Vše je mnohem horší, než se zdá (2. díl)

Výtah z pokračování besedy Sergeje Veselovského s vojenským expertem plk. Alexandrem Žilinem a analytikem Vladimírem Rogovem na TV kanálu „Politics Global“, věnované bolestivým místům ve světě a situaci na Ukrajině. (1. díl)

Ještě k údajné konspirologické verzi na téma: Ukrajince likvidují, aby území předali Židům, nebo Američanům, anebo vůbec jeho vyčištění od obyvatelstva. Navíc se snaží o rozštěpení ukrajinské větve Ruské pravoslavné církve.

Žilin: Existuje názor, že žádné světové zákulisí neexistuje, že žádná světovláda není, že vše probíhá naprosto náhodně, atd. Těmto lidem chci navrhnout jednoduchý experiment: Pročtěte si, prosím, materiály o zničení SSSR. Tehdy jste se nad těmi materiály také pochechtávali, že se tím nemá smysl zabývat. A kde je ta země? Už není! A to se netýká jen SSSR, bude se to týkat i dalších zemí. Pokud jde o to, co se děje v pravoslaví, je tu tato gigaprovokace: Když jsem se to vše pozoroval, udělalo se mi špatně. Proč? Obracím se k pravoslavným lidem, žijícím v Rusku i na Ukrajině: Podívejte se, co se děje v jedné víře. Všichni jsme pokřtění pod Ježíšovým znamením. Nás rozdělili, štvou nás proti sobě navzájem. Proč? Chtějí nás zlikvidovat našima vlastníma rukama, dokonce litují vydávat svoje peníze na naši likvidaci. Oni rozhodli, že se zničíme navzájem. Za druhé mám za to, že není krutější a nesmiřitelnější války, než válka náboženská. Ale pokud to probíhá v rámci jedné víry, pak jde o úplnou katastrofu, protože není sil, které by to dokázaly zastavit.

Prožil jsem naprosté zoufalství, a víra v Boha se ve mně zviklala poté, čeho jsem byl svědkem v 1. čečenské válce. Přijel jsem ke svému duchovnímu do Běloruska. Byl to velmi moudrý, chudý duchovní. A optal jsem se ho, co se to děje: Kde je Bůh, jak to šílenství zastavit? A ten člověk mi řekl moudrou věc: „…jedině tak, že se těch sraček a krve nažereme až ke zvracení“. Tak s to také stalo, a já nechci, aby znovu polykali vlastní krev při vzájemném ničení. Proto vyzývám naše ruské pravoslavné i ukrajinské pravoslavné lidi: Tak se podívejte, komu sloužíte? Otázky jsou jasné a odpovědi leží na povrchu…

Rogov: Souhlasím s Alexandrem. Já mám spoustu kontaktů na Ukrajině, a ne všichni mají stejné názory jako my. A mám zajímavou zkušenost z kontaktů s příslušníky „antiteroristické operace“ (ATO) na Donbasu. Jsou to profesionální vojáci, kteří se v letech 2014-15 bojů aktivně účastnili, a když zjistili, že tam žádná ruská armáda není, poněkud změnili svoje názory s tím, že je třeba pro Ukrajinu něco udělat, že Porošenko je jen dočasný, a pak bude všechno jinak. Šli do boje s upřímným přesvědčením, že je to správné. Jsou to lidé zbloudilí. Když jsem se jich ale zeptal, zda půjdou do chystaného virtuálního, už vůbec ne pravoslavného patriarchátu Ukrajiny a odštěpí se od Ruské pravoslavné církve, jak se zachovají, až budou zabírat Počajevskou Lavru *) na západě Ukrajiny, nebo Kyjevo-pečorskou Lavru v Kyjevě, dostal jsem odpověď: Postavím se za pravoslavné společenství a budu zabíjet všechny, kteří budou chtít Lavru obsadit, s tím, že takových jako on je velmi mnoho. Tempo likvidace populace zpomalilo. Nejde už o desetitisíce obětí jako ve 14. a počátkem 15. roku. Mnozí, pravda, odjíždějí, ale dokumenty si schraňují, aby se mohli vrátit. Takže těm, kteří vyvolávají náboženské rozpory, snaží se tuto obětavou část likvidovat a nestačí jim už frontová linie na Donbasu, oni se snaží o frontovou linii uvnitř lidí. Podle nejoptimističtějších údajů žije na území kontrolovaném Kyjevem kolem 30 milionů lidí. A teď si vezměte takového Sašu Usika, světového šampiona v boxu těžké váhy, který se z blbosti nechal všude možně potetovat trojzubci, atd., ale je pravoslavný a chodí do Lavry, nebo další boxer Vasja Lomačenko, dvojnásobný olympijský vítěz a dvojnásobný mistr světa. Takových mládenců je spousta, ale teď jim vysvětlí, že je politická potřeba obsazovat a ničit ruské pravoslavné svatostánky – co udělají?

Vzpomínám si, jak jsem se po roce 2000, když jsem se zabýval vydavatelským byznysem, setkával s lidmi, kteří se zabývali „vytvářením občanské společnosti“ – s takovými těmi mládenci z charismatických, neoprotestantských sekt v bílých košilích a s biblemi, kteří nabízeli bezplatné kurzy angličtiny. Jejich hlavním úkolem bylo najít body sdružování lidu a body rozkolu. A tenkrát byly přesně definovány tři věci: Ruský jazyk, pravoslaví a vítězství ve Velké vlastenecké válce. A my vidíme, že právě do těchto tří citlivých bodů se systematicky trefovali, a probíhaly neustálé pokusy o diskreditaci a rozkol. Vidíme, že vítězství ve VVV je tam už fakticky zákonem zakázáno, ruský jazyk zakazují, jak mohou, ale s vírou se jim to zatím nedaří. Pravoslavná církev je poslední institucí občanské společnosti, která soustavně vystupuje za mír. Všimněte si, že v pravoslavných modlitbách nejen na Ukrajině, ale i v Rusku, Moldávii a všude, kde je RPC zastoupena, probíhají modlitby za mír na Ukrajině, za dar rozumu a ukončení této bratrovražedné války. Vyvíjí se obrovské úsilí, aby tomu tak nebylo, potlačují se mírová procesí a lidé, kteří se angažují. Chápu, že se prolije mnoho krve uvnitř země, protože lidé, kteří bojovali v ATO a Rusko považují za nepřítele, se rozštěpí a budou zabíjet jeden druhého. Vyčištění území je nezbytné, protože 30 milionů je příliš. Pro obsluhu těch, kteří do tohoto prostoru přijdou, stačí milionů deset.

Hrozí nebezpečí odcizení onoho vítězství ve velké vlastenecké válce i v Rusku?

Žilin: No, my jsme povinni je zachovat. Voloďa skvěle definoval ony tři citlivé body. Ona hrdost na vítězství je tím svorníkem, který jestliže se přetne, odřízne nás od naší hrdinné minulosti, od toho, co se nazývá duchem našeho internacionalismu. Protože u nás není nacionalismus, my se držíme internacionalismu, Rusko je mnohonárodnostní stát. Ten vítězný duch určil vítěze. Vmysleme se do toho: Lidé šli v roce 1941 do boje někdy s holýma rukama, aby se zmocnili zbraní a mohli bojovat proti nepříteli a osvobozovat svoji vlast. Proti nám bojoval mohutný, ideologicky připravený, skvěle vyzbrojený protivník, a my jsme to přestáli duchem. Proto se na toto místo neustále útočí. V Rusku se i nadále bude formovat všemožná tzv. opozice, která se bude trefovat právě do těch základních principů. Pokud jde o Ukrajinu, tak vidím, že ten antipravoslavný projekt, který se rozvíjí na Ukrajině, odpovídá technologii formování IS. Všechno je jakoby na základě náboženství, nedotknutelnosti principů, ale ve skutečnosti je vše převráceno, a tam fakticky začalo vyvražďování lidí téže víry. Já se obávám, že na Ukrajině se pokusí nikoli zformovat IS, ale na základě pseudopravoslaví nějaký útvar, který bude chtít prokousnout hrdla svých nepřátel, ale fakticky bratrů. Tyto technologie, bohužel, umožňují vypínat rozum. Vidíme, jakou rychlostí se to vše děje – už jdou zvěsti o tom, že RPC je nástroj k uchvácení území. Ocituji jeden odstavec ze Svaté knihy, kde ďábel rozmlouvá s Bohem takto: „…přijde doba a já se vrátím ve tvé podobě, a oni se budou modlit ke mně, přesvědčeni, že se modlí k tobě“, a to vidím na Ukrajině.

Rogov: Ano, už to probíhá. Doporučuji se podívat na to, co prohlásil poslanec Nejvyšší rady Ukrajiny Bereza, tedy ten raubíř, který jako velitel pluku speciálního určení „Dněpr-1“, opustil svoji jednotku a utekl z bojiště převlečený do civilu a bez osobní zbraně, požadoval zákaz RPC.

Riziko jaderných elektráren na ukrajinském území:

Rogov: Nebezpečná situace není jen v Záporožské JE, o které se teď hodně mluví, kde se jednotlivé bloky odstavují v předepsaném režimu, což je ještě víceméně v pořádku. Víme ale, že celá ukrajinská energetická soustava mele z posledního a tyto údržbové akce představují v lepším případě polovinu technologických možností. Maximální zatížení Záporožské JE jsou 4 bloky ze 6. Nejen to, zavírají se řadoví pracovníci za banální chyby a nedodělky, ale to, že probíhá systematické rozkrádání a ničení atomového průmyslu, je mimo zájem. Dokud v čele toho systému stojí Porošenko a občas mění šéfy, tak jeho podřízení stíhají rozkrást 85 % vyčleněných peněz, situace se nezlepší. A za zbývající prostředky nelze zajistit byť minimální bezpečnost provozu. Tady je situace podstatně horší než v Arménii, kde místní JE už svoji technologickou využitelnost už překročila, nicméně se prodlužuje podle předpisů. Na postukrajinském území probíhají riskantní experimenty s technologií americké Westinghouse, no a hrozná situace je v manévrování s kapacitou, kdy se ve dne pouští bloky na maximum a v noci se „za tepla“ odstavují. V poslední době, zaplaťbůh, nedošlo k vážné havárii, ale při pokračování v dosavadní praxi je to jen otázka času.

*) „Lavra“ – pravoslavný klášterní komplex

Překlad: st.hroch 180914