Svět ruskýma očima 496

Reklama


10_svet_ocima_ruska

Science: Ukrajina nakazila spalničkami celou Evropu

26. února 2019

Vědecký časopis Science uveřejnil článek obviňující Ukrajinu z epidemie spalniček, která zachvacuje celou Evropu.

V roce 2018 se v Evropě zvýšil počet nemocných spalničkami trojnásobně, konkrétně jde o 83 tisíc osob. Původ je v Ukrajině. Světová zdravotnická organizace v Ženevě udává, že v roce 2017 onemocnělo spalničkami 25 tisíc lidí. Na Ukrajině v roce 2018 onemocnělo 15 tisíc lidí, z toho 7 zemřelo. Současná úřadující ukrajinská ministryně zdravotnictví, kterou Science nazývá lékařkou, obviňuje z epidemie korupci a občanskou válku na Donbasu a krom toho negativní vztah obyvatel k očkování.

Autorka článku Wadmanová musela přiznat, že nová ukrajinská vláda zapomněla vakcínu proti spalničkám objednat, což si připomněla až koncem roku 2015. Kvůli nedostatku vakcíny bylo v roce 2016 naočkováno jen 42 % malých dětí. Následovala druhá vlna doporučeného očkování, a to zahrnovalo jen 31 % šestiletých dětí. Podle Světové zdravotnické organizace musí být naočkováno 95 % dětí, aby se nemoc nešířila.

Autorka uvádí i další potíže v zemi vítězného majdanu. V roce 2018 prozkoumalo ministerstvo zdravotnictví vypuknutí spalniček v Zakarpatí. Ukázalo se, že v nemocnici často vypínali elektřinu, přičemž nebyl vlastní generátor.  Vakcína nebyla uložena při teplotě pod 8 stupňů Celsia, čímž se stala neúčinnou a její použití při očkování ztratilo smysl. Ovšem v úřadu Suprunové objevili „ruskou stopu“: „Mezi infikovanými bylo přes 20 tisíc dospělých, kteří mohli být naočkování před desetiletími ruskou vakcínou zastavenou v roce 2001.“ Zdravotničtí ouřadové se nyní snaží určit, zda se časem nesnížila účinnost této vakcíny a plánují opakovanou vakcinaci těch, kteří byli očkováni již velmi dávno.

V článku se praví: „Ministerstvo zdravotnictví se snaží dohnat zanedbané. Nyní nakupuje levné vakcíny přes UNICEF a vysílá mobilní brigády specialistů na očkování ve školách Lvovské oblasti, kde je situace se spalničkami velmi špatná. Navíc má ministerstvo v úmyslu organizovat pro špatně placené ukrajinské lékaře doplatky za vakcinaci všech dětí v jejich rajonech. V roce 2017 zahrnovala vakcinace dětí šestiletých a mladších 93 %, resp. 91 %.  Jenomže kvůli velkému množství nenaočkovaných, nebo nedoočkovaných Ukrajinců epidemie pokračuje.“

Suprunová připravila nestandardní program, ve kterém se bude babičkám a dědečkům, kteří na Ukrajině často hlídají malé děti, vysvětlovat. Budou přesvědčováni o nezbytnosti očkování svých vnuků. Ale jak to budou dělat, se neříká. Asi prostřednictvím Facebooku.

Science konstatuje: „Vzplanutí epidemie spalniček na Ukrajině nastalo koncem roku, kdy počet případů významně vzrostl na celém světě. V polovině ledna dostala Světová zdravotnická organizace informaci o více než 229 tisících případů v roce 2018. Očekává se, že v červnu, až budou známy definitivní údaje, se počty ve světě zvýší. Srovnáním s rokem 2017 je počet nakažených vyšší o 32 %.“

Science bohužel nepíše o tom, že „zapomnětlivost“ pomajdanovské vlády je jen výmluva. Kyjevští ouřadové ve skutečnosti zakázali ruské imunobiologické preparáty. V zemi dnes nejsou vakcíny a séra na jiná, závažnější onemocnění než jsou spalničky. Jen 5 % Ukrajinců je očkováno proti záškrtu, jediný účinný lék dávno není k dispozici. Evropa by se měla vážně zamyslet, vždyť právě ona bude přebírat štafetu epidemie záškrtu.

Podivné je to, že právě Ukrajina se stala zdrojem nákazy spalničkami u Evropanů: Vždyť v zemi je síť amerických biologických laboratoří pod patronací Pentagonu, které prý byly budovány proti biologickému nebezpečí. Ale jako obvykle to dopadlo naopak. Čím více laboratoří a čím vehementnější je kontrola jejich činnosti, tím častější jsou na Ukrajině epidemie a vzplanutí dávno zapomenutých nemocí. Když vláda dopouští nedostatek vakcín a sér v zemi, mění se Ukrajina na biologickou bombu pro Evropu i pro Rusko.

Převzato z Fondsk.ru

***

Americkým vojákům v Arktidě vadí „tyranie vzdáleností“

Vladimir Prochvatilov

25. února 2019

Admirál James Foggo, velitel amerického válečného námořnictva v Evropě a v Africe prohlásil, že USA nedovolí Rusku a Číně panovat v Arktidě a kontrolovat Severní námořní cestu. Řekl: „Rusko považuje Arktidu za svoje území. Ve skutečnosti je to mezinárodní prostor a my máme zájem, aby zůstal volný a otevřený pro všechny.“ Admirál mířil svou řečí i na Čínu, která není členem Arktické rady, ale spolupracuje s Ruskem na účasti na arktických obchodních cestách. Projekt Polární hedvábná stezka zahrnuje rozvoj infrastruktury Severní námořní cesty, konkrétně modernizaci námořních přístavů v Murmansku, Sabettě, Archangelsku, Tiksi a Uelenu.

Při své nedávné návštěvě Islandu ubezpečoval Pompeo: Rusko a Čína směřují k nadvládě v Arktidě, což je pro takové svobodymilovné země jako je Island a Amerika nebezpečné. Ještě před Pompeem ohlásil admirál Spencer, šéf vojenského námořnictva USA, že v létě vyšle Washington do Arktidy vojenské lodě k prověření jejich práce ve vysokých zeměpisných šířkách. Řekl také, že americké vojenské námořnictvo se v Arktidě nachází pravidelně od roku 1960. Doposud tam byly americké ponorky nebo hlídková letadla, ale nikoliv hladinové bojové lodě, které se v severních šířkách mohou střetnout s potížemi. Admirál uvedl, že křižníky třídy Ticonderoga, které byly součástí loďstva v osmdesátých a devadesátých letech, byly projektované na parní systém odstranění ledu z lodi. Nové válečné lodě už toto nemají.

Poprvé přibližně za dvacet let přeplula polární kruh americká útočná skupina vedená letadlovou lodí Harry Truman, aby předvedla „pružnost a výdrž“ vojenského námořnictva USA. Ale nepovedlo se. Letadlová loď potíže neměla, ale ostatní lodě na tom nebyly dobře. Po skončení cvičení řekl asistent zástupce velitele námořních sil USA Barker, že v blízké době je malá pravděpodobnost připojení amerických hladinových lodí k americkým ponorkám – omezujícím faktorem pro Američany je logistika.

Podle Pavlovského, šéfa volebního štábu republikánské senátorky za stát Aljaška, mají válečné i obchodní lodě USA pro plavbu v severních vodách potíže s „tyranií vzdálenosti“. Jejich domovské přístavy jsou vzdáleny stovky mil od Arktidy. Dnes mají USA v severních šířkách jen dva válečné objekty: Thule na severu Grónska a leteckou základnu v norském Stavangeru.

Oproti válečným lodím USA majícím potíže s ledovým krunýřem a s bouřlivým počasím ve vodách Arktidy, se zde americké letectvo usazuje. Dvě velké letecké základny na Aljašce vysílají stíhačky F35A Lighting k doplnění dřívějších F22 a F16. Budou tam vybudovány i nové vojenské objekty a doplněny o 10 tisíc vojáků. Budou spolupracovat s kanadskými radarovými stanicemi pro sledování raket a letadel.

Velitel služby pobřežní ochrany upozornil, že jsou potřeba ledoborce. Rusko jich má 40, Čína 2 a USA rovněž 2, ale jen Polar Star je těžký ledoborec schopný pracovat v Arktidě i Antarktidě. Šéf pobřežní stráže admirál Tsukunft loni v prosinci odmítl žádost na provedení operace k zajištění volné plavby v Arktidě, protože se bál, že se 40 let stará Polární hvězda rozpadne a USA budou muset žádat Rusko o její přepravu do přístavu na opravu. Drsné arktické podmínky nutí velitele, aby pro opotřebovanou Polární hvězdu zajistil k plavbě roční rezervy zásob pro případ vážného defektu.

Nyní je stavba amerických ledoborců odložena kvůli přetahování se Trumpa s Kongresem ohledně zdi na mexické hranici. Dříve USA plánovaly přidělit na nový ledoborec 750 milionů dolarů, ale Kongres to zamítl.

V minulém roce Sergěj Šojgu na kolegiu ministra obrany varoval ohledně nebezpečí konfliktů v Arktidě, neboť se tento region změnil na „objekt teritoriálních, zdrojových a vojensko-strategických zájmů řady států“. Rusko přijímá důležitá opatření, aby zajistilo na severu svoji bezpečnost. Severní loďstvo je rozčleněno na jednotlivé strategické útvary a je posilováno novými loděmi a ponorkami. Na ostrově Kotělnyj a na Zemi Františka Josefa jsou posíleny posádky, objevily se nové arktické brigády ve Východní Sibiři a vylepšuje se systém protivzdušné a protiraketové obrany.

Před několika lety bylo na arktických ostrovech a na pevninské zapolární části Ruska rozmístěno a vybaveno 6 vojenských základen: na Kotělném (Novosibiřské ostrovy), Alexandřině zemi (Země Františka Josefa), na Nové zemi ve vesnici Rogačevo a na Šmidtově mysu na Wrangelově ostrově (Čukotský autonomní okruh).

Ministr Šojgu na kolegiu ministra obrany oznámil: „Od roku 2013 bylo v podmínkách Vysokého severu postaveno 545 objektů o celkové ploše 710 tisíc čtverečních metrů. Takovou ohromnou výstavbu v arktických šířkách neprovedla ani jedna země světa.“

V Arktidě jsou vybudovány vojenské systémy PVO Arktický trojlístek a Arktický jetel, které nemají ve světě obdoby. Na každém z nich celoročně slouží až 150 vojáků. K bojovému užití v arktických rajonech Ruska slouží také 10 vojenských letišť. Proto úvahy admirála Fogga o tom co USA dovolí nebo nedovolí Rusům v Arktidě zůstanou jen úvahami. Dokonce i když budou mít USA těžké ledoborce a jejich válečné lodě budou zařízeny na boj s ledovou pokrývkou lodí a vzniknou-li v Arktidě vojenské základny USA, nikam se neztratí „tyranie vzdáleností“, která tak vadí americkým admirálům. Arktická vojenská logistika je na straně Ruska.

Převzato z Fondsk.ru

***

Hyena Evropy opět zvedá hlavu

Sergej Pavlenko

27. února 2019

Ve dnech 21. a 22. února navštívila litevská prezidentka Grybauskaité Polsko, bylo to poprvé za deset let. Jednání mezi Polskem a Litvou se týkalo vojenských otázek. Varšava připojila zájmy Poláků žijících v Litvě. Podle soupisu z roku 2016 se jedná o 166 tisíc osob. Tato menšina je soustředěna především na uceleném území ve východních oblastech. Více než 15 % jich je ve Vilniusu.

Za prezidentky Grybauskaité byla vzhledem k Polákům přijata některá diskriminačních opatření: Bylo zkráceno vzdělávání v mateřském jazyce a jména ulic a obydlených míst byla násilně převedena do litevštiny. Zvláště bolestivá je otázka psaní polských jmen a příjmení v dokladech. Vláda požaduje přepsat je do litevštiny.

Při návštěvě bylo téma litevských Poláků dotčeno jen okrajově. Ti se dávno pohoršují nad politikou mateřské vlasti. tentokrát jim vadí to, že dali litevské prezidentce nejvyšší polské vyznamenání – řád Bílého orla. Členka rady samosprávy ve Vilniusu Cytacká to označila za „facku litevským Polákům“.

Celkově je mezi litevskými Poláky nostalgie po Sovětském svazu. Pro oficiální Varšavu jsou tito lidé něco jako kufr bez držadla – nésti jej je těžké a vyhodit ho není možné. V Samotném Polsku velmi negativně pohlíželi na vyznamenání Grybauskaité. Poslanec Sejmu Vinnickij žádal vysvětlení od ministerstva zahraničí a předání řádu litevské prezidentce označil za zradu litevských Poláků.

Litevští politici se nezabývali ani vyznamenáním prezidentky, ani její návštěvou Varšavy. Je to proto, že v květnu bude v Litvě nový prezident, velmi pravděpodobně to bude Gitanas Nauseda. Oznámil, že po svém vítězství pojede do Varšavy. Druhý uchazeč o funkci prezidenta Skverňjalis barvitě popisuje, kolik toho udělal pro obnovení dialogu s Polskem.

Návštěva poskytla Polsku dost užitku vojensko-politického charakteru. Státy se dohodly na výměně dat z radarových stanic Polska a Litvy. V plánu je zřízení stálé rady ministra obrany obou zemí. Má se zvýšit četnost vojenských cvičení v území Savalkského koridoru v litevsko-polském pohraničí, který odděluje Kalinigradskou oblast Ruska od Běloruska. V NATO hrozí, že pokud Rusko zahájí válku proti Západu, připadne v první řadě na tento koridor.

Grybauskaité sdělila, že si přeje budoucí americkou základnu v Polsku v blízkosti Litvy. Hlavním výsledkem jednání bylo rozhodnutí zařadit do mnohonárodnostní divize NATO Severovýchod litevskou motorizovanou brigádu Železný vlk, která byla dříve podřízena Bundeswehru. Vojenské přípravy jsou namířeny proti Rusku. Duda při setkání připomenul Lublinskou unii a polsko-litevskou jednotu, která „ne vždy byla po chuti Moskvě“. V roce 1509 se po dohodě polské šlechty a litevských velmožů objevila Rzecz Pospolita, do níž spadalo krom Polska a Litvy také Bělorusko a velká část Ukrajiny. Byla období, kdy byly součástí Rzeczi Pospolitej i části ruského, moldavského a lotyšského území.

V roce 2019 je Lublinské unii 450 let. Duda a Grybauskaité odjeli do Lublinu a uctili památník unie. Tady se k nim připojil Porošenko a poté všichni tři navštívili štáb litevsko-polsko-ukrajinské brigády. Polská dominance je patrná i v sestavení této brigády – několik set litevských a ukrajinských vojáků a přes tři tisíce Poláků, kteří jsou na předních funkcích. Tak ve Varšavě vidí budoucí čtvrtou Rzecz Pospolitou.

Nadcházející volby na Ukrajině (v březnu) a v Litvě (v květnu) nebudou mít na Polsko vliv. Změna nenastane ani při případné výměně vlády ve Varšavě. Šéf polské Občanské platformy Schetyna navštívil Kyjev při pátém výročí svržení Janukoviče a řekl  bez okolků v nejvyšší radě: „Cesta z Kyjeva do Bruselu vede přes Varšavu“.

V Posledních pěti letech Polsko Ukrajině usilovně vnucuje  svůj protektorát. Před sto lety se tímto zabývali vůdci druhé Rzeczi Pospolitej a ti svoji zemi dovedli ke katastrofě roku 1939. Právě o Polsku napsal Churchill, že „s chamtivostí hyeny se účastnilo okradení a zničení československého státu“. Z tohoto pohledu se pojem „Polsko – hyena Evropy“ stal okřídleným.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 8 komentářů