Po událostech ve Fukušimě zachvátila svět vlna proti atomové hysterie, jejíž primární příčinou je nepochopení podstaty vlastní civilizace prostými občany. Nechápou, jak obrovské síly musí industriální civilizace ovládat a řídit, aby jim umožnila tento způsob života.
Radioaktivita vždy představovala pro fyzikální prosťáčky (mám na mysli tak 99% lidstva) jisté mystérium. Mystérium záření, které není vidět, slyšet, nahmatat ani očichat, časové horizonty v milionech let, nepředstavitelná energie skrytá v každém gramu hmoty a především zcela zkreslené představy o fyzikální podstatě a biologických účincích, vytvořené „populárně vědeckými“ zdroji. To vše udělalo z radioaktivity výjimečného a tajemného démona, který nám sice občas slouží, ale jinak je připraven nás zničit. Mluvit negativně o jakékoli jaderné technice se stalo součástí dobrého vychování, či snad dokonce vzdělání. Jaderné nebezpečí je prostě sexy.
Bohužel skutečnost je jiná, podstatně horší. Jaderná technika je jen jedním z mnoha nebezpečí, které přináší naše industriální existence a jak čas ukázal, že nikoli tím největším. Radioaktivita je snadno detekovatelná a přesně měřitelná, účinky jsou výborně prozkoumány a tak odborníky v této oblasti nemůže překvapit téměř nic. Naopak nebezpečí plynoucí z desetiticíců uměle vytvořených chemických látek či hrozby v oblasti (mikro)biologie jsou neporovnatelně složitější a zákeřnější. Vzpomeňme jen na aktuální aféru s krvavými průjmy a to jde o v principu docela slabě infekční bakterii. Je rozhodně bezpečnější mít za domem jadernou elektrárnu, než chemičku, rafinérii nebo kafilérii.
I krátká exkurze do historie průmyslových havárií (Wiki) ukazuje, že ty ty jaderné jsou jen slabým odvarem „konvenčních“. Jen při největší chemické havári v historii – v Bhópálu, zemřelo na 20 000 obětí a bylo poškozeno zdraví až půl milionu lidí.
Dvě největší jaderné havárie učinili neobyvatelnými zóny okolo 20-30 km od epicentra a to je vše. Naproti tomu prakticky každá chemická továrna, papírna, huť či potravinářský závod představuje zamořené území, zcela nevhodné k životu. A to nemluvím například o hornictví a povrchové těžbě surovin, která jen v naší republice činí neobyvatelnými obrovská území. V ČR máme velké „štěstí“, že je zde studijního materiálu dost a dost (Ostravsko, severní Čechy).
Idylka s kalovou lagunou Ostramo
Protržení jedné hráze laguny u maďatského městečka Ajka zlikvidovalo 40 km2 území
Možná namítnete, že hlavním nebezpečím jádra je právě ten obrovský potenciál ničení, potenciální, zatím ještě nerealizovaná hrozba. Ujišťují vás, v tomto třeba chemický či petrochemický průmysl nikterak nezaostává. Například bezpečnostní školení ve Slovnaftu Bratislava rozhodně není pro citlivé duše. Dozvíte se, že při výbuchu jen jediné z desítek velkokapacitních skladovacích nádrží se bude v okruhu 500 m tavit ocelové konstrukce a ve vzdálenosti 1,7 km budou hrozit popáleniny II. stupně. Co zbude z Bratislavy není zcela jasné stejně tak, jako následky exploze více nádrží.
Zátiší se Slovnaftem, jeho nádržemi a Děvínem
Běžný občan si vůbec neuvědomuje, jaké síly a rizika uvádí do pohybu, když ráno rozsvítí světlo, otočí kohoutkem, zapálí plynový kotel nebo si vyčistí zuby plastovým kartáčkem. Život v civilizaci je prostě nebezpečný obecně a není možné se zamilovat jen do jednoho, třebas sexy, rizika a ty ostatní přehlížet.
Ano, dělejme maximum pro bezpečnost JE nebo najděme bezpečnější energetický (ale skutečně) zdroj. Uvědomme si ale, že ani odstavení všech jaderných zdrojů naši bezpečnost příliš nezvýší. V tomto kontextu je také třeba zcela racionálně přemýšlet o opatřeních v jaderné energetice a zhodnotit nebezpečí v kontextu ostatních průmyslových odvětví. Naše prosperita je totiž založena na jisté míře rizika a totální důvěře v naši techniku. Velmi pochybuji, že se to nezmění, dokud bude naše průmyslová civilizace existovat.
Převzato z Nautila
