Kdysi jsem někde četl, že jedním z typických rysů romské populace je nedostatečně rozvinuté uvědomění si vlastní individuality, kdy jedinec reflektuje to, co stane jiným podobně, jako kdyby se to stalo přímo jemu. Pokud to trochu přeženu, tak když v Ústí dostane Rom přes hubu, v Teplicích začnou brousit nože, protože se cítí napadeni. Romům se kvůli tomu posmíváme a považujeme je proto za zaostalé, jenže sami se chováme podobně. Přesněji řečeno: naše elity se snaží, abychom se tak chovali.
Napadlo mě to v souvislosti s 11. zářím, kdy se zase všechny kanály zaplnily připomínkou útoku na WTC a apely na boj proti terorismu. A není to jen kolem 11. září, je to v podstatě permanentní kampaň, která nedovolí, aby někdo, kdo je v kontaktu s civilizací, mohl zapomenout.
Proč jsme neustále konfrontováni s deset let starou událostí, která se vlastně nijak netýká? Protože elity potřebují, aby se nás týkala, přesněji řečeno, abychom se chovali, jako kdyby se nás týkala, abychom se chovali stejně, jako ti Cikáni a útok na WTC považovali za útok na sebe. A nemyslím teď politicky či smluvně, ale lidsky, emocionálně.
Proč? Protože potom budeme ochotně souhlasit s omezením svých lidských a občanských práv výměnou za „ochranu“ před teroristy, protože potom budeme podporovat výdaje na zbrojení, protože potom budeme podporovat války proti „darebáckým“ státům a ochotně v nich bojovat.
My, Němci, Britové, Poláci… naše, německé, britské či polské elity, ale naše, německá, britská či polská veřejnost, protože její souhlas pohání válečný stroj. Jsme „ciganizováni“ a vůbec se tomu nebráníme, což ve světle exaltovaných protiromských nálad vyznívá zvláštně pikantně.
Převzato z blogu Tribun
