Americký veterán: Proč jsem zde?

Únor 20, 2011

Proč jsem zde? To je otázka, kterou jsem si kladl, když jsem se podíval na strop rotundy v krásné budově Kapitolu v Madisonu, hlavním městě Wisconsinu. Ne snad proto, že jsem se chtěl ujistit, že jsem tam byl důvodně. Proč strávit nejteplejší den roku tím, že se budu potit, mačkat a tlačit mezi tolika neznámými lidmi? Jsem zde kvůli své univerzitě. Když se ořeže financování nejprestižnější veřejné výzkumné organizace v zemi, působí mi to bolest.  Říkáte tak lidem – ne, Wisconsin se nepohybuje dopředu, chystá se pohybovat zpět. Když místo asistenta vyučujícího není nadále lukrativní, půjde jinam na místo lepší. Když je na výzkum méně peněz, chybí motivace přemýšlet byť jen o žádosti o ně.

Jsem zde za rodiny vyučujících. Moje teta a strýc pracují jako učitelé v tomto velkém státě. Žijí slušně v malém městečku Spooner. Jejich rodinnou dovolenou tvoří cesta do letního výcvikového tábora týmu Packers v Green Bay. Když uberete deset procent z  jejich platu na „zlodějskou daň“, omezíte jejich možnost se tábora zúčastnit. Co řeknou svým dvěma dcerám, když vychodí střední školu? Řeknou asi: „Bohužel miláčkové, my prostě nejsme schopni dát dohromady peníze na vaši vysokou školu.“

Ale především jsem tady za matky samoživitelky a otce samoživitele. Když jsem byl já a můj bratr malí, naši rodiče se rozvedli. Matka, která měla dvouletý kurs pro zdravotní sestry, nás vychovala od školky až po střední školu za plat pracovnice veřejné zdravotní péče. Nevydělávala moc, ale dobře hospodařila. Každý večer jsme měli na stole jídlo, protože jsme jí byli vším. Nebyla jiná možnost. A já nyní vidím daňové zásahy guvernéra Scotta Walkera, a vím, jak mohou ovlivnit naši rodinu. Proč je vina za recesi dávána za vinu střední pracující vrstvě? Nejsme to my, kteří odsouhlasili záchranné dotace bankám. Neřekl jsem Bushovi ani Obamovi, aby dal miliony dolarů do General Motors, neřekl jsem Fannie Mae a Freddie Mac, aby nakupovaly tisíce špatných hypoték na nemovitosti. Nenařídil jsem invazi do Iráků kvůli ropě. 

Ano, ropa, na tu jsem málem zapomněl. Když jsme s bratrem skončili střední školu, nebyly finance na studium vysoké školy. Neměli jsme v bance peníze, abychom pomohli uhradit školné. Pomyslel jsem si: „Nestálo by za to jít bránit moji zemi, jít bojovat za svobodu?“ Když jsem se vrátil domů ze dvou bojových nasazení, proklínal jsem den, kdy jsem došel k tak naivnímu rozhodnutí. V hlavě jsem měl myšlenky o zradě: „Kdo za tohle může?“  Ale místo abych našel odpověď, sloužil jsem dál, tak jak mne moje matka naučila plnit si povinnosti.

A nyní vidím ty svobody, o kterých  jsem kdysi  věřil, že jsou ohroženy na ulicích Bagdádu. Jsou na stole, zatím co o nich hovoříme. Guvernér Walker hrozí, že je sebere těm lidem, které jsem se dobrovolně rozhodl bránit. 

A proto jsem tady. Tito učitelé, hasiči a řidiči sněhových pluhů nejsou pro mne neznámí. Jsou mojí rodinou a já za ně budu bojovat, protože to je to, v co věřím.

Zach La Porte je veterán z irácké války. Dal na papír své pocity z demonstrace proti snižování mezd státních zaměstnanců ve státě Wisconsin.

Převzato z MichaelMoore.com

Překlad: onlooker

Foto: zdroj