Retro: Orwellova farma

Reklama


S těmi Romy jsme se dostali do pěkné šlamastiky. Vsadím se, že romská otázka není nijak řešitelná. Otřásla by přece základy našeho systému. Problémy se v něm neřeší, ale vydělávají se na nich peníze a moc.

Princip kolektivní viny sice neexistuje, alespoň podle vyjádření všech demokratických politiků, ale tentokrát jsme to slízli i za občany, které diskriminujeme.

Průměrný Čech si na ně stěžuje u vězeňské správy, že mají v kriminále větší výsady, než ostatní obyčejní vězňové, a že jej různě obtěžují pouliční kriminalitou. Je za to nařčen z rasismu. Jistě, všichni nepřizpůsobiví občané nejsou tak nepříjemní. Ale i obyčejný občan je pěkné kvítko, které, byť jen svojí pasivitou, poctivě buduje kriminální poměry v zemi zaslíbené.

Vyčítat někomu v demokracii a tržní ekonomice diskriminaci je ten nejpraštěnější počin. Především demokracie je aplikace tržní ekonomiky (obchodu) v politice, takže ekonomika a demokracie je jedno a to samé.

Pro nedovtipné čtenáře, kteří nečetli Orwella: Ekonomika je totalita (otroctví). Totalita je svoboda. Demokracie je totalita.

Obchod je ve své podstatě založen na diskriminaci, zvláště když se navíc ohání konkurencí. Dokážete si představit konkurenci bez diskriminace slabších? Přesto takovému bludu věří miliardy lidí, nebo alespoň občanů, kteří se vydávají za lidi. Mnozí z nich jsou dokonce i vzdělaní, a přesto takové blamáži upřímně věří. Člověk je povznesen nad soutěživost, jinak není člověkem, ale paskvilem. Pokud je člověk oblečen za občana, může to často znít jen hrdě, ale nic víc.

Je to podobná situace, jako ta s těmi idioty, kteří nadšeně souhlasili s vyhlášením války, a když se  poté začne loupit, znásilňovat a zabíjet, tak se ohrazují. Soutěž přece nabízí obětem předem definovaný vítěz. Pokud se jí zvířátka na Orwellově farmě nadšeně chopí a začnou se mezi sebou hašteřit, prasata si mohou v klidu s kolaborujícími lidmi (občany) vesele ožírat rypáky.

Náš systém a občané jím infikovaní zásadně nepřipouštějí svobodu druhému. Jsou podprahově naprogramování, že svobodu lze získat jen na základě útisku někoho druhého. Jejich velkohubým řečem nevěřte, neboť oni ve chvílích veřejných projevů utiskují své podvědomí. Když je po představení, toto jim cele vládne. Že si toho pyšný nositel Řádu za výstavbu demokracie (totality) na této planetě (globální vesnici) nemusí být ani vědom, to na tom nic nemění.

Na základě sklonu k vlastnění lze všechna zvířátka nahnat na jednu globální farmu a průmyslově je zneužívat. Obtížní nomádi a ovádi působí nepříjemně. Farma poskytuje jistotu – a to ze strany parazita Hospodáře, který jí potměšile vládne. Vypelichaným zvířátkům s opruzenými zadky nezbývá, než se k němu modlit.

Za svoji loajalitu Hospodin občas poskytne farmě pár svých výkalů. Tyto se na principu padajícího exkrementu přerozdělují. A na každého jistě nezbude. Pokud se o pár odpadků z panské jídelny mezi sebou hejno slepic hašteří, vznešené hodující celebrity tak mají více volného času, aby si užívaly plodů jejich práce.

V zájmu obchodu není nezávislost producentů energie, surovin a zboží. V zájmu demokracie není svoboda občanů – lidí. George Orwell by jistě řekl: „Vymyslete si něco jiného, nějaký jiný společenský systém, než tu vymlácenou slámu, kterou vám předkládají k přežvykování vaši parazité a predátoři. Jestli vám to však vaše slepičí mozečky dovolí.“

Každý národ i člověk na světě, má nárok žít na přirozeném, nezpoplatněném, nepropachtovaném a nezdaněném teritoriu. Napadneme-li však vlastnictví,  napadneme systémové kořeny rakoviny. Poukáže-li někdo na naše sklony k vlastnění, začne námi vztekle cloumat pud sebezáchovy. Ten i za cenu vlastního sebezničení nevlastnění nepřipustí.

Ortel si lidstvo vyřklo samo nad sebou.

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů