Jeden ze základní principů naší demokracie je téměř křesťanský: Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.
Jak by asi reagovaly zodpovědné orgány na člověka, který posekal zahradu, orval odkvetlé květiny, ořezal stromy a shrabal listí a všechen tento odpad naházel do řeky? A že by měly pravdu, protože na taková hovada je třeba přísnost? Kdyby to nebylo politicky nekorektní, ba přímo bolševické, veřejně bych s vámi souhlasil.
Naše republika je však zemí netušených možností. Děláte-li to veřejně a pietně, za přítomnosti novinářů a televizních kamer, je možné naházení odpadu do řeky považovat za hluboce morální a uctyhodný čin, vyjadřující nehynoucí obdiv a úctu k Hrdinovi. Je dokonce možné vše považovat za "umění", tedy pokud tu ptákovinu vymyslí světově proslulý trapasmajstr David Černý a rockově-rasový exministr Michal Abbás Kocáb (chycen přímo při činu). A pak tedy může všechen ten odpad na pontonu slavnostně skončit v Labi.
Já však jako spořádaný a tudíž bezvýznamný občan napíšu do závěti, že pod pohrůžkou vydědění (pro esotericky i prokletí) nesmí můj pohřeb skončit porušením zákona o odpadech. Přiložím také co nejaktuálnější návod na ekologickou likvidaci zbylých věnců a květin. Jak to udělat v Děčíně si mohli smuteční hosté přečíst zřeba zde.
To jsou ale paradoxy, Ferdinande…
Převzato z Nautila
