P. C. Roberts: Vyhlídka na rok 2015

Drazí čtenáři,

Washingtonem zinscenovaný konflikt mezi Západem na straně jedné a Ruskem a Čínou na straně druhé, je zákeřný a nezodpovědný, protože mohl vyústit v nukleární válku. Na tuto válku se Washington připravuje už od prezidenství G. Bushe mladšího a vybavil se pro ni doktrínou prvního jaderného úderu. To je důvod, proč jednostranně vypověděl smlouvu ABM (dohoda o omezeních sestémů antibalistických raket proti raketovým nukleárním zbraním), která vydržela v platnosti od r. 1972 do r. 2002 a Washington ji odmrštil se záminkou boje proti terorismu po 11. září 2001. Skutečnou příčinou však byla příprava na vybudování amerického systému antibalistických raket, jehož úkolem je odvrátit odvetný raketový úder země, kterou USA svým prvním jaderným úderem napadnou. Dnes je Washington plně zaměstnán posilováním svých vojenských sil na ruských hranicích a souběžně s tím démonizuje ruský stát desítkami falešných obvinění. Když se režimy Bushe a pak i Obamy zbavily dřívějších smluv a záruk, jež měly minimalizovat riziko vypuknutí jaderné války, neozval se ze strany americké veřejnosti či médií jediný hlas protestu a semknutá ústa držely i vazalské státy Washingtonu v Evropě. Čímž se dospělo do stavu, v němž washingtonská kampaň za postavením jediného hegemona světa vyústila v nukleární světové šílenství.

Moskva a Peking si plně uvědomují, že cílem tohoto šílenství jsou oni. Jak k tomu dodává Larchmonter: Rusko a Čína slepují dohromady své ekonomické a vojenské potenciály a schopnosti, aby se proti americkému útoku zabezpečily.

Démonizace Saddáma Husajna, Kadáfího a Asada byla předehrou k vojenskému napadení Iráku, Libye a Syrie. A vzhledem k těmto precedentům nelze démonizaci Putina považovat za nic jiného než za předehru podobné válečné akce.

Rusko však není Irák, Libye či Sýrie. Ruská válečná doktrína vyhlašuje, že Rusko může použít nukleární zbraň jako odpověď jak na konveční, tak na nukleární útok proti svému území. Bylo by tedy otálním politickým fiaskem pro celý svět sedět s rukama v klíně, zatímco washingtonská arogance vede svět k armagedonu. A kde na Západě dnes uslyšíte hlasy proti němu či hlasy ve jménu humanity?

Vyhlídka na rok 2015

Washington připravil rok 2015 jako rok konfliktu, který by tentokrát mohl být vážný. Jeho podněcovatelem je Washington a jde o konflikt, který se již delší dobu připravuje. Rusko bylo příliš slabé, aby učinilo cokoliv, když Obamův režim dotáhl NATO až na ruskou hranici a protiprávně napadl Jugoslávii s cílem rozbít ji do několika malých a snadno ovladatelných kousků. Rusko bylo taktéž slabé, aby učinilo cokoliv, když Bush mladší vystoupil ze smlouvy ABM a rozhodl se umístit základny protibalistických raket na hranice Ruska. Washington lhal Moskvě, že smyslem těchto základen je chránit Evropu před neexistující raketovou hrozbou z Íránu. A zřejmě až v této chvíli porozumělo Rusko aspoň tomu, že smyslem základen amerických protibalistických raket je znehodnotit ruský odstrašující prostředek a tak zvýšit schopnost Washingtonu tlačit Rusko do takových dohod, které by omezily jeho suverenitu.

V létě roku 2008 se tak dříve vyhasínající síla vrátila Rusku zase zpět. Když na washingtonský rozkaz Američany vyzbrojené a vycvičené gruzínské vojsko v ranních hodinách 8. srpna zaútočilo na odštěpenou Jižní Osetii a zabilo při tomto útoku řadu ruských občanů, odpověděl ruská armáda rázným způsobem. Jižní Osetie se tak vrátila tam, kde se nalézala celé devatenácté a dvacáté století.

Putin se měl zbavit americké loutky Saakšviliho, instalované na prezidenta Gruzie během Washingtonem zorganizované Růžové revoluce, a měl Gruzii zapojit do Ruské federace. Namísto toho stáhlo Rusko z Gruzie své jednotky a ponechalo loutkový washingtonský režim na místě, čímž si zadělalo na budoucí vážné problémy. Dnes se totiž Washington tvrdě zasazuje o včlenění Gruzie do NATO, čímž hodlá prodloužit obrněný nepřátelský pás kolem Ruska o další území. Rusko proti takovémuto řešení nevystupovalo dost důrazně s ohledem na evropské státy, které v té době nepovažovalo za tak závislé na Washingtonu, jak už ve skutečnosti závislé byly.

Dnes už však ruská vláda nechová žádné iluze o tom, že by snad Evropa byla schopna provozovat svou vlastní a nezávislou zahraniční politiku. Prezident Putin veřejně vyhlásil, že Rusko se už poučilo, že diplomatická jednání s Evropou nemají smysl, protože evropští politikové reprezentují americké zájmy a nikoliv zájmy evropské. A zahraniční ministr Lavrov dal nedávno na vědomí, že současný status Evropy coby zajatce Washingtonu ujasnilo Rusku, že jeho gesta dobré vůle směrem k Evropě nepřinášejí žádné diplomatické výsledky.

Deziluzi Moskvy ohledně diplomacie s Evropou prohloubila i současná evropská démonizace Putina, vrcholící pak za oceánem prohlášením Hillary Clintonové, že Putin je novodobým Hitlerem. A tak zatímco Washington začleňuje dřívější nedílné součásti ruského a sovětského státu do svého vlastního impéria a bombarduje sedm zemí, prohlašuje tentýž Washington Putina za agresívního válečníka, zamýšlejícího obnovit sovětské impérium. Washington vyzbrojuje neonacistický režim, který Obama ustavil na Ukrajině, zatímco Putin prý napadl a anektoval ukrajinské provincie. A všechny tyto nehorázné lži pak opakovaně a do omrzení citují západní presstitutky. Ani Hitler neměl tak přizpůsobivá média, jaká má dnes k dispozici Washington.

Každý akt diplomatického úsílí Ruska byl Washingtonem odmítnut a obrácen vniveč. Takže Rusku nezbývalo nic jiného, než přizpůsobit této situaci i svoji vojenskou doktrínu. Ta byla schválena 26. prosince loňského roku a prohlašuje, že USA a NATO představují hlavní vojenskou hrozbu existenci Ruska jako suverénního a nezávislého státu.

Tento ruský dokument cituje washingtonskou vojenskou doktrínu prvního jaderného úderu, rozmístění protibalistických raket, posílení sil NATO a zamýšlené umístění jaderných zbraní do kosmu, jako jasný úmysl Washingtonu napadnout Rusko.

Washington provádí také ekonomickou a politickou válku proti Rusku, pokoušející se destabilizovat ruské hospodářství ekonomickými sankcemi a útokem na rubl. Ruský dokument dává též na vědomí, že Rusko čelí západním hrozbám změnit ruský režim prostřednictvím akcí namířených na násilnou změnu ruského ústavního pořádku, na destabilizaci politického a sociálního prostředí, na dezorganizaci vládních úřadů, občanských a vojenských zařízení i informační struktury Ruska. Cizími penězi financované tzv. neziskové vládní organizace a cizinci ovládaná ruská média pak nejsou ničím jiným, než nástroji Washingtonu k násilné destabilizaci Ruska.

Washingtonská bezohledná a agresivní politika proti Rusku znovu oživila závody v nukleárním zbrojení. Rusko zavedlo dva nové systémy mezikontinentálních balistických raket a v roce 2016 vyzbrojí armádu novými obrannými systémy, schopnými zrušit účinnost dosavadních amerických protibalistických raket. Ve zkratce se tedy dá říct, že ďábelští váleční štváči, kteří nyní vládnou ve Washingtonu, přivedli svět na práh nukleárního armagedonu.

Rusko a Čína chápou, že snaha Washingtonu být jediným světovým hegemonem ohrožuje samotnou jejich existenci. Jak uvádí Larchmonter, obě tyto země ve snaze zhatit plán Washingtonu na jejích zlikvidování, se rozhodly spojit své ekonomiky do ekonomiky společné, a podobným způsobem spojit i svá vojenská velitelství. Z čehož logicky vyplývá i snaha sjednocovat své akce jak v oblasti hospodářské, tak i vojenské.

Jednota medvěda a draka tak přivádí šílený sen neokonzervativců na „americké století“ k historickému nonsensu. Jak říká Larchmonter: USA a NATO by potřebovaly archanděla Michaela, aby porazily spojený svazek Ruska a Číny – ale všechna znamení ukazují, že tento archanděl spíš než Západu drží palce medvědovi i jeho ortodoxní kultuře. Neexistuje žádná zbraň, žádná strategie či taktika, schopné zlikvidovat v blízké budoucnosti kteroukoli z těchto dvou rostoucích ekonomik, pokud budou fungovat na této „párové základně“.

Larchmonter vidí v nové geopolitice, vytvořené spojením Ruska a Číny, jistou naději. Avšak jestliže si agresivní neokonzervativci uvědomí, že jejich hegemonistická politika vytvořila nepřítele, kterého nelze porazit, budou tím víc spoléhat na svůj první nukleární úder provedený včas; to je předtím, než se rusko-čínské společné vedení stane plně operačním. A aby tento v tajnosti připravovaný útok včas zmařily, měly by Rusko a Čína svá společná obranná zařízení proti nenadálému nukleárnímu útoku uvést do pohotovosti v co nejrekordnějším možném tempu.

Americká ekonomika i ekonomika celého západního světa, od Japonska k Evropě, je domečkem z karet. Od doby ekonomické krize, která vypukla před sedmi lety, byla celá západní ekonomika nasměrována na podporu několika největších bank, na omezení státního dluhu a na záchranu dolaru. Následkem této jednostrannosti se schopnost ekonomik jednotlivých zemí vypořádat se s krizí spíše zhoršila. Finanční trhy jsou závislé na manipulaci, nikoliv na fundamentech. Tato manipulace je ovšem dlouhodobě neudržitelná. S tím, jak dluh expanduje, záporná úroková míra nedává smysl. Jestliže příjmy obyvatelstva a tím i spotřebitelská poptávka a ceny nemovitostí stagnují či klesají, stává se akciový trh bublinou. A spolu s tím, jak Rusko a Čína rostou a obracejí se k alternativním systémům vzájemného obchodování a platebního styku SWIFT a BRICS, americký dolar společně s japonským jenem a evropskými měnami, tištěnými, aby podpořily směnnou hodnotu dolaru, by mohl zažít dramatický pokles své burzovní hodnoty.

Podle mého mínění trvalo Rusům a Číňanům příliš dlouho, než pochopili, že to sám ďábel velí Washingtonu. Proto dnes obě tyto země riskují nukleární útok předtím, než dokáží společný systém své obrany vybudovat. Nu a jelikož celá západní ekonomika je domečkem z karet, mohly by jej, Rusko ve spolupráci s Čínou, přivést k pádu dřív, než neokonzervatisté vženou svět do války. A protože washintonská agrese proti oběma zemím je nesporná, mají Rusko a Čína plné právo k následujícímu obrannému postupu: Jestliže USA a EU zavádějí proti Rusku ekonomická opatření, připomínající válečný stav, mohlo by Rusko vyhlásit, že oslabování jeho ekonomiky Západem zbavilo Rusko schopnosti splácet své půjčky evropským bankám. Jestliže to nedostatečně kapitalizované evropské banky nepřivede ke krachu, může Rusko navíc oznámit, že v důsledku skutečnosti, že země NATO byly novou ruskou vojenskou doktrínou prohlášeny za nepřátele ruského státu, nemůže již tento podporovat agresi těchto nepřátelských států proti sobě tím, že jim bude prodávat svůj zemní plyn. A jestliže následný úpadek většiny evropského průmyslu a rychlý růst nezaměstnanosti nebudou mít za následek rozpuštění NATO a tím též konec hrozby pro Rusko, může na scénu vstoupit Čína.

Ta totiž zatím svých šancí, jak destabilizovat Washington, využila stejně málo jako Rusko. Přitom je známo, že Federální rezervní systém úkoluje své agenty na trzích zlata, aby jeho cenu sráželi dolů, a drželi tak nad vodou hodnotu dolaru Činí tak i prostřednictvím enormní masy ničím nekrytých „obchodů na krátko“ („naked shorts“).

Předností této taktiky se však mohou chopit Čína nebo Rusko či oba najednou, když „všechny ´naked shorts´ skoupí“ – a místo hotovostního vyrovnání budou žádat samotná aktiva. Ta není s to dodat nikdo na trh, takže se celý systém zhroutí. Následky pro celý západní finanční systém budou katastrofální.

Čína je však s to zasadit Washingtonui dokonce ještě těžší úder. Ve správný okamžik může své státní pokladniční poukázky Spojených států za víc než tisíc miliard dolarů vhrnout na trh. Federální rezervní systém a státní pokladna USA by se pak ceny svých finančních instrumentů pokusily stabilizovat nákupem dluhopisů. Takto vytvořené peníze by však vyvolaly nervozitu kolem hodnoty dolaru. A právě v tu chvíli by Čína mohla své pohledávky za více než tisíc miliard dolarů vrhnout na devizový trh. Federální rezervní systém není s to cizí měny, za něž by dolary nakoupil, vytisknout. S pádem své hodnoty by dolar skončil i jako světová rezervní měna. Spojené státy by skončily jako země, která ztratila schopnost platit za importované zboží. A kolaboval by nejen dolar. Spolu s ním by kolaboval i hlavní světový hegemon. A to aniž by byla vystřelena jediná rána a odpálena jediná raketa.

Podle mého názoru dluží takovýto krok Rusko i Čína světu, aby tak předešlo nukleární válce, neokonzervatisty zamýšlené i připravované. A přitom by se nestalo nic víc než to, že obě země by jen adekvátně odpověděly na ekonomický válečnický postoj, jaký k nim Washington zaujal.

Jsou to Rusko a Čína, které drží v rukou všechny karty – nikoliv Washington.

Rusko a Čína by dále neměly poskytovat Západu žádná varování – měly by jednat – a to v jeden ráz. Se čtyřmi americkými bankami, které drží kapitál mnohonásobně převyšující hrubý domácí produkt zemí celého zbývajícího světa, by byla finanční exploze stejně ničivá, jako exploze nukleární. USA a Evropa by sice ekonomicky končily, ale svět by byl zachráněn.

Larchmonter má asi pravdu. Rok 2015 by mohl být velmi dobrým rokem, ale včasné a ve správný okamžik načasované kroky Moskvy a Pekingu jsou k tomu zapotřebí. Zdá se, že součaný Putinův plán spočívá v tom odpoutávat se od Západu, ignorovat provokace a dávat ruské strategické a ekonomické zájmy dohromady s totožnými zájmy v Asii. To je sice humánní a rozumná cesta, která však má jedinou chybu. Nechává Západ bezstarostným, pokud jde o jeho ekonomické problémy. A bezstarostný Západ představuje vážné nebezpečí nejen pro Rusko a Čínu, ale i pro Američany a vlastně i pro celý svět.

Zdroj: Paul Craig Roberts

Překlad: Lubomír Man