Motto: Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, důl se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít!
Jak bylo ovšem empiricky prokázáno, důl vám vzít mohou. A když ho chcete zavřít, tak by i měli, protože důl, to nejsou jen šachty, hunty, těžní věže, pumpy, uhlené kombajny, výdřeva, vzduchotechnika a další vybavení dolu, důl je i těžená surovina a když důl jednou zavřete, už ho neotevřete, nebo jen velmi velmi těžko. A ta surovina nepatří uhlobaronovi, co na ní vydělává, ta patří podle horního zákona státu, tedy celé společnosti. Když uhlobaron zavře důl, okrade stát o uhlí, které v něm zbývá. Teď se na tom uhlí možná nevydělá, možná se na něm nebude dát vydělat příštích dvacet let a možná už nikdy, ale nikdo nikdy nemůže vědět, k čemu nám to uhlí může být dobré někdy v budoucnu. Tak proč ho teď furiantsky odepsat? Aby se panu uhlobaronovi náhodou neztenčila vatička? Pokud není uhlí aktuálně potřeba, nemá asi smysl ho těžit se ztrátou, ale je naprostý nesmysl připravit se možnost těžby do budoucna. Důl nemusí jet na 100%, ale měl být minimálně zakonzervován tak, aby mohl být v případě potřebu znovu reaktivován. A klidně ať to zaplatí strýček uhlobaron, který na tom našem uhlí zatím vydělal miliardy.
Převzato z blogu Tribun
