Svět ruskýma očima 501

Vyhnout se úplnému debaklu: Co může být za slovy Trumpa o možném jednání s Putinem o Venezuele

Alexandr Bovdunov, Elizaveta Komarova

30. března 2019

Na oznámení Trumpa ohledně případného jednání s Putinem o situaci ve Venezuele sdělil Kreml, že dosud žádnou žádost nedostal. Zatím o této otázce jednají diplomaté obou zemí. USA si patrně uvědomily, že nemohou vládu Bolívarské republiky změnit násilím a nyní by chtěly něco pro ně přijatelného dosáhnout jinak. Politologové také připouštějí, že hodnocení venezuelské krize může dopomoci k obnovení řádných kontaktů po ukončení šetření zvláštního prokurátora Mullera.

Ještě dříve nevyloučil americký vůdce jednání o Venezuele se svým ruským kolegou. Trump to oznámil na svém setkání s novináři v Bílém domě. Řekl: „Pravděpodobně budeme v určitou chvíli jednat. Budu mluvit s mnoha lidmi, možná s prezidentem Putinem, možná s čínským prezidentem Si.“

Vyjádření Trumpa přišlo poté, co zvláštní zástupce Bílého domu pro Venezuelu Abrams pohrozil Rusku sankcemi za podporu Venezuely a Trumpův poradce  pro národní bezpečnost Bolton nazval vojenskou pomoc  Bolívarské republice „přímým nebezpečím pro svět a region“. Odsoudili vyslání vojáků do Venezuely, o kterém 24. března informovala ruská media. Nejprve nedal americký prezident najevo ochotu projednávat s Moskvou  situaci, ale 27. března ohlásil, že „Rusko musí odejít“ z Venezuely, přičemž poznamenal, že pro dosažení toho se posuzují „všechny varianty“.

Guaidó nemá žádné reálné páky k vládě, avšak již jej podpořily USA, většina jihoamerických zemí, Izrael a velká část zemí EU.

Americká taktika

Profesor Alexandr Domrin uvádí, že Washington spojuje nátlak s výzvami k dialogu. Fakt, že Trump je ochoten projednávat venezuelskou problematiku s Putinem a Si Ťin-pchingem, svědčí o tom, že jen tyto dva světové vůdce považuje za sobě rovné. Zřejmě budou na případných jednáních přesvědčovat Rusko, aby ukončilo podporu venezuelské zákonné vlády. Říká: „Trump jakožto byznysmen může Putinovi navrhnout nějakou výměnu: ponechat Venezuelu pod faktickou kontrolou USA výměnou za jiné ústupky. Například se může jednat o sankce nebo o Sýrii. Jenže takové dohody s ruským vůdcem neprojdou, vždyť se jedná o svrchovaný stát.“

Šéf jednoho z center Ruské akademie věd Vladimir Baťjuk uvažuje, že snahy Washingtonu vyvolat dialog s Moskvou o problému Venezuely svědčí o debaklu plánů USA na změnu vlády v Caracasu. Říká: „Je to úsilí americké strany najít kompromis, aby se vyhnuli úplné porážce venezuelské opozice a upevnění Madurova režimu. Snahy Washingtonu připravit barevnou revoluci ve Venezuele nevedly k výrazným výsledkům.“

Strategie jednání

On se totiž s návrhem na jednání ohledně venezuelské otázky na Moskvu obrátil již Pompeo. Sergej Lavrov po telefonickém hovoru s ním sdělil: „V souvislosti s návrhem Washingtonu o provedení konzultací o venezuelském tématu bylo řečeno, že jsme k tomu připraveni, ale je nezbytné řídit se přísně zásadami Charty OSN, neboť jen Venezuelci mají právo určit svoji budoucnost.“

V Římě proběhly 19. března konzultace mezi náměstkem ministra zahraničí RF Rjabkovem a Abramsem. Abrams po skončení řekl, že se strany nedohodly, „jednání však byla pozitivní“ a „zcela pravděpodobně“ dojde k novému kolu dialogu. V oficiálním prohlášení ruského ministra zahraničí se uvádí, že „otevřená a věcná výměna názorů ukázala řadu principiálních rozdílů v hodnocení důvodů nynější krize ve Venezuele“, avšak „v Moskvě vycházejí z možnosti účinného dialogu s USA“.

V telefonickém hovoru 25. března, vyžádaném americkou stranou, se šéfové ministerstev zahraničí opět dohodli na dalších konzultacích, přičemž k jejich perspektivám ani jeden z nich nic neřekl.

Podle slov Domrina má Trump sklony k tomu, že probírá problémy přímo se světovými vůdci, a když nejsou žádné pokroky v jednání diplomatů, může jej to inspirovat k posouzení tématu s ruským vedením. Avšak dosáhnout nějaké výsledky na nejvyšší úrovni, to by musel být souhlas „na technické úrovni“, v osobách Abramse a Rjabkova.

Podle Baťjuka může být nalezeno vyhovující řešení patové situace ve Venezuele, pokud budou USA ochotny k ústupkům.

Záminka pro jednání

Dříve Trump a jeho zástupci nejednou informovali o možnosti jednání s Vladimirem Putinem. Uvažovalo se o návštěvě ruského vůdce v USA v roce 2019. Avšak po zadržení ukrajinských lodí loni v listopadu v Kerčském průlivu zrušil Trump setkání na summitu G20 v Argentině. Loni v prosinci řekl asistent amerického prezidenta Bolton, že v dohledné budoucnosti není setkání možné. Dne 20. prosince na velké tiskové konferenci zdůraznil Vladimir Putin, že Rusko může s USA zahájit dialog „jakmile bude připravena druhá strana“.

Baťjuk uvádí, že nedávné závěry šetření Mullera o tom, že neexistovala žádná domluva mezi Trumpem a Ruskem, může kontakty Ameriky s Ruskem na nejvyšší úrovni rozmrazit. Tak by mohly obě osobnosti projednávat venezuelskou krizi třeba i telefonicky. Ovšem v podmínkách přípravy voleb prezidenta USA bude hloubka kontaktů s Ruskem také záviset na tom, nakolik je přijme americká veřejnost.

Domrin má zato, že pokračující obviňování Ruska z „vměšování“ do amerických voleb v roce 2016 neumožní prezidentu USA v nejbližších měsících obnovit normální komunikaci s Moskvou. Říká: „Pokud se objeví možnost normalizace vztahů mezi USA a Ruskem ze strany amerického vůdce, potom až teprve po novém zvolení Trumpa v roce 2020.“

Převzato z RT.com

***

Prezidenti se po řadě vypravili za Putinem

Pavel Šipilin

4. dubna 2019

Najednou několik hlav států požádalo Vladimira Putina o setkání v dubnu tohoto roku a dostali předběžný souhlas. S některými je o čem jednat, s jinými je možno rozprávět jen ze zdvořilosti. O čempak je možno mluvit s estonskou prezidentkou Kersti Kaljulaidovou?

Dmitrij Peskov oznámil novinářům, že z Tallinnu přišla žádost o setkání s Vladimirem Putinem na den 18. dubna, kdy má být otevřeno restaurované estonské velvyslanectví. Prezidentka tak má důvod přijet do Moskvy.

TASS vznesla otázku na šéfku oddělení pro komunikaci kanceláře prezidentky a dostala odpověď: „Program návštěvy prezidentky Kaljulaidové v Moskvě ještě není potvrzen, ale oficiální žádost o setkání s prezidentem Putinem byla odeslána.“

Poslední rozhovory prezidentů RF a Estonska byly v červnu 2008. Tehdy se setkal tehdejší ruský prezident Medveděv s tehdejším estonským prezidentem Ilverem u příležitosti Světového kongresu ugrofinských národů. Vladimir Putin se setkal s estonským kolegou v lednu 2005. Estonsko je sotva možno počítat mezi země, s nimiž má smysl něco podnikat. V současném světě toho na něm mnoho nezáleží. Ale z druhé strany není vždy prospěšné stýkat se jen s užitečnými vůdci států. Základní slušnost v politice nikdo nezrušil.

Hezká je verze jednoho z komentátorů DELFI: Kersti Kaljulaidová přiveze Vladimiru Putinovi zprávičku od Trumpa. Skutečně, komu jinému může prezident USA svěřit významnou tajnost, než šéfce této hrdé země, která není vidět ani na podrobnější mapě světa?

Došla zpráva, že 9. dubna bude ruský vůdce jednat s norskou předsedkyní vlády Emou Solbergovou. Novinářům řekla: „Požádali jsme o setkání s prezidentem Putinem. Je to dobrá možnost pokračovat i v obtížně době v dialogu, který u nás s Ruskem začal.“ Setkání bude v Sankt-Petěrburgu v rámci mezinárodní konference Arktické fórum. Podle informovaných zdrojů počítají v norské vládě, že po pěti letech naprostého mlčení mezi sousedy na nejvyšší politické úrovni nastal čas nastavit spolupráci s Ruskem v nové formě.

Jinak se ale Solbergová nemá moc čím pyšnit, na Arktickém fóru budou mít audienci u Putina také islandský prezident Jóhannesson, finský prezident Niinistö a švédský prezident Löfven. Ti všichni o setkání požádali a odmítnut nebude nikdo.

Převzato z Planet-today.ru

***

Ruský plyn a ukrajinské volby

Petr Iskenderov

4. dubna 2019

V příštích dnech bude pociťováno napětí ohledně budoucích vztahů Ukrajiny s RF v energetické oblasti. Konkrétně půjde o dodávky ruského plynu a jeho tranzitu přes území Ukrajiny do Evropy.

Návštěva kandidáta na prezidenta Bojka a jeho kolegy z vedení strany Opoziční platforma Medvedčuka v Moskvě a reakce oficiálního Kyjeva na tuto návštěvu svědčí o tom, že zachování ukrajinského přístupu k ruskému plynu a jeho tranzit zůstávají pro Ukrajinu bolestné. Hosté jednali s Medveděvem a šéfem Gazpromu Millerem, přičemž posuzovali dodávky plynu pro případ obnovení vztahů v obchodně-hospodářské sféře. Porošenko to označil za namířené proti Ukrajině. Křičel: „Všichni tvrdí, že se sjednocují. Proti čemu se sjednocují? Proti Ukrajině, proti každému z nás.“

Ano, zásadní téma moskevských jednání se skutečně přímo týkala  obyvatel Ukrajiny, jak řekl Bojko: „Hájíme zájmy Ukrajiny a jejích obyvatel.“ Medvedčuk Medveděvovi přímo oznámil, že Ukrajina ruské dodávky plynu potřebuje. Podle něho se musí Moskva i Kyjev vrátit k myšlence konsorcia pro přepravu plynu s účastí Gazpromu s tím, že současná situace, kdy se plyn na Ukrajinu dodává z Evropy přes zprostředkovatele a je o 100 dolarů dražší než při přímé dodávce, je nenormální. Kontrakt na dodávku skončí v roce 2019. Uvedl: „Stávající vláda nic nečiní a přitom jde o víc než padesát tisíc pracovních míst v naší  zemi, je to víc než tři miliardy příjmů do rozpočtu. Nemůžeme si dovolit, aby tento kontrakt byl ukončen, protože to může vytvořit vážné potíže pro náš systém přepravy plynu jak v hospodářství, tak celkově.“

Bojko konstatoval: „Hlavním úspěchem evropských reformátorů je to, že naši lidé zchudli. Prosíme o účast při hledání společného jmenovatele, aby byly obnoveny naše vztahy v obchodně-ekonomické sféře mezi Ruskem a Ukrajinou.“

Temným důsledkem postoje Porošenka je situace kolem zachování tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu po 31. prosinci 2019 a rovněž perspektivy jeho dodávek na Ukrajinu. Proto je podle Millera ruský Gazprom ochoten posuzovat různé varianty obnovení kontraktu, ale mluvit o ceně je zatím předčasné.

Šéf ministerstva energetiky RF Novak poznamenal, že přeprava plynu přes Ukrajinu do Evropy je pro Rusko dvakrát až dva a půl krát dražší než po jiných trasách, a to kvůli velkým ztrátám v ukrajinském přepravním systému.

Ovšem v podmínkách nevyjasněné budoucnosti konfigurace vlády v Kyjevu usiluje Rusko zajistit si své zájmy a zájmy svých evropských partnerů. Před prvním kolem ukrajinských voleb se Miller a maďarský ministr zahraničí a obchodu Siyarto dohodli, že v roce 2020 může Maďarsko dostat část ruského plynu mimo Ukrajinu, přes Rakousko, bez ohledu na to, zda Moskva a Kyjev uzavřou novou dohodu o přepravě. Maďarský ministr k tomu řekl: „Snadno může nastat situace, kdy Rusko už nadále nebude dodávat plyn do kontinentální Evropy přes Ukrajinu. Musíme se na to připravit, při plánování bezpečnosti země musíme vždy počítat s nejhorší situací.“

Nyní se Gazprom spolu se Srbskem a Bulharskem zabývá plynovodem Turecký proud, aby jím mohl jít plyn do Rakouska a Maďarska. Současně s uzavřením doplňujících dohod s evropskými partnery se Rusko snaží zajistit další zásoby plynu pro případ, že by byly potřeba další dodávky do Evropy. Zárukou toho je obnovení nákupu turkmenského plynu, který byl přerušen v roce 2016. Miller o tom informoval po svém jednání v Ašchabádu s turkmenským prezidentem Gurbangulim Berdymuhamedovem. Řekl: „Vidíme velké perspektivy rozšíření naší spolupráce  v oblasti plynu … doslova v nejbližší perspektivě budeme v rámci kontraktu na nákup turkmenského plynu pokračovat.“

Bez ohledu na definitivní výsledky ukrajinských voleb disponuje Rusko vším k zajištění zájmů svých evropských partnerů. Co se týká spotřebitelských a přepravních potřeb Ukrajiny, je jejich uspokojení v rukou těch, kteří budou u vlády na konci dubna.

Převzato z Fondsk.ru

Přejít do diskuze k článku 5 komentářů