Jediné, co dnes schází k dokonalému déja vu, jsou bankéři a podnikatelé, kterak opřeni o své Bentleye požadují na kameru klid na svou vykořisťovatelskou práci.
Stejně jako před 22 lety stáli opřeni o své stroje soustružníci a požadovali klid na soustružení.
Směšné?
Jistě, v obou případech.
Vyjádření premiéra a prezidenta ke stávce jsou doslova skandální: kdyby takto o uplatňování ústavních práv zaměstnanců mluvili stejní funkcionáři například v Německu, tak by byli donuceni k demisi, do několika dnů. Naše dvě psychiatrické diagnózy sedí ve svých křeslech jak přilepeny.
Věcně s pravičáckou propagandou polemizovat nelze. To, co předvádí komentátoři (včetně veřejnoprávních redaktorů) je rovněž směšné, mýdlová opera, telenovela a Bravíčko dohromady.
Zpěvy české pravice připomínají vytí romantických šakalů za bouře: vyděrači, berou si rukojmí, sanitky neprojedou, studenti se nedostaví k přijímačkám na vysoké školy a odboráři jim tak neodvolatelně zpackají celý život. A jací z té mládeže mohli být burzovní makléři nebo finanční analytici!
Kyvadlo překývlo. Od nerealistického přeceňování až zbožštění obyčejné dělnické a zaměstnanecké práce za komunistů se to přehouplo k jejímu vysmívání, zesměšňování, podceňování a hlavně hrubému podhodnocení. Mají tihle lidé právo na protest nebo nemají?
Celkový rámec, ve kterém se nespokojenost občanů s politickým vedením pomalu ale jistě měni v zuřivost, to je scénář jakési šílené tragikomedie, ve které se zločinní modráci snaží rozkrást (zprivatizovat) poslední ubohé zbytky sociálního státu. Je celkem jednoduchý: nejprve pro obyčejné lidi nepostřehnutelným způsobem podříznou příjmy státního rozpočtu a fondů (zastropení odvodů, rovná a snižovaná přímá daň, velkorysé úlevy a tolerování daňových zločinů), straší tím, že v roce 2041 bude na jednoho pracujícího připadat jeden důchodce (jaké bude počasí v srpnu toho jednačtyřicátého, to vědí také?) – a když se tenhle podraz projeví v příjmech státní kasy, začnou křičet, že to říkali. A záchranu pro rok 2041 vidí v tom, že ještě dnes (nebo nejpozději zítra) zkrátí příjmy státního rozpočtu o 22 miliard, vyvedou je privátním žralokům, aby je mohli během desítek let zdefraudovat, část z nich pak zpětně nasypat do bezedné stranické kasy ODS. A tyhle chybějící peníze má nahradit zvýšená sazba DPH, zvýšení nepřímých daní, kterými bude státní rozpočet sanovat jeden každý občan, ať už matka samoživitelka nebo miliardář, neboť každý z nich sní tři rohlíky denně. Teorie stejných žaludků, i to už tady bylo.
Neříkal tenhle póvl, že daně zvyšovat, to nikdy?
A k zlovolné a arogantní likvidaci sociálního státu a státních financí navíc přispívá dřevní neumětelství, hloupost a neschopnost pravicových politiků, kteří hlubokou znalost příčin a následků v ekonomice nahrazují špatně naučenými slogany z pamětí baronky Thatcherové. Příklad? Nejlepší ministr financí na světě, který se v odhadu schodku státního rozpočtu sekl o neuvěřitelných šest set procent.
Chápou vůbec, do jaké krize z roztočené inflace a potlačené poptávky vedou stát?
A nebere si Nečas zvýšením sazeb DPH občany za rukojmí? A nevydírá je, zcela chladnokrevně?
Cool v plotě.
Převzato z blogu autora.