Svět zdánlivých absurdit, jež však mají pevnou logiku

Reklama


Na různé nesmyslnosti života kdysi rád upozorňoval jeden prezident psaním absurdních divadelních her. Sice to od něj nebyl tak docela původní nápad, ale jako pokus o originalitu by se to – za určitých podmínek – započítat dalo. Nesměli bychom však vědět, že již od starověku tu byli i autoři jiní a mnohem geniálnější, kteří už dávno předtím psali o tomtéž, leč při tom znali i sociální základ těchto příběhů. Základ příběhů, který tomu literárnímu prezidentovi praštěných situačních tragédií odjakživa unikal.

Nicméně, protože i politika je sám život, tak i v té politice se při dobré vůli dá všemu nějak rozumět. Všechno má přece vždy nějakou příčinu i původ, včetně těch podivných absurdit. Jen my někdy o tom občas pouze příliš málo víme, ba někdy už nevíme vůbec nic. A také, někdy nám někdo úplně nelogicky cosi nějak „vysvětlí“ a když nesouhlasíme a máme názor jiný, tak on nás označí za paranoidního teoretika – a my na to jen udiveně koukáme. Nu … a jsme u jádra věci zdánlivých politických absurdit. Jsme u jejich příčin a jen virtuálně nepochopitelných důvodů.

Jinými slovy, jsme u praktické rovnice technologie moci: Politický cíl = peníze + realizační mechanismus + propagandistická nebo kamuflážní legenda.

Všichni víme, že existují lidé, kteří velmi rádi těm druhým organizují život a činí tak s obzvláštní chutí zejména tehdy, když jim to přinese nejen nařizovací a donucovací pravomoc bez velké zodpovědnosti, ale navíc i nějaký ten majeteček, aniž by kdo dál už mohl zkoumat poctivost či nepoctivost jeho nabytí. Těmto lidem pak nemusíme říkat jenom „kvazipolitici a pseudopodnikatelé“. Můžeme tam zahrnout i všechny kriminálníky, zloděje a podvodníky a rovněž různé vykladače ideologií a interprety dějin. Zkrátka, jak velekněze a šamany všeho druhu, tak i pseudohistoriky a mediální politruky soudobého kapitálu.

A sledovat přitom stav, komu a odkud se ti všichni kdysi narodili. Stav vytváření legend o minulosti a stav přítomnosti dějů a činů protagonistů. Stav tvorby podmínek pro vznik mocenských a majetkových zisků, jimž se pak vznešeně říká – „přidaná hodnota“. Stav tvorby záměrných absurdit, za nimiž vždy stojí logika původního úmyslu a metody provedení. Stav pokryteckého mluvení – a zdaleka ne jen socdemáckého – mluvení o úsilí, jak odstraňovat korupci, kriminalitu a nezaměstnanost, a stav záměrné a pečlivé politické údržby provozu toho všeho marastu.

A proč? Protože, pokud by už například, ze dne na den padla jen ta korupce, kriminalita a nezaměstnanost, zbourá se tím politický Systém. Nicméně, budiž propagandistům a jejich mediátorům přáno to veřejné řemeslo – tvořit dějiny. Jen by snad bylo jednodušší, kdyby věci aspoň občas také i oni nazývali jménem a nespouštěli nám před oči trvalou mediální clonu lží, přetvářek a pokrytectví. Ostatně, chce snad někdo ještě nějaký další příklad? Opravdu ano? Tak tedy dobrá, bude ho mít:

Ve světě jsou podnikány jak velmocenské proxy-války, tak i přímé vojenské agrese a vedle toho všeho vraždění a očividného násilí se jen neustále žvaní – o lidských právech. Jsou zabíjeni nevinní lidé, krade se a ničí cizí majetek – a vznešeně se přitom tlachá o nedotknutelnosti vlastnictví, humanitě a spravedlnosti. Rovněž pracovní donucování a smluvní vydírání je vydáváno za téměř přírodní „Občanský“ Zákon, přičemž lež a pokrytectví jsou oceňovány jako umění jednat s lidmi.

A co je pro civilizaci to úplně nejzhoubnější? Že některé celé národy jsou ideologicky označovány za společenství méněcenných, ale ti, kteří právě toto prohlašují, přitom ty „méněcenné“ stěhují jiným na dvorek a sami na původní území těch „méněcenných“ neustále lezou, aby tam nejprv bombardovali a pak vesele kradli a rabovali přírodní zdroje … Tak kde tedy je, ten důvod a příčina, proč si některá „civilizovaná společenství“ už konečně samy nezametou před svým vlastním prahem a nepřestanou se montovat do práv, území a do životů druhých národů?

Důvody jsou zcela jednoduché: Jsou v genetickém kódu chamtivosti ideologických filosofií všech až dosud existujících společenských Systémů s výjimkou socialismu (o utopii komunismu nemluvě). A také ve skutečně absurdní lži, že právě jen levičácká snaha o rovnost před zákonem a požadavek stejné spravedlnosti pro všechny, že to všechno je prý motivováno pouhou a výlučnou závistí chudých na vlastnictví majetku bohatých. Přitom – a to je zajímavé a pro dnešní dobu příznačné – že právě mechanismus vzniku bohatství nejnovějších korporačních „restituentů“ a rentiérů je tím největším ideologickým tabu „civilizační“ propagandy soudobého, údajně demokratického a humanistického, euroatlantického prostoru.

A proč? Protože jedni mají nějaké představy o bohatství a majetkovém luxusu ve vlastním životě – a druzí zas mají chytré hlavy, šikovné ruce a zdroje surovin pro ten luxus. Anebo – a to je vskutku zajímavé a pro „civilizátory“ zcela nepochopitelné – ještě jsou tady ti třetí, kteří vůbec o žádný životní luxus nestojí a naprosto jim postačí, když na ně jen pěkně svítí slunce, jsou přitom zdraví a nemají příliš velký hlad, protože kolem nich rostou sady s banány … Nu a právě ta klidná nečinnost těch nejpočetnějších a zcela nemajetných a jejich spokojenost s málem, to ty „civilizované hybatele dějin“ popuzuje nejvíc.

A tak – a ještě jednou – proč? Protože právě ta spokojenost jedněch generuje zlost a závist druhých – aniž by v tom hrál roli jen ten majetek. Jak je z toho vidět, vůbec to pak není jen ten majetek, co lidskou závist vytváří. Je to zejména ten vyrovnaný pokoj v duši, třebas by byl v chudobě. Klid, který hamižníci neznají. A zase a znovu: Proč? Protože stejně jako vzduch a dýchání, nebyl ZATÍM JEŠTĚ nikým „civilizovaným“ ten spokojený lidský klid na žádném burzovním trhu nijak oceněn a vyspekulován a nelze jej proto pomocí nějakých „povolenek“ ani – ale jen zatím – nijak zobchodovat tak, jako se to například už podařilo u vzduchu a u vody.

A tak, už od vzniku lidstva, vždycky ti, kteří sexuálně náhradně touží mít v rukách alespoň něco vlastnicky hmotného a chtějí to lehce a zadarmo získat a zároveň přitom ty druhé nějak ponížit (a to taky u nich s potlačeným šťastným sexem souvisí), tak alespoň vymýšlejí nejrůznější organizační, manipulační a náboženské ideologie pro ty ostatní „vlastníky“ vyrovnaného životního klidu. Vytvářejí složité psychologické konstrukce a často až fašistické výmysly, lži a pokrytecké teze se stále stejným sociálně neokoloniálním cílem – jak co nejsnadněji zabrat cizí území s přírodními zdroji těch druhých, dnes tak spokojených. Zabrat s cílem, ty druhé lidsky pošlapat, pracovně vykořistit a mocensky ovládnout, anebo je rovnou – jako nadpočetné lidi a nedostatkové zdroje orgánů a tkání – „humanitárně“ vyvraždit.

Nu a pokud tu celou propagandu a ty plány a činy oněch „tvůrčích mocenských duchů“ někdo příliš brzy, předčasně a vlivem zdravého selského rozumu odhalí – je buď označen za paranoidního a konspiračního teoretika, nebo za potenciálního či skutečného „teroristu“, nebo – dokonce a nedejbože! – za bolševika. A když už jsme zmínili ten teror, tak se zkusme krátce nad tím pojmem zamyslet: Takže, když už jasně nejde jen o teror válečný agresivní, koloniální, velmocensko-zlodějský a vykořisťovatelský, tak jaký teror by potom tady mohl ještě být? Inu, už jen ten jediný a důvodně možný: Teror partyzánský, teror ze zoufalství, teror proti stejně teroristickým agresorům, kdy síly ani prostředky k jinému způsobu obrany vlastního života a území už nestačí. Tak vida, jak je to vše jednoduché …

Ano, socialismus vždycky byl a i dnes je politicky nebezpečný všem ekonomickým kriminálníkům a chamtivým sobcům. Je nebezpečný proto, že už jednou na planetě Zemi v celé její šestině dlouhodobě a hospodářsky úspěšně existoval, přičemž lidstvu ukázal novou cestu občanského mírového života. Cestu ke spravedlivé budoucnosti pro ty, kteří neměli to štěstí narodit se v domech majetkových bohů. Pro kapitalismus se tak zrodilo a poměrně dlouho tu už jednou žilo – nebezpečí vlády sociální spravedlnosti, která pro Systém Mamonu vždy znamená jen jeho rychlou politickou smrt.

A právě proto již tak brzy po konci Druhé světové války na Západě vznikla panika, která zachvátila finanční, zednářské i náboženské kruhy „demokratického“ světa a vyburcovala je k novým a jen o trochu studenějším diplomatickým válkám, než byla ta horká Druhá Světová. K tichým a chladným válkám s praxí mezinárodních naschválů, špionážního vraždění prezidentů, politických intrik, vykořisťování, korupce a zrady. A také s tou nejnovější a tak příznačně křečovitou snahou – s americkým velmocenským úsilím o globální Nový Světový Řád.

Jak? Inu jednoduše: Pouhým dobrovolně povinným „smluvním“ donucováním malých národů k uzákonění konce jejich svrchovanosti a nedotknutelnosti hranic jejich území. Tím, že jejich mezinárodní „smlouvy“ s vyvolenou hlavní velmocí  – Amerikou a její loutkou EU – tak, že právě tyto „smlouvy“ budou mít už definitivně mnohem vyšší právní sílu, než Ústavy a zákony všech až dosud svobodných a svéprávných menších států kontinentu. A bylo to. Jak je tedy vidět, tak rovněž absurdní svět demokratů má svou pevnou logiku. Logiku „dohod“, kdy silnější něco tomu slabšímu zkrátka DOHODNE a možná mu na to časem schválí i nějakou tu DOTACI.

Říká se sice, že normálním mírumilovným lidem nejvíc škodí zbabělí a závistiví práskači a hloupí, fanatičtí a bezohlední primitivové. Život nám však naznačuje, že daleko větší sociální hrozbou pro všechny poctivce jsou křiváčtí a zároveň chytří darebáci. Měli bychom na to myslet. Denně na to myslet a také denně naslouchat jasnozřivým hlasům kolem nás. Vědět, že náš každodenní Svět zdánlivých absurdit, má vždy své reálné příčiny a svou vlastní pevnou a zcela metodickou logiku. Logiku původců záměrně opakovaných destrukcí nejen konstrukčně odepsaných a asbestem izolovaných mrakodrapů, ale zejména sociálních a mezinárodních vztahů.

Ano, náš dnešní svět má nejen tu prostou logiku mírumilovné pasivity důvěřivých poctivců. Poctivců jednoduchých a nevědomých. On má zároveň, řečeno slovy jednoho z mých přátel, také i druhou velmi zhoubnou logiku, tu sociálně válečnou: Logiku nebezpečných aktivit inteligentních a vzdělaných parchantů.

 

Přejít do diskuze k článku 10 komentářů