Právě jsem se vrátil z Klárova

Reklama


Právě jsem se vrátil (nikoli z Hradu, jen o kousek vedle) z Klárova. Novinky napsaly, že se tam na podporu Zemana sešlo pár desítek lidí a doprovodily to záběrem mimo tyto „desítky“, které si, jak jinak, spletly se stovkami. Ne že by byla demonstrace na podporu Zemana organizována tak profesionálně jako ta počínající majdanová, která se pochodem zřejmě z Albertova šinula za početní převahy doprovázejících policajtů právě směr Klárov. Pohled do rozjívených tváří protizemanovců (říkejme jim majdanská školka) s rukama nad hlavou a červenými kartami v nich dokladoval čtvrtstoletí vymývání skutečné historie v myslích žáčků našeho normalizovaného školství, podporovaného takovými dobráky, jako byli a jsou „Člověk v plísni“. Odhadem mohu prohlásit,že nejméně 70 – 80 % v průvodu kráčejících a vyřvávajících „Miloši do koše“ v listopadu 89 ještě nežilo. K násilí ale nedošlo, odvaha vyřvávajících byla zjevně hraná a když jsme na ně volali ,že se chovají jako hlupáci, sklapli a ani jeden na nás nezaútočil. Odkud se vzaly oné červené karty a modré píšťalky na vyvolání dojmu masovosti? Nebylo jich po přechodu mostu přes Vltavu víc,než těch, kteří stáli pod podiem s mikrofonem na Klárově.

Na Klárově vystupovali různí řečníci,z nichž jednoho jsem málem podezříval ze snahy své posluchače otrávit, nebo v nejhorším případě uspat. Naštěstí po něm vystoupil skutečný sociální demokrat Foldyna a jako správný levicový předák také hovořil. Když nad námi ustrnul policejní vrtulník,dokázal jej pomocí svého hlasu a pohotové techniky překřičet,takže mu všichni rozuměli. Obrátil jsem se na vedle stojícího místopředsedu KSČM  a řekl mu: „Takhle by měly vypadat projevy skutečných sociálních demokratů,co říkáte?“ Protože neříkal nic,tak jsem dodal: „O skutečných komunistech raději nemluvě.“ Můj monolog skončil a dialog nenastal. Následoval projev spisovatelky Lenky Procházkové, který je ale už příliš dlouho totožný s tím,co říkala před půlrokem na Jazzové sekci či před rokem. Její projev plný dokonalých slovních obratů, řeklo by se vycizelovaných, byl ale na shromáždění pražského Klárova přece jen poněkud příliš intelektuální a zabýval se spíše cirkevní krádeží přehlasováním o jeden hlas odsouzeného korupčníka, jmenovaného poslancem na jeden den toho hlasování a poté uklizeného do kriminálu, než podvratnou snahou milovníků Schwarzenberka s podporou ambasády jisté nejmenované země.

Po návratu domů jsem se podíval na internetovou zprávu o průběhu demonstrace na Albertově. Je jasné, že buď v této zemi neexistuje tajná služba, tedy BIS, anebo jde o spolek na úrovni zahrádkářů. Nezasáhnout proti bombardování Zemana a delegací sousedních států vajíčky,omezit se jen na vyzbrojení Zemanovy ochranky deštníky, by v zemi s fungující demokracií znamenalo okamžité odvolání ředitelů civilních tajných služeb z vedoucích funkcí. Dál zřejmě fungují tak, jak to ze své dvacetileté praxe v těchto službách popsal ve své knížce Jiří Růžek. Jde evidentně o vyhozené desítky miliard za těch 25 let po plyšáku.

Celkový dojem z dnešního svátku je smutný. Na Klárov mělo přijít ne 500, ale nejméně pět, nebo ještě lépe deset tisíc občanů s jasným poselstvím: Stop snahám o Majdan v Praze!

Přejít do diskuze k článku 64 komentářů