Ono je to v kapitalismu totiž tak: Když má někdo mnoho majetku a tím i peněz, může je nejen investovat do dalšího „podnikání“, ale zejména si může tržně koupit cokoliv co existuje, včetně schopností a dispozic těch, kteří sice sami majetek nemají, ale jsou od přírody nadáni silou duševní či fyzickou, kterou jsou ochotni za peníze boháčovi jako tržní službu nabídnout. Za peníze si lze také koupit právo na cokoliv a tomu právu dát i jméno „spravedlnost“ přesně podle toho, kolik na ni máme peněz.

A tak se najednou ve světle bóóžím ukazuje pravda Marxova, že chuďas nikdy nemá víc co ztratit krom svých okovů, pokud už ho někdo silově přemůže a/nebo navíc třebas i někam uvězní. Naopak boháč, ten v první řadě vždy krom obrany své svobody musí ještě bránit i vlastnictví majetku a peněz. Majetku, který chuďas nejen chránit nepotřebuje, ale naopak ještě navíc může boháčovi i vyděračsky tržně nabídnout svou službu, že mu jeho majetek ochrání, pokud on mu za to dobře zaplatí.

Boháč tak proto brzy historicky pochopil, že má-li svůj majetek do budoucna uchránit, tak musí vymyslet takové sociálně systémové řešení, kdy proti vyděračsky silnému chuďasovi musí do svých služeb najmout ještě dalšího a fyzicky silnějšího chuďase beze cti, který už pak – ale draze a za tučný žold – bude tržně sloužit jen výhradně jemu a za jeho – boháčovy – peníze, chránit jeho bohatství a bezpečnost.

A tak lze dnes velmi snadno historicky a logicky dokázat, že právě ti, kdo si musili vymyslet stát a všechny jeho daňové, exekuční a policejně silové donucovací nástroje, nikdy primárně nemohli být třídně a společensky chudí lidé, ale vždy jen a jen finanční a majetkoví boháči plus jejich šafáři a politické loutky, čili tzv. státní správci a oficiální úřední držitelé moci státu nade všemi, fakticky však nad skutečnými chuďasy.

Takže, řečeno už zcela polopatě: Stát, jeho prokurátory, soudce, vojáky, policisty, exekutory a všechny zákony, to si primárně vůbec nevymysleli chuďasové a námezdně pracující, ale stát si vymysleli jen a právě vládci a jejich sluhové ke své vlastní moci a zároveň i k ochraně. Zdánlivě tak nyní pravičáci kvůli daním na stát sice lakotně nadávají, ale ve skutečnosti jsou rádi, že ho mají, protože jim umožňuje v klidu a v luxusu bezstarostně vegetovat, aniž by se musili bát o svou moc a o to, co tu moc generuje – o svůj majetek.

Proč? Protože boháči třídně mezi sebou udržují prostřednictvím existence státu ozbrojené příměří a ačkoliv sice vzájemně soupeří o moc a o „místa nahoře“, tak zároveň třídně solidárně existenci státu a moc jeho zákonů pečlivě udržují a ochraňují. Ochraňují stát své politické a ekonomické moci a tak udržují v poslušnosti občanskou chudší většinu, přičemž ji pečlivou denní propagandou uklidňují a vychovávají vzletnými a pěkně pokryteckými řečmi o zastupitelské demokracii prý stejných šancí pro všechny.

Společenský stav je totiž takový, že pokud by stát neexistoval, bojovali by vzájemně mezi sebou jen ti majetkoví vlastníci, protože jen ti by měli bojem možnost jak něco získat, tak zároveň i ztratit. Když totiž boháč nechá chudákovi něco vzít, či podpálit mu chalupu, nikdy mu nemůže vzít tolik, jako když chuďas boháčovi podpálí a vyplení jeho honosný hrad či zámek, nebo v době nejnovější mu znárodní jeho činžák, pole nebo továrnu, či banku s trezory. Proč? Protože pouze majetkové vlastnictví je vždy zdrojem dalších zisků, kořistí, provizí a rent.

Nu a tak pro dnešek už jen na okraj dodejme, že zatím, co jsme si tu povídali jen o podstatě tzv. systémového „hardwaru státu“, tak ještě téměř vůbec nic jsme si tu neřekli o jeho myšlenkovém základu, čili o tzv. „softwaru státu“, což je jeho právní soustava, politická ideologie a mezinárodně státní strategie, což si zatím ponecháme napříště.

A pamatujme si: Zejména v ideologii totiž, vždy historicky hrála svou nejvýznamnější roli náboženství všech druhů a podob, občas sladce modifikovaných fikcí lidských práv, svobod a šťastné blaženosti, zejména té posmrtné. Ono totiž (a to nemám ze své hlavy!) náboženství vždy byla tou nejvýnosnější pojišťovnou, jelikož jen tahle pojišťovna to své nulové plnění svým pojištěncům „platí“ vždy až – po jejich smrti.

Takže shrnuto: A tak tu nyní máme chytré pragmatické pravičáky, pokrytecky proklínající stát a jeho daně a v skrytu se tiše tetelící spokojeností, že tu vůbec existuje stát i s jeho ideologií hazardu trhu, se svou lží a s dotační lichvou, s úrokovou peněžní měnou, s účelovými zákony a se všemi myslitelnými donucovacími složkami.

Proč? Inu proto, že kdyby ten stát tady nebyl, musili by si ho ti, kteří právě nejvíc touží držet v rukou kapitál, moc a vládu – zas a znovu vymyslet.

Přejít do diskuze k článku 6 komentářů