Nedávno u ohně jeden mladý chalupář meditoval, jak nás vláda zatáhla do stomiliardových dluhů. Proběhla k tomu krátká debata. Bezesporu to zadlužení není nic radostného, ale jak jinak? Byly výpadky výroby, spotřeby v hospodách, nákupy vakcín a testů, dotace zavřeným podnikům. Ten mladý chalupář pak meditoval, že se musí šetřit tak, jak to dělal Kalousek – nepřidávat dvěma a půl miliónu důchodců devět stovek měsíčně, ale dát jim jen těch 40 korun jako Kalousek před lety. Dotyčný zapomněl, že ačkoliv už bylo tehdy ze světa jasné, že vzniká krize, nechal Kalousek návrh rozpočtu v plusu a ten rok skončil schodkem 160 miliard korun. Dnes se s tím schodkem počítá už předem.
Mimoto ten diskutér koukal jen na čísla rozpočtu, ale zapomněl, že 2,5 miliónu důchodců chodí k volbám pravidelněji než moderní mládež a že politici se živí politikou a proto musí být zvoleni, jinak dopadnou jak ten Kalousek. Takže důchodce na hůl brát nelze.
Pak tu máme inflaci. Zdražuje v podstatě všechno: Benzín, auta, energie, služby. A faktem je, že inflace u nás je vyšší než je její průměr v EU. Ona ta inflace je důsledek loňského covidového krachu hospodaření. Pak je pochopitelné, že aby se důchodci s velkou inflací vyrovnali, je nutno jim příslušně přidat, ne je vzít pod krkem.
Také průmysl chce dohnat zpoždění z koronavirové krize. Ale ono to klopýtá, pro výrobu aut chybí čipy, kontejnerová doprava vázne, cestovní ruch je stále omezený a v řadě oboru najednou chybí zaměstnanci. Peníze by lidé měli, ale buď chybí nabídka, nebo je politickými rozhodnutími (zachraňme klima, dodávejme drahá elektroauta) narušená. Lidé z opatrnosti utrácejí méně, takže si musíme uvědomit, že inflace je vlastně menší, něž by být mohla.
Aby se zadlužení státu zmenšilo, musí se nyní investovat, aby v budoucnu příjmy státu vzrostly. Stát prý dává v budoucím rozpočtu 200 miliard korun na investice, ale banky udávají, že lide mají v současnosti na úsporách dva bilióny korun. Pan Novák určitě nezainvestuje své peníze do nové firmy, protože to neumí. Ale banky by měly zvýhodnit své střadatele a nabídnout jim, aby své peníze z účtů přesunuli do investičních fondů. Pak je na bankéřích, kteří by to měli umět, aby z těchto fondů půjčili na velké výnosné investice, které svými výsledky pomohou jak státním financím, tak i těm drobným podílníkům investičních fondů.
Mluví se o tom, jak získat více peněz z daní (třeba zdaněním internetových providerů nebo geniálním nápadem na vyházení zaměstnanců z přebujelých ministerstev). Ano, dají se tak získat desetimiliardy, jenže my máme zadlužení stomiliardové. Ale rozhodující bude to, co bylo napsáno v předchozím odstavci – rozjet nové příležitosti v průmyslu. Jsme země, která víc prodá do zahraničí, než sama spotřebuje. A tak naše zahraniční politika bazírující na rozporu se zeměmi, které mohou naše výrobky potřebovat, je naprosto nesmyslná. Mohli jsme to vidět na kauze Vrbětice. Nikdo ze zemí EU ruské špionodiplomaty nevypověděl, ač jsme to v EU propagovali. Kšeft je kšeft a ty státy to dobře vědí, že musí prodávat do Ruska a Číny. Prý už naše Škoda v Číně prodává málo aut (trknout by nás mělo, že výroba vázne, protože nemá čipy).
Takže ta táboráková myšlenka, jak šetřit na důchodcích, perspektivu nemá.
4 comments on “Úvaha od ohně”
Jsem možná nedovtipný ale větu – „Ona ta inflace je důsledek loňského covidového krachu hospodaření.“ – bych potřeboval trochu dovysvětlit.
Obecně inflace je nadbytek měny v poměru ke zboží k prodeji. Projevuje se tím, že zákazníci jsou schopni a tím i ochotni zaplatit víc – a ceny rostou,
Tedy je to kombinace omezené výroby v době Covidu a hlavně „kvantifikovaného uvolňování“, ať už ho dělá FED, nebo paní Maláčová.
A také to, že si firmy chtějí dohnat utrpěný výpadek zisků a bezostyšně zdražují se slovy – „To víte – Covid“.
Věta: „Ale banky by měly zvýhodnit své střadatele a nabídnout jim, aby své peníze z účtů přesunuli do investičních fondů. Pak je na bankéřích, kteří by to měli umět, aby z těchto fondů půjčili na velké výnosné investice, které svými výsledky pomohou jak státním financím, tak i těm drobným podílníkům investičních fondů.
Příliš moho „aby“ v jedné větě, To nemyslím gramaticky :-)
Stalo se toho dost aby malí spořitelé ještě bezmezně věřili investičním poradcům a jejich fondům nebo třeba „zaručeným“ podnikovým akciím. Snad ještě státní dluhopisy, ale to je z hlediska státu takové to žraní vlastního ocasu, no ale držitel dluhopisů má (donedávna měl) ještě jakous šanci se výnosem přiblížit k inflaci,
Lidé sice mají peníze doma, ale většina je má na ůčtech v bankách. A jak s nimi banky hospodaří ? Kolik to bankovnictví nese, když za vypůjcené peníze dávají ukladatelům ůrok 0.00 nic. To ty banky nepřijdou do styku s investičně zajímavými projekty ??. Nakonec na to mají své specialisty.
Navíc to vypadá, že snad o ty uložené hotovosti ani nemají zájem, že je vlastně obtěžují, když ještě nedávno si za uložení peněz na ůčet který neprodukuje žádný úrok chtěli zaplatit poplatek za vklad na vlastní ůčet.
Nikomu se nechce do rizika – ale „Ty malý střadateli se neboj“ – naši odborníci to poradí – jen nějaké % ročně za vedení portfolia, nějaké % za provedení transakce, nějaké % při odkupu … a banka vydělá, Nwe moc, ale bez rizika. Ty se po večech zatím modli aby se býkům dařilo. Přitom malí střadatelé a spekulanti je to maso, co tradičně „živí burzu“.
Lidé nemají moc dobrých zkušeností s finančníky a jejich kejkly, tedy (nejen) k tomuto „oboru“ jaksi ztratili důvěru – a „Peníze jsou plaché zvíře“,
Jistě mělo by se investovat – ale to by nám muselo něco z těch velkých podniků patřit.
Nadnárodní firmy stále staví nové a nové krabice a obchodní a administrativní centra. Dokud jim hotovost infkĺace nesežere.
Tedy podle mne opravdu nemá cenu syslit nějaké velké peníze doma nebo na ůčtu, protože jich tam bude reálně rok od roku méně a méně.
Každý by se měl zamyslet nad svojí situací co on nebo někdo v rodině může investičně nakoupit nebo podpořit někoho kdo v rodině nadějně podniká. Nebo se s někým podílnicky spojit.
Nebo si třeba ještě honem spravit barák, neodkládat dražší výhledově nevyhnutelné opravy či koupě čehokoliv a počítat s obměnou vybavení.
Otázkou – i do fóra – je vhodnost pomýšlet na na pořízení nového (myslím, třeba i novějšího ojetého) auta – nějakého ještě normálního, než nám je zakážou.
Vím státu to nepomůže a je to nesystémové – ale od dělání systému a budování atmosféry důvěry jsou v tomto státě jiní.
PS Jen ještě jednu věc.
Základem pro ekonomickou a životní stabilitu rodiny je za všech okolností zajistit si vlastní finančně přiměřeně nákladné bydlení !!!
A vždy uvažovat a spolupracovat v rámci větši skupiny – každopádně v rámci rodiny.
Díky Covidu nás vláda zatáhla do miliardových dluhů – to je sice pravda, ale nějak z toho vypadlo, že jsme už předtím byli zadluženi až po uši. Díky těm opatřením jsme do nich zapadli jen hloubš a rychleji, což byl myslím jeden z cílů. Není dnes bezprávnější osoby než je dlužník a ani stát se z té bezprávnosti nevymyká. Celý tento systém je novodobé otrokářství, což nevidí jen blb nebo naivka. Ale dokud z toho určitá vrstva profituje… však i ten covid znamenal pro mnohé z nich čistý a nemalý zisk plus vystrašené stádo k tomu.
Takže – za dluhy nikdo neodpovídá a odpovídat nebude, neboť zasáhla vyšší moc – pandemie. Pokud lidi ještě nějaké prašule máte nasypte je těm bohatým do investičních fondů, oni si s nimi budou vědět rady, to si pište že jo.
To, že „chybí zaměstnanci“ je jedna z největších lží současnosti.
Drží se při životě jen neustálým opakováním a sázkou na to, že většina lidí ( důchodci nebo lidé dlouhodobě zaměstnaní na jednom místě ) nemají vůbec šajnu co se děje. Jaká je realita „výběrových řízení“, jaké trumpety bývají zaměstnávány jako personalistky, kolik odpovědí přichází na inzerát, atd.
Na jedno dělnické místo je to běžně 10 až 40 zájemců, na THP pozice i 100 až 300.
Také „statisticky nízká“ nezaměstnanost je zkreslena tím, že neeviduje desítky tisíc bezdomovců, další desítky tisíc načerno zaměstnaných lidí, atd.