Prý morální a duchovní krize je tou pravou příčinou krize ekonomické a finanční.
Mnozí intelektuálové ve svých článcích, esejích a i knihách neustále opakují a zdůrazňují, že finanční a ekonomická krize není nějak moc závažná a důležitá, nýbrž že nejdůležitější a nejzávažnější je krize morální a duchovní, tudíž krize finanční a ekonomická že je až druhotná a málem nepodstatná záležitost. Stačí číst Aktuálně.cz., tam je takových etických pojednání spousta a jsou servírovaná určitě nejméně jednou denně. Zajisté to nečtu, byla by to ztráta času.
Ale když stejné věty pronese takový morální symbol jakým je Svatý Otec – Papež, tak je nutné přece jenom tomu věnovat nějakou pozornost. On totiž ve svém kázání při Stědrovečerní mši v bazilice sv. Petra zopakoval, že finanční krizi v Evropě víceméně způsobila etická krize starého kontinentu. Papež navíc ještě kritizoval, že mysticko transcendentní význam Vánoc (jakože Panna porodila Syna Božího zůstavše nadále pannou) je zakryt povrchním leskem spotřebitelství. Lidé místo aby mysticky rozjímali a usilovně meditovali nad mystériem a nepochopitelnem, dávají přednost popíjení alkoholu, přežírání se a nadměrnému konzumu.
Ale i Řecká ortodoxní církev nezůstala pozadu. V tiskovém prohlášení hovoří o hluboké morální a duchovní krizi západní společnosti, která vedla k finanční krizi. Vidí jedinou cestu k uzdravení společnosti v duchovním obrácení celé západní společnosti. V prohlášení se dále praví: Jsme svědky bankrotu důstojnosti člověka a hodnot. (Na podnět ortodoxní církve ale vznikají po celé zemi vývařovny – tzv. „Centra lásky“. Centra jsou navštěvována zejména staršími lidmi mezi padesáti a sedmdesáti lety, stále více lze však pozorovat, že si lidé odnášejí jídlo v kastrůlcích domů, aby se podělili s mladšími členy rodiny, kteří se za svou finanční situaci stydí.)
Dokonce i představený Ruské pravoslavné církve, patriarcha moskevský a celé Rusi Kirill, oznámil, že hlavní těžkosti nejsou v materiální, ale v duchovní rovině, neboť nemravnost a hřích nás ničí zevnitř, mění nás v duchovní invalidy. A právě s tímto nebezpečím musíme bojovat v první řadě, a proto je důležité, abychom neustále slyšeli hlas svého svědomí varující nás před hříchem, abychom dokázali koordinovat své činy s přikázáními z Evangelia.
Morálním étosem zaexceloval i poslanec našeho parlamentu Petr Gazdík: Za komunistů začal stát dávat zadarmo byty a děti si pak řekly, když o ně se postaral stát, a ne rodiče, ať se také o ně v důchodu postará. Bude proto muset nastat změna v myšlení lidí, budeme se muset vrátit k tradiční morálce a k tradičním hodnotám rodiny, kdy se lidé starali jeden o druhého. To je pravověrný křesťan jak se sluší a patří, že?
Jaképak budeme se muset vrátit, prostě to bude nařízeno a basta! Budete morální, a když ne, tak zavřít! Myslím si, že je to přípravná masáž obyvatelstva, aby bez reptání přijalo úplné zrušení důchodů.
Nemá smysl, abych vybíral další myslitelské skvosty, ač bych se jich dalo nalézt neúrekom.
Podobní moralisté se mi odjakživa velice velmi líbili, třeba ti, co hlásali rovnost lidí a vlastnili otroky (např. George Washington měl sice jenom pouhých 18 černošských otroků, ale choval se k nim na dobové poměry prý slušně), hlásali skromnost a seděli na pytlích zlata (např. Seneca), mluvili o humanitě a nejraději bombardovali a válčili (např. Havel), hlásali všeobjímající lásku a tloukli manželku i děti, kázali o tom, že Kristus přišel pro všechny lidi bez rozdílu a přitom vykřikují veřejně: Nenávidím a hnusím si sprostou lůzu (např. Em Cé Putna) atp.
Licoměrní pokrytci! Hlásají, že obyvatelům, lépe řečeno pracujícím lidem, schází skromnost, že postrádají pokoru před transcendentní záhadou existence, že mají řádně a poctivě pracovat, jíst skromně, tedy hlavně luštěniny a proso, vyhýbat se masu, alkoholické nápoje raději žádné a sex pouze za účelem rozmnožování, jak nám přikázal Bůh a Roman Joch. Mají poctivě a pečlivě plnit příkazy nadřízených jak v práci, tak v občanském životě, vzpoura a neposlušnost jsou hříchy pocházející od samotného ďábla. Společnost se musí vrátit k přirozenému Bohem danému řádu. No dobře, takových nechutných vět je kolem nás plno.
Jenže co například s touto větou Bible?
Kazatel 8, 15: A tak chválil jsem veselí, protože nic nemá člověk lepšího pod sluncem, jediné, aby jedl a pil, veselil se, a že to pozůstává jemu z práce ve dnech života jeho, kteréž mu dal Bůh pod sluncem.
A takových podobně nevhodných vět je v Bibli docela pěkná řádka. Co s tím? Co s podvratnými větami? Vyškrtnout, či lépe začernit slova Kazatele podobně jako my kdysi slova Slánského, toho zrádce dělníků, rolníků a pracující inteligence, neboť zaprodal se jak Jidáš za třicet stříbrných imperialistům. Nejdříve jsme měli za úkol vytrhnout celou stránku s portrétem onoho zločince, učitel je posbíral a vhodil do kamen (ústřední topení ve školních třídách tehdy ještě nebývalo) a doprovodil to přibližně těmito slovy: Nezaslouží si být takový zrádce a špión v našich učebnicích, každou zmínku o něm musíme vymazat. Takže strana ta a ta, pátý řádek odshora a začerníme tuší větu začínající slovem… A tak tuší jsme v učebnicích začerňovali řádky, bylo nás ve třídě třicet pět, učitel procházel mezi lavicemi a zkontroloval správnost začernění a pokračoval dál, stránka ta a ta, řádek ten a ten, až do úplného vyčištění učebnice. Byl to už starší učitel, co vystudoval za Masarykovy První republiky. Ale dnešní učitelky-fifleny (Boris Cvek) by podobné úkoly snad také zvládly – například vytrhat portréty Darwina a všechny zmínky o evoluci začernit a ponechat pouze Velkého Kreatora.
V Bibli by se mohly vytrhat všechny stránky třeba Písně písní, vždyť to je nezastřená erotika, něco jak dnešní Playboy. No, ještěže existuje symbolický výklad, ale nebýt toho symbolického vysvětlení, no nevím, vždyť to by jinak narušovalo morálku.
A protože Kraličtí jsou už přece jen zastaralý překlad, uvádím překlad ekumenický, současný.
Ekklésiastés 8, 15: I vychvaloval jsem radost, protože pro člověka není pod sluncem nic lepšího, než jíst a pít a radovat se. To ho provází při jeho pachtění ve dnech života, které mu Bůh pod sluncem dopřál.
Že je takový překlad mnohem hezčí? Nebo ani ne?
Ale Kohelet (Kazatel) není nějak moc originální, to už o dvě tisíciletí dříve na totéž přišel nějaký anonymní sumerský pisatel a napsal to v Eposu o Gilgamešovi, Kohelet to klidně od něho mohl opsat.
Ocituji onu větu z eposu: I mluví šenkýřka k němu, ke Gilgamešovi: Kam běžíš, Giši? Život, jejž hledáš, nenalezneš! Když bozi stvořili lidstvo, smrt lidstvu dali v úděl, život však do svých rukou si vzali. Ty, Giši, žaludek si naplň, ve dne i v noci buď stále vesel!
No že je to stejné? Teda smysl je stejný. Ale oproti biblickému textu, který nadiktoval samotný Bůh, v eposu ke Gišimu promlouvá šenkýřka, v podstatě lehká děva, žádná morální autorita, ta ho chce opít a svést, aby vydělala nějaký peníz, tedy je to veskrze záporná postava (bo to by žádný křesťanský kazatel nepronesl). Místo aby s Gišim dvě tři hodiny meditovala o horizontále a vertikále bytí a Kříže, o transcendentále vedoucí k Bohu, ona kdepak! Ona vyznávala už tehdy tržní ideály a ziskové mechanismy. Je to holt pohanská literatura, která vůbec nepovznáší psyché. Vybral jsem i několik dalších pohanských textů, kterým naprosto schází ona transcendentní Pravda. Jsem přesvědčen, že by se z našich učebnic a i z knihoven měly odstranit, jenom si uvědomme, k jakým nemravnostem nabádají:
Třeba tento zhýralý muslim – Omar Chajjám (*1048, †1122, 1131 nebo tak nějak), nabádá čtenáře k prostopášnostem:
Jdi a na hlavu nebe a světa sypej prach,
pij a nešetři vínem v sladkých úlitbách.
Nač ztrácet život v pokání a modlitbách?
Nenavrátil se nikdo, kdo zašel ve věčných tmách.
***
A skoro stejný je i tento muslim – Abú Nuvás (bagdádský poeta, *746-762, †kolem 813 – 815):
Popřej si vína doušek ranní,
i když je zakázán.
Vždyť právě pro rouhání
má odpuštění tvůj Pán.
***
No a u bezbožných Číňanů je láska k alkoholu pověstná:
V těch kalných, těžkých, krutých dnech
já piju, co mi stačí dech,
doby se propíjím hluší,
bych zachránil svou duši.
Kam slunka boží zář se lije,
pít bude se a pilo, pije,
že všechno pije – každý ví!
a já mám být sám střízlivý?! –
(Wang ti, 590 – 644, překlad B. Mathesius)
***
Myslel jsem si, že zanechám už pití,
víno však – dál se samo dolévá.
Jsem vinen já, či, réva-neréva,
je vinno víno? Můžeš rozsoudit?
Pozvedám číši k luně, která tiše,
tichounce říká, ať se zeptám číše…
(Neznámý)
***
Pálíš přec ještě
i z rýže podsvětí
pálenku vonnou,
které jsi říkal
„Dubnové slunko“,
staroušku mrtvý?!
Tam v místě stínů
není však Li Po:
komu to prodáš,
kdo vypije ti to?
***
Ale Číňané znají dobře i důsledky opilosti, a protože jsou dbalí formy, sepsali vzorové dopisy, zde dva z nich:
Nejdříve list chlápka, který se zťápal na nějakém firemním večírku, uvědomil si, co spáchal, a napsal podle předlohy: Včera jsem příliš mnoho pil, a proto jsem byl tak opilý, že to překračovalo všechnu míru, ale v střízlivém stavu bych byl nikdy tak hrubě a sprostě nemluvil. Druhého dne ráno, když jsem slyšel lidi o té věci mluvit, uvědomil jsem si, co se stalo, načež jsem upadl do takového zmatku, že bych byl se nejraději hanbou propadl do země. Bylo to způsobeno nádobou, do které se sice mnoho nevejde, ale tentokrát zrovna byla moc plná. Poníženě doufám, že ve své moudré shovívavosti mne za toto přestoupení neodsoudíte. Brzy se přijdu osobně omluvit, ale prozatím si dovoluji poslat toto písemné sdělení k vašemu laskavému nahlédnutí. Ponechávaje mnohé nevyřčené, zůstávám v úctě.
Když si uvědomíme, že tento dopis byl vzorový ve složce „Omluvný dopis za porušení slušnosti v opilosti“ z r. 856 n. l. (dynastie Tchang), je jasné, jak taková posezení vypadala. Jako kdekoli jinde na světě. Však taky existovaly i vzorové odpovědi: Včera, pane, jste se podíval sklínce příliš hluboko na dno a při tom jste do té míry porušil zvyklosti slušné společnosti, že jste tím přišel o jméno ušlechtilého muže, takže jsem pojal úmysl nic už s vámi nemít. Ale jelikož nyní přiznáváte, že je vám stydno, a litujete, čeho jste se dopustil, chtěl bych vám navrhnout, abychom se zase sešli k přátelskému popovídání. V úctě váš.
Jestlipak ti Číňané nebyli úžasní?
***
Ale nejenom muslimové a Číňané si užívají pozemských rozkoší, i v našich krajinách je to obvyklé. Copak ti nejlepší, nejinteligentnější a nejúspěšnější z nás nevědí, co je dobré, výborné, skvělé a velmi vhodné? Vizme třeba jednoho z našich nejúspěšnějších popřevratových podnikatelů Viktora Koženého, který za večeři se dvěma přáteli v londýnské exkluzivní restauraci Le Gavroche prý utratil neskutečných tři čtvrtě milionu korun. Z toho skoro tři sta tisíc za láhev vína, o kterém poté prohlásil, že je příliš mladé a přenechal ho zaměstnancům podniku.
To nejlepší ministr financí Kalousek je žabař, žádný gurmán a labužník-specialista jako např. Špaček, on chlastá v parlamentním bufetu stejné kořalky, jaké my prostí občané pijeme v obyčejné hospodě, ovšem platíme za ně mnohem více korun. Holt je to správný šetřílek, však proto je také nejlepším ministrem financí. A že jeho kámoši kradou? Přece nemůže všechno uhlídat.
Nebo i takový exprimátor Bém ví dobře, co na sebe, jednou se v televizi chlubil, že má kravatu za 30 tisíc – tříměsíční plat dělníka.
A že papež mluví cosi o střídmosti a umenšení konzumu? Copak On je ekonom? Není, proto tak může mluvit, vždyť právě proto, že lidi málo konzumují, jde ekonomika do kytek, to nemá nějaké solidní ekonomické poradce? Možná z NERVu by mu mohli poradit a upozornit, ať nekecá takové blbosti. Vždyť přece za jeho předchůdců, kdy se hýřilo, válčilo, orgie pořádaly, to ekonomika perfekt fungovala a zlata ve Vatikánu neustále přibývalo, holt rozmařilý způsob života pohání kola ekonomiky.
A že se mluví o morálním a duchovním úpadku? Co to vlastně je? No je to odpadnutí od Ježíše Krista, odpadnutí od Boha a příklon k racionalitě a osvícenství, příklon k darwinismus a odmítání Velkého Kreatora – to jsou ty začátky úpadku a duchovního marasmu naší civilizace. Musíme se vrátit k tradičním mystériím, která chápeme pouze v meditaci a v ponoření se do jasu paprsků vycházejících od Boha, tam dojdeme osvícení, a taktéž pochopení symboliky vertikály a horizontály kříže, také zázračné mystérium Zrození Boha přece nelze rozumem pochopit.
Proto ony nevěřící musíme, ba je přímo naší povinností a posláním, přivést na jedině správnou cestu a vnutit jim judeokřesťanskou morálku a vyšší formy duchovna. A proto hrr na ně, na Peršany, na Árje (Árijce), co přijali islám a nepřijali křesťanství, ač mohli. To, že mají naftu, to je naprosto podružné a nezajímavé.
To třeba v Japonsku byli čestnější, neokecávali to morálkou a náboženstvím, prostě a jednoduše císařským výnosem měli rolníci zakázáno konzumovat rýži, ta byla určena pro císaře a šlechtu, pouze starosta mohl ochutnat misku vypěstované rýže, aby zjistil, zdali je vhodná pro žaludek císaře. Měli přece proso, nějaké ty luštěniny a mohli konzumovat i mořské a říční živočichy, co by probůh chtěli více?
Vládní výnos o životě rolnické rodiny v Japonsku z roku 1649: Rolníci ani jejich manželky si nesmějí kupovat na pití čaj ani rýžové víno. Pokrm z rýže smí jíst jenom hospodář, ale jen zcela výjimečně v době sklizně, kdy je práce velmi namáhavá. Ani tehdy však nesmějí jíst rýži ženy a děti. Všichni se musí živit výhradně prosem, zeleninou a jinou obyčejnou potravou. I opadané lístky z rostlin musí být sebrány a využity jako potrava.
Takže když básník napsal následující verše, bylo to skutečně z jeho velice silného niterného prožitku.
Kdybych měl křídla,
kdybych měl křídla,
vzlétl bych na nich
vysoko nad zem
žalovat nebi…
***
P.S.: Takže pokud někdo apeluje na morálku a vyšší duchovno, je jasné, že nás chce okrást a buďme si jisti, že nám ukradne i to poslední, co ještě máme.
Foto: zdroj
