Riskuje Rusko, že se opět ocitne v afghánské bažině?

Dmitrij Něrsesov, Jurij Kondratěv

14. dubna 2017

Od 14. dubna proběhla v Moskvě konference ohledně urovnání situace v Afghánistánu. Zúčastnilo se jí 12 zemí, včetně USA. Jak to pomůže afghánskému usmíření? A nepadne Rusko opět do tamější bažiny nekonečného  konfliktu? O tom těsně před konferencí promluvila orientalistka Darja Mitina.

Konferencí týkajících se afghánského smíření už bylo mnoho. Před tím byla v Moskvě v prosinci. Afghánistán na ni nebyl, k jeho velkému roztrpčení, pozván. Zúčastnili se jí Rusko, Čína a Pákistán. Nyní je otázka Afghánistánu opět aktivní a Rusko zde nehraje první housle. Na konferenci 14. dubna Moskva pozvala USA, Čínu, řadu dalších středoasijských států a skutečně také Tálibán. To oficiální Afghánistán obzvláště rozhořčilo. Aktivizace afghánské otázky není náhodná. Afghánské vládě se způsob, kdy je osud jeho země rozhodován kýmkoliv kromě ní, nijak nezamlouvá. Ovšem realita je taková, že roli operátora v tomto konfliktu si nenárokuje jen Rusko. Zde se velmi zaktivizovaly USA, Čína a Saúdská Arábie, avšak „řízení afghánského provozu“ není rozhodnuto.

Jedna z konferencí byla v Pekingu ve složení: afghánská vláda, Tálibán, Čína a Pákistán, pro Čínu výhodném, protože má na Pákistán zvláštní vliv. Rusko má svůj náhled a konfigurace, která nastane, bude záviset na tom, jak bude postupovat ruské ministerstvo zahraničí.

Jeví se to tak, že i pro afghánskou vládu je Tálibán de facto a téměř i de iure nejen protivníkem, ale také partnerem pro jednání?

Je potřeba rozlišovat oficiální postoj kábulské vlády a reálnou situaci, se kterou se střetává a do které ji tlačí zahraniční partneři. Podle oficiálního postoje nemá Tálibán ani právní, ani morální opodstatnění zastupovat afghánský národ. Je to teroristická skupina a pro Rusko není rozdíl mezi Tálibánem a dejme tomu Islámským státem. Pro nás je to stejné, jen z jiného pohledu, proto právem odmítáme být zde rovnocennými vyjednavači. Ovšem je přirozené, že když svolají konferenci o Afghánistánu Spojené státy, Rusko nebo Čína, nemůže být Tálibán mimo.

Pro Afghánistán je nemilým překvapením zcela jasně se měnící postoj Ruska v této otázce. Naše náhledy zde nejsou stabilní a nejednou jsem upozorňovala, že považuji jednání našeho ministerstva zahraničí ohledně řešení záležitosti Afghánistánu za nesprávné a chybné. My se skutečně snažíme dělit teroristy na špatné a méně špatné a k čemu to vede, to vidíme. V Moskvě nyní sdělili svůj náhled: IS jsou darebáci, ale Talibové zase nejsou tak špatní. Již dříve byly s Tálibánem jakési neveřejné kontakty v Dušanbe a v Perském zálivu.

S Tálibánem se nestýká jen Rusko, ale i USA a další vlivné země?

Samozřejmě. U USA je to pochopitelné. Jejich role v Afghánistánu je destruktivní. Jejich akce je možno nazvat mírovými jen za určitých okolností. I Čína má vlastní historii v otázce této země. Ještě loni jezdila do Číny na pozvání čínské vlády skupina tálibánského vedení. Tuto skupinu vedl šéf Tálibánu v Kataru, byli to tedy mimoafghánští Talibové. Stále se nabízí otázka, zda by se nemělo zastupitelství Tálibánu v Kábulu zavřít. Číňané kontaktují Tálibán přes kancelář v Dauhá. Je to symptom, že Čína chce mít zcela zvláštní roli. Přirozeně, že se ohledně toho Rusové a jejich ministerstvo zahraničí na nic neptali.

Hlavní úskok v přípravě nynější moskevské konference o Afghánistánu spočíval v tom, že Amerika silně tlačila na afghánského prezidenta a na předsedu výkonné vlády, aby se akce nezúčastnili. Mezi ostatní argumentací bylo hlavním důvodem to, že USA budou připravovat konferenci pod záštitou OSN a tam nebude Rusko důležitým hráčem. Proto se Afghánistán nemusí na Rusko obracet.

Myslím, že zde Rusko nezaujímá zcela správné postoje. Znepokojení, které vyjadřuje afghánská vláda, je odůvodněné. Naše změny postojů k Tálibánu považuji za nepodložené, na něj není možno vsadit. Není možno se s ním domluvit.

V Sýrii jedná Rusko naprosto jinak a je úspěšné. Odtud diplomaticky vytlačilo USA. Zdařilo se to, protože hned od počátku zaujalo zásadový postoj. V Sýrii nás Američané nepřiměli zvát seskupení Džabhat an-Nusra a jednat s ním a dalšími, údajně umírněnými.

Samozřejmě, že je situace v Sýrii a v Afghánistánu rozdílná. V Sýrii jsme zaujali rozhodný postoj a zde si myslíme, že dosáhneme úspěch diplomaticky – jednáním. A snad dokonce s využitím Tálibánu v boji proti IS.

Převzato z Pravda.ru

***

Palivo Westinghouse: na Záporožské jaderné elektrárně se odpojil energetický blok

Vasilij Ťomnyj

19. dubna 2017

Blok č. 6 na Záporožské jaderné elektrárně odpojila automatika. Příčiny nejsou uvedeny, ale je známo, že tato elektrárna jako první na Ukrajině použila americké jaderné palivo společnosti Westinghouse. V úterý večer informovaly o defektu stránky elektrárny. Ze zprávy elektrárny vyplývá, že na ní pracují ze šesti bloků jen čtyři. Radiační expoziční příkon kolem elektrárny i v ochranném pásmu ( okolí do vzdálenosti 2,5 km) je  uváděn 8 až 12 mikrorentgenů za hodinu, což odpovídá přirozenému radiačnímu pozadí.

Od doby, kdy se v Záporožské jaderné elektrárně začalo v únoru 2016 používat palivo společnosti Westinghouse, přicházely takové situace v elektrárně jedna za druhou. Dne 14. srpna byl odpojen k opravě blok č. 5. Byl první osazený americkým palivem. V září byl odstaven k opravě šestý blok a v říjnu druhý. Poslední fungoval jen 2,5 týdne po generální opravě, přitom měl prodloužit práci reaktoru až do roku 2026.

Po pěti měsících byl druhý blok opět odpojen. Charakteristické je, že v této době byl na Ukrajině výjimečný stav v energetice nařízený ukrajinskou vládou kvůli blokádě Donbasu. Krátce po odstávce dostala Záporožská JE nový příděl amerického jaderného paliva.

Dnes je hlavním dodavatelem jaderného paliva pro ukrajinské JE ruská společnost TVEL, součást Rosatomu. Avšak kvůli diverzifikaci dodávek jaderného paliva se Ukrajina dohodla v roce 2014 s Westinghouse na nákupu jejich paliva pro některé bloky svých JE do roku 2020. Přitom je známo, že osazování reaktorů sovětského typu prvky Westinghouse je krajně rizikové. Důkazem je jejich instalace v Temelíně, kdy se ukázalo, že se americké palivové články deformují. To vedlo v Temelíně k výraznému zdržení výroby energie. Reaktory musely být odstaveny mimo provoz k výměně poškozených palivových tyčí (kazet). Cosi podobného se nyní děje na Záporožské JE.

Dosud v důsledku nevhodného jaderného paliva nenastaly vážné následky, ale hra v této „americké ruletě“ nemůže skončit dobře. Jeden pochybný experiment už byl příčinou ohromné havárie na jaderném zařízení. Dnes vede kyjevská vláda zemi nepochybně k opakování černobylské tragédie.

Převzato z Politikus.ru

***

Odchod Velké Británie z EU může být ukončený?

Jelena Pustovojtova

20. dubna 2017

Předčasné volby britského parlamentu, které oznámila Mayová, to je krok zoufalé premiérky, neschopné prosadit výsledky referenda o odchodu z EU. Podle jejích slov jsou „volby jedinou cestou k zajištění stability a bezpečnosti na roky dopředu“. Pochopme to tak, že bez voleb nemají Britové naději na Brexit.

Je příznačné, že hned další den po oznámení, 19.dubna, byl parlament připraven potvrdit plán premiérky o volbách 8. června. Znamená to, že obě strany předpokládají, že s pomocí voleb upevní své postavení. Britská ekonomika přesvědčivě roste a předbíhá růstem ekonomiku EU. V dohledu není žádný odchod velkého byznysu z „londýnského ráje“. Jenže to, co je výhodné pro Londýn, je krajně politicky i ekonomicky škodlivé pro Brusel. Například návrat práva pro Velkou Británii na regulaci rybolovu ve vlastních vodách je v rozporu s požadavkem Dánska, které už připravilo soudní tahanici a žádá, aby Londýn po odchodu z EU uznal „historické právo“ dánských rybářů lovit sledě v britských vodách, které existuje od 15. století.

The Guardian píše, že se v Kodani přehrabují v archivech, aby podložili právo na rybolov u britských břehů. Dánové loví přibližně 40 procent ryb ve dvěstěmílové ekonomické zóně Velké Británie – člena EU. Dánský ministr zahraničí Samuelsen má za to, že některé pobřežní regiony země, zejména v Jutsku, jsou ekonomicky zcela závislé na přístupu do britských vod. Dánsko očekává, že se stejnými nároky přijde ještě 7 států EU. Ekonomická zóna Velké Británie má začít platit od roku 2019. Třetina úlovků rybářského loďstva EU pochází z britských vod a jejich ztrátou přijde EU o polovinu loďstva a asi 6 tisíc pracovních míst.

Hlavní rozpor v roztáčejícím se boji kolem odchodu Velké Británie z EU nejsou sledi a tresky. Jestliže Evropskou unií uražená Británií zakáže dovoz ryb z EU, udeří to na trh tak, že bude Bruselu horko. Ovšem horko bude i Mayové. S předčasnými volbami riskuje, že se jí nemusí podařit získat potřebné dvě třetiny hlasů, s nimiž by překonala odpor labouristů. Porážkou konzervativců ztratí premiérské křeslo, do kterého usedla bez voleb, po náhlé demisi Camerona. I uvnitř její vlastní strany nemá jen příznivce. Pro každého premiéra Spojeného království je nejhorší zvyšující se nátlak Bruselu, připraveného  využít jakoukoliv maličkost, aby donutil Brity „zamyslet se“ nad cenou, kterou zaplatí za odchod.

Je naprosto jasné, že ve Sněmovně lordů, do které se nevolí, nepřibývají Mayové spojenci. Volí se jen do Dolní sněmovny. Ze členů parlamentu budou opět vybráni ministři a premiér. Situace je nejistá a záruku vítězství nemá nikdo. K riskování předčasných parlamentních voleb existují dva vzájemně se vylučující důvody: předsedkyně vlády buď zjistila kolektivní odpor parlamentu a nátlak Bruselu a není si jistá, jestli „ukormidluje loď k Brexitu“ bez velkých ztrát a rozhodla se ustoupit, nebo jde vabank a dává v sázku své ambice a kariéru, aby uchránila projev vůle Britů před celou Evropou.

Pravicový tisk Velké Británie komentuje rozhodnutí o předčasných volbách v roce 2017 namísto v roce 2020 jako „politický propad“, rozhodující posun k tomu, aby měla volné ruce k jednání s 27 dalšími členy EU a doma rozdrtila opozici.

Čas útoku na opozici je vhodný. Mayová a její konzervativci jsou daleko před labouristy. Problém je jen v tom, že v řadě jí navrhovaných reforem má opozici i ve vlastní straně. Při ní stojí veřejnost i ekonomický růst: hned po vyhlášení parlamentních voleb rostla libra a začaly růst desetileté státní dluhopisy. Jenže všechny tyto znaky vítězství nemusejí být nic platné, pokud dvě třetiny parlamentu neodhlasují předčasné volby. Potom by nebylo možno opozici a Brusel překonat.

Pokud se nepodaří zapojit do parlamentu nějaký „výsadek“ hlasující s Mayovou pro Brexit, bude proces rozvodu s EU permanentní, nebo bude mít jen vnější znaky odchodu z EU a Britům zůstanou všechny neřesti a slabiny bruselské administrativy.

Reuters píše, že se v nejbližších dnech hodlají setkat vůdci Nizozemí, Dánska a Irska, aby situaci v Londýně projednali. Podle irského premiéra tyto tři země „Brexitem nejvíce utrpí“. Mají podobné postoje ohledně obchodování a konkurence a zřejmě půjdou na ruku Bruselu, který pro jednání s Británií vytváří jednotnou frontu. Theresa Mayová se musí stát novou „železnou lady“, aby dokázala obstát v boji na dvou frontách.

Převzato z Fondsk.ru

***

Zvítězí nový Kaddáfí nad Západem?

Alexandr Artamonov, Jurij Kondratěv

20. dubna 2017

Evropský koordinátor Mezinárodního revolučního výboru Frank Pucharelli uvedl ve svém rozhovoru pro Pravdu.ru, že Sáif al-Islám Kaddáfí, syn a duchovní dědic Muammara Kaddáfího, byl vysvobozen ze zajetí a vystoupil před Nejvyšší radou libyjských kmenů. Ta jej uznala za hlavu Dočasné vlády, která se musí dostat k řízení Libye a začít vytlačovat okupanty NATO a OSN.

Mezinárodní revoluční výbor byl vytvořen Muammarem Kaddáfím již v roce 1967 a byl výkonným orgánem zelené revoluce, která dovedla k vládě duchovního otce a vůdce Džamahírije. Podle Pucharelliho nyní výbor opět funguje a je připraven k povstání a navrácení zákonné vlády do Libye.

Od doby zelené revoluce má výbor právo předávat legální vládu. Má různé styky s nacionálními hnutími ve světě a ohromný počet příznivců v Evropě, Africe, Jižní Americe a v zemích Maghrebu.

Připravili jsme konferenci 21. března, jíž se účastnili i představitelé republik Donbasu, které bojují za nezávislost. Na konferenci byla i nacionalistická hnutí Korsiky a dalších podobně bojujících zemí. Nejvýjimečnější účastník byl představitel Nejvyšší rady libyjských kmenů. Přirozeně zastupoval libyjský lid, který je pod jhem okupantů z NATO už od roku 2011. Konference měla poukázat na roli mezinárodní finanční oligarchie, která se za pomoci NATO, ozbrojených sil USA a zemí Evropy snaží udělat z Libyjců otroky. Předvedla, jak lze najít jiné řešení, jak se sjednotit a legálními způsoby se postavit snahám o okupaci touto mezinárodní oligarchií.

Před půl rokem jste řekl, že Libyjci nyní chápou co ztratily smrtí Muammara Kaddáfího. Vládne u nich chaos. Kdy opět přijde k vládě Džamáhírije?

Návrat Džamáhírije je nevyhnutelný. Sešla se Nejvyšší rada Džamáhírije a připravila řešení ohledně dočasné vlády. V nejbližších měsících očekáváme začátek lidového povstání v Libyi k legalizaci národní vlády. Pro Džamáhíriji vystupuje přibližně 80 % kmenů. Ty jsou také věrni duchovnímu odkazu Muammara Kaddáfího.

Nyní pracují v utajení, ale my provádíme každý den konzultace mezi kmeny náležejícími do lybijského státu. Nedávno bylo rozhodnuto o jmenování Sáifa al-Isláma Kaddáfího do funkce hlavy Dočasné vlády. Aisha Kaddáfí bude komunikovat  se zahraničím a Ali Kana, bývalý velitel jižního sektoru vojsk Džamáhírije, bude ministrem obrany. Lid Libye se organizuje.

Od roku 2011 zasahují OSN i NATO do našich věcí. Vykrádají naše bohatství, ale budou se muset smířit s porážkou. Nedokázali se domoci legalizace své vlády. Dnes nejsou takfíristé schopni konsolidovat většinu libyjských kmenů a obnovit stabilní systém. Rada libyjských kmenů, která zastupuje většinu libyjských obyvatel, dosud funguje tajně. Od roku 2011 byl Sáid al-Islám Kaddáfí v zajetí ozbrojených skupin. A nejen to. Ti, kteří jej věznili, jej určili i za hlavu povstání. Pochopili, že dvě třetiny obyvatel stojí za ním a žádají si návrat Džamáhírije. Jen oni mohou usmířit Libyi a zavést mír v zemi. On symbolizuje jedinou zákonnou vládu schopnou stabilizovat Maghreb a vypořádat se s takfíristy, kteří dostávají peníze od NATO a kolonizovali severní Afriku. Problém Libye je dnes v tom, že tam operuje 1200 banditských takfiristických formací a dalších mafiánských skupin.

Nyní je situace ve světě podobná situaci před druhou světovou válkou. Začala už?

Myslím, že začala už v roce 2011, od tak zvaného arabského, ve skutečnosti amerického jara. Nejsme na úsvitu třetí světové války, ale jsme v ní již 6 let. Světová oligarchie nejenže pracuje prostřednictvím vlád západních zemí, ale také aktivně využívá teroristy.

Dnes tu sebranku bojovníků z celého světa vyhánějí ze Sýrie. Co budou dělat? Budou pokračovat v její destabilizaci a destabilizovat i Libyi a další země. V podstatě i Evropu. IS dnes táhne přes Sicílii do Evropy a velmi brzy bude destabilizovat její země.

Převzato z Pravda.ru