Kdo vedle Zemana také přijel do Číny na jednání o Hedvábné stezce?

Jaký je vlastně soudobý východoasijský způsob myšlení a žití? Proč Číňan jako rodič ví, že je lepší a účinnější své děti vychovávat vlastním příkladem konání Dobra, než strachem z trestu při konání Zla? Proč ale o tom Evropané, Anglosasové nebo Američané nic nevědí a jejich právní „myšlení“ je sice plné pokryteckých řečí o lidských právech a svobodách, ale euroatlantické zákony téměř výhradně operují s příkazy, zákazy, sankcemi a tresty? Měli snad oni málo příkladů moudrosti a mírumilovnosti u svých rodičů a prarodičů?
Proč dnes mají Číňané takové úspěchy v ekonomice? Není to náhodou i proto, že – v souladu s obnovenou konfuciánskou tradicí – oni svůj stát chápou podobně, jako by to byla jejich rodina? Že je to hloupě socialistický kolektivismus a zastaralý respekt k autoritám? No a co? Klidně na takovou námitku umí odpovědět jak Číňan, tak i Korejec ze Severu nebo z Jihu.

Zdá se proto nepochybné, že nebude-li tam v těch končinách Východní Asie vyprovokována Západem válka, tak Evropa, Amerika a celý další svět bude nakonec s Asiaty z Východu docela v pohodě obchodovat a možná i Japonci tu svou historii jednoho dne přehodnotí a přidají se. Přesto ale, že tento prostor i finančně hegemonisticky ovládne také židovský bankéř s dolarem v ruce, tak to už vidím jen jako jeho utopickou představu.
Ono totiž, Čas oponou trhnul – a změněn svět!, napsal kdysi český básník jménem Neruda. A zdá se, že i v tomto případě měl pravdu, aniž by cokoliv o dnešní době tušil. A rovněž i Miloš Zeman už také dávno ví, která bije (na rozdíl např. od politicky zabedněných Kocábů a „umělecky“ vztekle nenávistných Davidů Černých, exvyslanců Kolářů nebo Týců ze 100hoven).