Retro: Věděl někdo, jak všechno dopadne?

Reklama


14. listopadu 2009

Motto I: Jeden falešný krok, a jsi u cíle jiných. (Stanislaw Jerzy Lec)

Otázka obsažená v titulu by mohla být celkem rychle a jednoduše zodpovězena – ano. Ale taková odpověď jen provokuje k otázkám dalším: Kdo jmenovitě a co konkrétního řekl? A kdy a kde? A proč a za jakých okolností? A pokud vše, co dnes ve „zpropadené voliéře Čech“ máme, bylo předpovězeno, tak proč se u dotyčného netrhnou dveře s novináři? Proč ho dnes není všude plno a mediální scéna nevytvoří svojí horkou celebritu? Takový vizionářský duch v daleko konkrétnějších obrazech, než v jakých viděl budoucnost sám veliký Nostradamus, zůstal naprosto nepovšimnut? Jak se to mohlo stát?

Lehce a jednoduše. Protože vše souvisí se vším, jedno podmiňuje druhé a akce nikdy nezůstává bez následného děje. Tak jako Cheopsova pyramida přesahuje oblouk námi poznaného času, tak neúprosná logika v rámci dialektického zkoumání strhává dříve či později formální fasádu každému systému. A mediální hmyz nemůže překročit svůj vlastní stín. Ztratil by totiž úplně v takové konfrontaci jeden ze svých proklamovaných hodnotových cílů – poctivou informaci.

Motto II: Nevolejte: „Král je nahý!“ teprve až když vám ukáže zadek. (Stanislaw Jerzy Lec)

„… Myšlenky a potřeby si nacházejí už lidi mladší a nevinnější. Svět nebude můj. Ale nerad se zabývám otázkou, čí bude a kdo si u nás dobude největšího vlivu na něj. Vidím možné hrůzy výroby, obchodu a dopravy. Bojím se plevele časopisů plných inzerátů. Nenávidím světla vytlačující z města zbytky noční tmy. Už zuřím nad planýrujícím přílivem turistů sem a nad ohlupující turistikou ven. Předem se pošklebuji nesmyslnému výtvarnu z ješitnosti i té příští, pod světlem slunka zbytečné svobodě projevu a shromažďování kdejakého dreku. Bojím se prostě – ale pak si uvědomím, že mne už to asi nezastihne – toho času, kdy nejsvobodnější budou zas jako dnes hlupáci a chytráci, jenže na rozdíl ode dneška se proti tomu nebude moci bojovat za svobodu, protože to bude přeci ona! Jak dnešní podzemníci postoupí blíž k „estališmentu“, který umolousají, aniž ho zušlechtí, a s nimi nastoupí další, ještě nedbalejší kritika, a tak dále a dále a níže. Tak toto přijde samo, i beze mne na Škroupově plácku. Proto jsem tam nebyl. …“

Motto III: Krev poražených mění často barvu vitězů. (Stanislaw Jerzy Lec) 

„…Poslední listopadovou sobotu, kdy se na Letenské pláni konal tábor lidu, požádal jsem organizátory také o slovo. Řekli mi, ať v poledne přijdu na místo. Tam jsem se dozvěděl, že s mým slovem se nepočítá, že však můžu jít na tribunu. Řekl jsem, že u věci, do které nesmím mluvit, nebudu dělat parádu. ‚O čem chcete mluvit?,‘ zeptali se. ‚Takto se mě neptala ani stranická organizace před sjezdem spisovatelů v roce 1967,‘ řekl jsem a šel.“

Motto IV: Často je nutno posunout se stranou, aby byl vidět profil epochy. (Stanislaw Jerzy Lec)

Citace mezi mottem II až IV jsou z knihy, kterou jsem vzal po létech do rukou zcela podvědomě. Autorem je známý spisovatel. Pavel Kohout ho oslovoval „Ludvíče“.

Motto V: Jedině vtip nás může smířit s groteskou života. (Stanislaw Jerzy Lec)

Máme dnes, co jsme chtěli? Nikoli. Jen šmíra protagonistů, cizí zájmy a mediokracie se nám rukou společnou a nedílnou pokoušejí infikovat mysl, že současný stav je „reálná svoboda, reálná demokracie a reálná prosperita“. Nablýskaná fasáda nikoli ve své podstatě nepodobná fasádě „reálného socialismu“ má ale zakrýt reálný aušusový obsah.

Na počátku byl podvod. Systémy, jak známo, drží při životě ideje, na nichž tyto systémy vznikly. V případě Sametové revoluce byla původní idea rychle vytěsněna reálným podvodem na úplném počátku. Podvod a lež jsou nesmazatelné stigma reálného třicetikorunového sametu. Jeho protagonisté nikdy nedovolí opravdu kritické zkoumání podvodu a lži, ke kterým nakonec ještě přiřadili manipulaci.

Na počátku bylo slovo. Na úplném konci jednou bude také slovo. Doufejme jen, že snad i pravdivé.

Amen.

Přejít do diskuze k článku 13 komentářů