Po týdnech nejistot se přece jen uskuteční první přímá volba českého prezidenta. Podle průzkumů volebních preferencí dlouhodobě vede dvojice Fischer – Zeman, ale podle nejnovějších údajů Jan Fischer rychle ztrácí, zatímco výrazně posiluje Jiří Dienstbier. Existuje tedy reálná šance, že se Jiří Dienstbier dostane přinejmenším do druhého kola.
Jsem tomu velmi rád; považuji ho totiž za nejlepšího kandidáta. Nechci zde komentovat, co se mi nelíbí na těch ostatních dvou či třech kandidátech, kteří mají reálnou šanci.
Řeknu raději, co se považuji za přednosti Jiřího Dienstbiera.
Před několika týdny Jiří Dienstbier navštívil náš ústav a zanechal velmi dobrý dojem skromného, ale přiměřeně sebevědomého člověka. Přijel autem, které si sám řídil. Jeho odpovědi na otázky posluchačů byly pohotové, promyšlené a velmi konkrétní, a to i v případě „nepříjemných“ dotazů.
Jiří Dienstbier se už v roce 1989 aktivně účastnil hnutí za obnovení demokracie – patřil mezi organizátory studentského pochodu ze 17. listopadu 1989, byl jedním ze zakladatelů nezávislé studentské skupiny STUHA, která demonstraci spolupořádala. V letech 1990 a 1992 byl poslancem tehdejšího Federálního shromáždění zvoleným za Občanské fórum. Působil tam jako člen branného a bezpečnostního výboru a komise 17. listopadu.
V následujících letech se nikdy nezkompromitoval a zachoval si čistý štít, s jeho jménem nejsou spojeny žádné skandály. Na rozdíl od některých svých politicky aktivních vrstevníků se po většinu svého života neživil jen politikou, ale skutečnou prací jako právník.
Jiří Dienstbier si nedávno získal sympatie veřejnosti, když se zásadově postavil proti pochybným praktikám své vlastní strany v Praze. Kupodivu se mu přesto podařilo udržet si ve straně silnou podporu. To svědčí o jeho politických a lidských kvalitách.
Je to jasně profilovaný sociální demokrat, ale myslím, že je respektován i rozumnými příznivci pravice a dokáže pozitivně komunikovat s komunisty. To považuji za velmi důležitou přednost.
Některým může vadit jeho poměrně nízký věk a nedostatek politických zkušeností z vrcholné politiky. Je sice pravda, že ideálně by prezidentem měl být nějaký zkušený politik, avšak v naší situaci to ideálem spíše není, protože ti zkušení politici se ve velké většině těžce zkompromitovali. Já bych proto jeho věk pokládal spíše za přednost.
Bylo by skvělé a symbolické, kdyby se prezidentem stal představitel polistopadové generace, na rozdíl od svých soupeřů nezatížený podílem na různých problematických aspektech vývoje po roce 1989. Jeho mládí by mohlo být i symbolem jakéhosi pokusu o "restart" této rozhádané a nemocné společnosti.
Ačkoli vím, že tímto blogovým článkem mohu v nejlepším případě ovlivnit rozhodování jen nepatrného počtu voličů, chtěl bych požádat ty, kteří se chystají volit jiné v zásadě více či méně přijatelné kandidáty (Táňu Fischerovou, Vladimíra Franze, Zuzanu Roithovou a Karla Schwarzenberga), aby podpořili toho, kdo má na rozdíl od nich opravdu reálnou šanci.
Již několik měsíců jsme vystaveni mohutné kampan (podporované z málo průhledných zdrojů) sugerující veřejnosti, že prezidentem bude buď Jan Fischer nebo Miloš Zeman. Je zde ale zcela jasná šance, že vítězem může být někdo mnohem lepší – Jiří Dienstbier.
Náš nynější prezident po celou dobu, ale zvláště v posledních dvou až třech letech intenzivně přispíval k traumatickému rozdělení společnosti a prohlubování deziluze z politiky. Obávám se, že něco podobného by hrozilo, pokud by se prezidentem stal Jan Fischer nebo Miloš Zeman.
Jsem přesvědčen, že máme jedinečnou šanci zvolit opravdu slušného, solidního prezidenta, který by většinu společnosti sjednocoval, navázal na ty již téměř zapomenuté ideály „sametové revoluce“ a obnovil dobré jméno naší země ve světě.
Kéž bychom tuto šanci nezahodili…
Dienstbier na Hrad!
Převzato z blogu autora na Aktuálně
