Takže „Hlavu vzhůru!“, směle a nebojácně k urnám. Čeká tam na nás mimořádně pestré menu. Můžeme volit kající se hříšníky, prodavače lepšího počasí, spící aristokraty, radikální nováčky, milovníky starých pořádků, bojovníky za práva skupinových zájmů a hlavně nastrčené figury i značky skrytých distributorů moci. S nebývalou mírou zbytnělého ega nám novodobí baviči předvedou svá oblíbená čísla zájezdového programu.
Politika tak není jen pokračováním byznysu jinými prostředky, nýbrž i vedlejším produktem zábavního průmyslu. I proto se lídry kandidátek stávají populární televizní tváře či fotbalisté apod. Přidá se k nim ještě předvolební gulášek, pivečko a úspěch je zaručen. Vnímáni toho, co je, či není zábavné, se navíc u člověka mění s časem – co bylo zábavné včera, může dnes nudit a naopak, co nudí dnes, může být zábavou zítřka.
Hra pokračuje. Točte se, pardálové. Jde o to získat potlesk publika právě v onen volební víkend. I proto je důležité mít právě teď silnou pozici v klíčových médiích a v průzkumech veřejného mínění. Ať to stojí, co to stojí. Však ona se ta investice vrátí. Svou vrchovatou měrou k tomu přispěje stát samotný, tedy každý daňový poplatník. Ale co, lidé chtějí volit silné a úspěšné. Sami by přeci taky chtěli být silní a úspěšní. Pak se uvidí. Anebo taky ne, ale karty již budou nějak rozdány. Hory slibů se po volbách uklidí a začne nové porcování koláče. Konec představení, konec experimentu, konec iluzí.
Doporučoval bych uskutečnit anketu u těch klíčových hráčů, kteří kolíkují naše domácí hřiště. Dotázal bych se jich, zda podporují aktivně některé kandidující strany, zda znají jejich kandidáty a jejich programy. Nuže, jaké preference mají pánové Petr Kellner, Martin Roman, Zdeněk Bakala, Patrik Tkáč, Marek Dospiva, Richard Háva, Tomáš Chrenek a Pavel Tykač? A co třeba méně viditelní muži politicko-byznysového prostředí – např. Vladimír Johanes, Radek Pokorný či Miroslav Jansta? A co účastníci golfových výletů do Dubaje a jiných lákavých destinací? Z této první ligy učinil krok stranou Andrej Babiš a šel do volební vřavy sám. Už nevolá Grossovi, už nejezdí Langerovi na svatbu či oslavu narozenin. Nabízí sám sebe. Program je jednoduchý. Podpora českých potravin a úlevy velkým zaměstnavatelům. „Bude to fungovat, když bude stát fungovat jako moje firma,…“, říká černý kůň letošních předčasných voleb. „Bude to výhodné“, dodává. Pro koho?
V této disciplíně (politickém marketingu) se používají velmi pestré metody manipulace. A utéct se před nimi skoro nedá. Ve finále totiž není důležité jak, ale jestli. Vítěz pak píše včerejší dějiny a určuje budoucnost. Koalice a dohody se prý tvoří až po volbách. Kromě možné levicové fronty ČSSD (s Haškem) a SPOZ, s KSČM v zádech, je také možná prý tzv. nelevicová dohoda mezi TOP 09 a ANO, byť třeba jen jako silná společná opozice. Však oni už se mocní muži českého kapitálu nějak dohodnou. A co na to voliči? Co by – nasypte do rybníku vypaseným kaprům další krmení (rozuměj volební hlasy) a dejte na čtyři roky pokoj.
Jsou země, v nichž musí ti nahoře respektovat a ctít pravidla, stejně jako ti dole. Ti dole by totiž těm nahoře porušování pravidel a norem nedovolili a příště by je nezvolili. A u nás? Pokud máme pravidla, pak si je téměř každý vykládá po svém, ring volný. Nastane-li, pro partu „dolce vita“ nějaký nečekaný průšvih, pak nastoupí ten správný image maker či poradce PR s neomezenými zdroji a kontakty, v krajním případě dobře motivovaný advokát. Vyretušují obrazy tím optimálním způsobem. Výsledkem je pak napudrovaná selektivní fasádní demokracie pro vyvolené. Ta naše, česká.
Nad českou republikou prý svítá, ale možná je to jen odlesk napudrovaných tváří nových, či spíše staronových, čekatelů na další fázi redistribuce moci, vlivu a veřejných zdrojů.
