Většího paradoxu již nemohlo být v Českých Budějovicích dosaženo. Od svých dětských let slýchám nadávky na cikány. Cikáni byli všude, za všechno mohli cikáni. Jednou jsem dokonce dostal od staršího cikánského výrostka pěstí, respektive "sádrou" přímo pod oko, bezdůvodně, jen tak, na způsob pozdravu. Bylo mi 9, ale žádné dlouhodobé trauma to u mne nevyvolalo, bylo to v Lipenské ulici, kousek od Palačáku. Člověk dostal v tom věku víc do těla od blbých bílých grázlíků, bylo jich prostě víc. Jeden dokonce zabodl do lina kružítko těsně vedle nohy naší dějepisářky,několik jich znásilnilo spolužačku propiskou. To ale nebyli cikáni, cikány odsunuli hned po ukončení první třídy základní školy do školy pomocné, prostě tak, ze zvyku.
V roce 1989 jsme za velice chladného počasí protančili budějcké náměstí, prořetězili se ruku v ruce k prvním demokratickým volbám a začal "hukot." Jestli dnes někdo na radnici tvrdí, že je šokován tím, co se na sídlišti Máj děje, je buď slepý, nebo alespoň nesvéprávný, krátkozraký, nebo prostě lže, protože se mu to sakra hodí. Z mnoha domů rozesetých po centru města a okolí byli po roce 1990 cikáni postupně vystěhováváni do pomalu se tvořícího ghetta. Teda – ono to zase až tak pomalé nebylo. Už před patnácti lety prodávali malinko movitější bílí na Máji své byty a připláceli si za byty či domky jinde.
Důvod vystěhovávání cikánů z chátrajících městských domů do paneláků byl samozřejmě jediný – vytvoření lukrativního rezidentního bydlení v dosahu centra města. A pokud bylo třeba nabídnout cikánům jiné bydlení, přece nebudu platit "mega či mega a půl," když je jednodušší zaplatit "tržní polovinu" za stejný byt v sousedství jiných cikánů. Ghetto tak vznikalo vlastně z ekonomických a budovatelských důvodů. Co mě však před několika dny překvapilo, byl počet cikánů v inkriminované lokalitě, vždy jsem si myslel, že jsou jich tisíce, ale cca 400? To snad ani není pravda, ghetto jako hrom, jen Terezín byl větší! Chudí bílí však mají v dané lokalitě smůlu, jejich byty mají obdobnou hodnotu jako byty sousedících cikánů. Stačí říct Volfovka a je jasné, že se tam nastěhuje jedině finančně slabší jedinec. Bílý nebo černý, padni jak padni. Čili inkriminované ghetto je soudě dle čísel složeno převážně z bílých. No nazdar a oni jim ten jejich blahobyt ti černí znepříjemňují. Bílé ghetto ředěné černými! A oni mohou za to, že byt bílé rodiny bydlící v této lokalitě nelze vyměnit za stejně velký a stejně vybavený "bílý byt jinde." Problém je tedy zjednodušen a jde se na cikány.
Bílí chudí si to jdou vyřídit s tmavšími chudými. Do cesty se jim však postaví policie a nastane řežba. Bílí chudí se rvou s bílými chudými policisty. Panečku! A tmavší chudí mají strach, protože při takové přesile bílých chudých by to skutečně nemohli ustát. kdyby se proti nim obrátili i ti bílí chudí policisté, byla by to tragédie, a že by mnozí možná i chtěli. Nebo ne? Novinové titulky jsou samozřejmě scestné, tuny všemoudrých textů zbytečné. Ve skutečnosti jde o to, že chudí se rvou s chudými a hlavní motiv je opět ekonomický. Jo a ještě jeden – závist! Vždyť oni ti chudí tmavší berou vyšší dávky než chudí bílí! A to se neodpouští! Pokud by bylo zmíněných 400 cikánů "rozstěhováno" po různých koutech města, problém by byl vyřešen. Má to však jeden háček. Nikdo je vedle sebe nechce, byť u nich nebyl nikdy na návštěvě. Možná by se divil, že se v bytech mnoha cikánských rodin dá jíst z podlahy, jak je čistá.
Podezřelé je třeba už jen to, že se několik pubescentních cikánských dívek usadí v parku na nábřeží Malše a začnou si zpívat! To prostě není normální, to dělají jen cikáni. Opravdu? On tu někdo přikázal zákaz zpěvu? Ono je možné zpívat jen v klubech a kulturních domech, výjimečně na náměstí či piarisťáku, když to radnice zrovna dovolí? On je něčím jiným třeba zpívající Jarek Nohavica, za kterého si zaplatím 4 stovky? Nebo zdarma hrající orchestr budějcké lidovky složený z talentovaných muzikantů i profesionálů?
Lidičky, vezměte rozum do hrsti!
Pokud už jste stejně chudí jako ti cikáni, přiznejte si to a nehrajte si na bůhvíco – třeba na maloměšťáky, jejichž blahobyt je ohrožen. Žádný neexistuje a cesta na ulici je příkřejší a kratší, než se může na první pohled zdát. Nedávno jsem zažil útok přesily osobně. Byli 4, byli bílí, byli zpití do němoty, a něco se jim na mně nelíbilo. Nikde kolem jinak ani "živáčka," natož policajta. Naštěstí se ale netrefili botama do žeber a i do hlavy jen poskrovnu, rozkrok jsem si uchránil, tam bolí kopanec nejvíc! A mimochodem – jsem také bílý!
