V posledních několika týdnech po posledních parlamentních volbách se setkávám na sítích u řady lidí, někdy i výrazných osob v rámci nemainstreamu, s přikloněním k názoru, že se „poprvé v životě“ stydí, že jsou Češi, kvůli výsledku voleb, nebo, že „bojovat za národ nemá už vůbec žádnou cenu.“
Podle mě je blbost se teď z tohoto důvodu (volby) začít stydět, nebo kapitulovat v patriotické motivaci. Milión hlasů propadlo o kousek. Sčítací algoritmy byly od začátku takové, že „kavárna“,resp. pětikočkopes, postupně jen nabíral a ostatní jen ztráceli, což je ze statistického a pravděpodobnostního hlediska přinejmenším podivné. Pokud by se do parlamentu dostala skupina několika stran, které tam buďto dřív byly (mimo nadobro zkažené ČSSD), nebo které se tam mohly/měly podle průzkumů dostat, poměr sil by byl v parlamentu v neprospěch kavárny and bros… Lumpenkavárnu volili pořád stejní blázni jako vždy a složení parlamentu nyní neodpovídá dlouhodobému očekávání a preferencím většiny společnosti podle dlouhodobých průzkumů (ne euro, méně bruselu, nebo přímo odmítání bruselu, ne migranti, atd., atp.)… Není důvod se stydět po minimálně 1500 letech co tu jsme za ty blázny, co se rozhodují sami proti sobě (vždy to bylo tak 6:4), po staletí tu s námi byli a budou, nic v tomto směru zcela nového právě teď nenastalo. Tedy kromě „metodiky“ centrálního sečtení hlasů a aplikace předvolebních „koalic“ díky zákroku ústavního černokněžníka, ale tak vždycky se v dějinách nějaký další zádrhel vyloupne…
Ustáli jsme Avary, správu Oty Braniborského, třicetiletou válku, nacistickou okupaci,…
Každopádně na jedné straně tváří tvář gradující globální krizi VŠEHO to teď bude sice i na našem dvorku o to složitější a těžší, na straně druhé reálný důvod k defétismu právě kvůli volbám nevidím. Jede se dál. Stojí za námi naše mnohasetletá práce. Pořád to tu vypadá, jak jsme si to udělali. Rozhlédněte se po krajině.
Více zde: https://kaliyuga0.webnode.cz/news/ne-povolebnimu-defetismu-croix/
V liberalismu je národu odepřeno právo řídit vlastní hospodářství prostřednictvím vlády, státního aparátu a dalších národních institucí. Tím je vytvořeno vakuum dávající prostor jiným subjektům, aby vedly ekonomickou činnost ve svůj prospěch. To by ještě nebyl problém (spíše naopak), pokud by jejich práce byla v souladu se zájmy národa. Tyto národní zájmy ale ve většině nejsou definované, a tak nemohou být ani vyjádřené zákonem. Liberalismus takové řízení ekonomiky státní mocí i její ovlivňování zákony nazývá regulacemi a považuje je za negativní. Přitom, pokud se takového řízení vzdáme, tak zde máme – namísto hospodářství sloužícího národu – národ sloužící ekonomice. Rozdíl… Číst vice »
Re – Čínske bankovnictvi a ekonomika:
https://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/bankovni-inovace-v-cine-ve-sluzbach-realne-ekonomiky/
Ještě bych podotkla, že autor toho článku je velice mladý, tak snad ještě nic není úplně ztraceno :-)
Nevím, proč bych se měl za kohokoliv stydět, když na jeho rozhodnutí nenesu žadnou vinu !
Volby dopadly ja dopadnout musely – problém vidím v dlouhodobém nespojení alternativních hlasů.
Jakou šanci ve volbách má stádo malých neznámých či sotvavzniklých hnutí a straniček, jaké jsou schopny si vytvořit „silové pole“. Nejen ve volbách.
Přitom vše je „Síla proti Síle – Vůle proti Vůli“. A občas je třeba i trocha šťastné náhody.
Tou vůlí to ale vše začíná …
„Na začátku bylo slovo …“, ale pak se 6 dnů tvrdě makalo…
Přesně.
Založit stranu půl roku před volbami a čekat nějaký volební úsopěch je nesmysl. Navíc ty straničky se mezi sebou nedokážou dohodnout, příliš spěchají, zatímco ty velké už jsou poučenější a aspoň naoko, do voleb si navzájem pomohou do sedla. Na hádání pak mají čtyři roky čas. Hlavní je urvat nějakou placenou funkci navíc.
Měli bychom být vděční té ohavné prasárně, která se nazývá liberální demokracie, neboť nás indolentní deprivanty (občany) učí. Jinak bychom uplně shnili.Učení je mučení, či lépe řečeno mučení je učení. Jako většinová občanská společnost deprivantů nejsme ničeho kloudného schopni. Pouze blbě žvanit, kritizovat, vyčítat, pomlouvat, závidět, zahálet, vařit a žvýkat lahodné krmě, čumět na televizi nebo fotbal, nadšeně jásat při hudebních produkcích atd. Nejsme schopni sebekritiky natož nějaké uvědomělé aktivity. Již vůbec nejsme schopni se sdružovat, nesobecky spolupracovat a žít. Chceme být každý individuduem, čili idiotem, který stojí sám proti armádě přísně organizovaných finančních gigantů, korporací, vlastizrádných klanů, státní mašinerii,… Číst vice »
Plánování rodiny-jedna z globálních depopulačních technologií Od poloviny 20. století, pod hlavičkou „krize přelidnění“, je svět vystaven globální propagandistické kampani zaměřené na drastické snížení porodnosti a úbytku populace. Ve většině rozvinutých zemí již porodnost výrazně poklesla pod úroveň jednoduché reprodukce populace. Počet starších lidí se rovná počtu dětí nebo jej dokonce překračuje. Manželství stále častěji končí rozvodem a nahrazuje ho soužití. Mimomanželské svazky, homosexualita a transsexuální jevy získaly prioritní postavení. Nejsou jen pasivně komentovány, naopak, jsou informačně propagovány. Vylidňování, ne mýtické přelidnění, se stalo novou realitou světa. Přečtěte si, jako dlouhodobé kořeny mají tyto jevy a jak bylo vše, co… Číst vice »
Pokud se nezastaví krize přelidnění mimo Evropu, tak přijde i k nám.
No jo, jenže takové potřebné „misionáře“ depopulace by v černé Africe upálili na ulici jako čaroděje.
Máme si o tom číst, abychom to zjistili? Což tu genocidu nevnímáme na sobě? To jsme potom na tom hodně špatně, a sami jsme se svojí omezeností predurčili k likvidaci. Budiž nám země nebo urna lehkou..
Nikdy není pozdě se poučit, jak hluboko dnešní „nová realita“ sahá, tudíž jak vzniká, tudíž se naučit metody její tvorby a najít proti tomu obranu… Už jen sama znalost toho je překážkou pro další úspěšné uplatňování daného nástroje u dané konkrétního člověka… A je nutné, aby jich bylo co nejvíc.
Zaregistroval jsem vznik společenské platformy nazvané Kudy z krize. Slovo NE může být klíčem k budoucnosti, když se podaří dostat z klávesnic pisálků do reálného života. Myslím, že přesto, že to bude extrémně obtížné, naděje umítá poslední. Jdeme do toho, autsajdři? Jo nebo jo?